Autor fotografie: Grigory Petrovich Goldstein, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Lenin hovořící k davu
Říjnová revoluce v Rusku přinesla definitivní rozuzlení v otázce moci. Tu převzali bolševici v roce 1917. Na konci listopadu 1917 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, které však bolševici nevyhráli. A tak nechali parlament jednoduše rozpustit či lépe řečeno rozehnat, protože mohl zpochybnit legitimitu bolševické moci.
Říjnová revoluce (podle starého juliánského kalendáře 25. října, ve skutečnosti proběhla 7. listopadu 1917) přinesla mocenský triumf ruským bolševikům a bylo odstraněno faktické dvojvládí, kdy na jedné straně vládla slabá Prozatimní vláda, která měla navenek odpovědnost, a na druhé straně Petrohradský sovět, který formálně odpovědnost neměl, ale fakticky rozhodoval o nejvýznamnějších politických záležitostech. Leninem vyhlášené heslo ,,všechnu moc sovětům" tak mělo dojít naplnění.
Bolševici ještě bezprostředně poté nezavedli teror, v jejich řadách existovalo mnoho členů, kteří násilí jako způsob vládnutí odmítali, protože se obávali, že se nová ,,rudá vláda" před lidmi zkompromituje. Nastolení ,,programového teroru" přišlo až po atentátu na Lenina v srpnu 1918, který na něho spáchala Fanny Kaplanová. Bolševický převrat se uskutečnil v době, kdy vrcholily přípravy na volby do Ústavodárného shromáždění.
Oponenti bolševiků, kteří však nebyli jednotní v postupu proti nim, si od hlasování ještě před 7. listopadem 1917 slibovali, že bolševici citelně oslabí, oni posílí své pozice a tím si uvolní ruce k vypořádáním se s bolševickou stranou. Před 7. listopadem počítal s volbami i Lenin, který věřil v opak - výrazné oslabení svých soupeřů a posílení vlastních pozic.
Na druhé straně pro bolševiky nebyly parlamentní tribuny těmi nejdůležitějšími. Počítali, že se moci po červencovém nezdařeném puči 1917 chopí ozbrojeným povstáním. Volby do parlamentu se konaly 25. listopadu 1917, tedy 18 dní po ozbrojeném převzetí moci bolševiky. Pro ně však výsledky byly nemalým překvapením - získali v nich 24%, suverénními vítězi byli eseři (strana socialistů-revolucionářů) se ziskem 40% hlasů.
Přestože bolševici volby nevyhráli, mohl pro ně parlament skrývat vážná nebezpečí a ohrozit ,,výsledky revoluce". Faktickými pány situace však byl Lenin a spol. a všeruský ústřední výbor (VCIK), který si přisvojoval nezákonně pravomoce. Podle vydaného dekretu mohl například odvolávat poslance, který by byl označen jako ,,nepřítel lidu", což je samozřejmě vágní formulace, která však dovolovala označit prakticky každého nepohodlného člověka za zrádce, a tím se ho ,,suchou cestou" zbavit.
Lenin svolal první ustavující zasedání parlamentu na 18. ledna 1918. V případě, že by zákonodárný orgán začal fungovat, mohl by případně zpochybnit přechod moci do rukou bolševiků. Zpochybněny mohly být i klíčové dektety o půdě a dekret o míru, vydané těsně po 7. listopadu 1917. Ale co bylo hlavně nejdůležitější: Ústavodárné shromáždění (ÚS) a uznání jeho legitimity by prakticky znamenal zvrat v revoluci a možný návrat před bolševický ozbrojený puč, kdy na zákonné platformě působilo nezávisle několik politických stran. A to nemohli a ani nechtěli bolševici připustit.
VCIK schválil těsně před zasedáním parlamentu Deklaraci práv pracujícího a vykořisťovaného lidu, nicméně její obsah byl pro ostatní strany zastoupené v ÚS nepřijatelný, protože v ní mimo jiné stálo, že se zákonodárné těleso nepostaví proti proti nové moci. 18. ledna 1918 bylo zahájeno zasedání v krajně napjaté atmosféře. Zástupci bolševiků požadovali, aby ÚS Deklaraci přijalo, nicméně to nebolševická většina shromáždění odmítla. Podle předem připraveného scénáře tak bolševici a jejich spojenci leví eseři opustili budovu.
Zasedání pokračovalo bez bolševiků dlouho do rána, nicméně velitel ochrany Tauridského paláce, kde se konalo jednání parlamentu, vyzval poslance, aby sál opustili. V noci na 20. ledna 1918 mezitím promptně VCIK na Leninův popud schválil dekret o rozpuštění ÚS. Vzhledem k tomu, že ÚS nedrželo reálně v rukou moc, nemohlo dělat proti tomuto opatření vůbec nic. Když chtěli poslanci pokračovat v ustavující schůzi, už nebyli do budovy vpuštěni, protože vojáci zapečetili zámky. Ti pak budovu oblehli a nikoho už na schůzi, která měla pokračovat, nepustili.
Lenin, který se obával, že by ÚS neuznalo legitimitu bolševické moci, tak jednal ze svého hlediska pragmaticky, neohlížeje se právní normy či zákonnost. Po rozehnání ÚS už v Rusku začíná systematický teror, kterému po Leninově smrti v roce 1924 vtiskl charakteristickou tvář Josif Stalin.
Zdroj: history.com