Když Britové testovali nespolehlivý německý Panther ukořistěný Sověty u Kurska, vybuchl mu motor

Když Britové testovali nespolehlivý německý Panther ukořistěný Sověty u Kurska, vybuchl mu motor
Autor: Bundesarchiv, Bild 101I-722-0406-06A / Theobald / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Panther Ausf. G v Normandii, 1944
12 / 05 / 2021, 16:00

Zatímco v České republice probíhají dlouho očekávané testy moderních pásových bojových vozidel pěchoty, podívejme se na jiné takticko-technické testování pásové techniky. V létě roku 1943 dorazily do Velké Británie zvěsti o nasazení nového německého tanku. Šlo o překlad článku ze sovětské Rudé hvězdy z 24. července popisující tank "Panterra". Již v září přišly přesnější informace: 45tunový "těžký tank V" vyzbrojený účinným 75mm dělem. Za pár měsíců Sověti dodali svým spojencům jeden u Kurska ukořistěný exemplář. Na Brity velký dojem neudělal.

Nová německá zbraň zaujala i Američany, kteří jej zprvu měli za protiváhu svých Shermanů. Západní spojenci se zprvu museli spokojit s informacemi ze SSSR a s výsledky sovětských testů. Bylo zřejmé, že jde o tank, který se může navzdory své hmotnosti chlubit podobnou pohyblivostí jako Sherman, zatímco jej zásadním způsobem překonává co do odolnosti. Podle amerických výpočtů měl být vyzbrojen variantou protitankového děla 7.5 cm Pak 41, které dosahovalo více než dostatečných výkonů pro všem používaným obrněným vozidlům západních spojenců.

Podle sovětských informací bylo možné věž Pantheru prostřelit z boku kanónem ráže 57 mm na vzdálenost do 800 m. Boky pak protitankovým kanónem kanónem ráže 45 mm. Dobrých výsledků dosahovaly tříštivé granáty velkých ráží. Na jaře 1944 pak přišly na západ další a přesnější informace. Kanón 7.5 cm KwK 42 měl úsťovou rychlost projektilu 935 m/s a prorážel 110 mm pancíř skloněný na 30° na vzdálenost necelého kilometru (1000 yardů). Skloněný pancíř Pantheru podle amerických specialistů odpovídal svou odolností tloušťce kolmého plátu v síle 121 mm na horní části čela korby a 91 mm na spodní. Takové vozidlo nemohlo čelním zásahem ze spojeneckého arzenálu spolehlivě ničit nic jiného než 17liberní protitankový kanón, a to ještě při zásahu do věže, jejíž čelo neumožňovalo takový sklon pancíře jako korba. Proti bokům byly naproti tomu potenciálně účinné všechny používané protitankové zbraně.

V létě roku 1944 pak konečně do Velké Británie dorazil "živý exemplář", Panther první nasazené varianty Audf. D výrobního čísla 213101, vyrobený v červnu 1943 společností MNH (Maschinenfabrik Niedersachsen Hannover). Sloužil u 51. pancéřového oddílu (Panzer-Abteilung 51), u Kurska v rámci pancéřového pluku von Lauchert. Padl do rukou Sovětům, a ti jej poskytli Britům.

Srovnávací zkoušky byly zahájeny 12. června 1944, tedy šest dní po startu operace Overlord. Panther byl porovnáván s tanky Churchill VII, Sherman II a Cromwell. Při zdolávání 22,5° stoupání na štěrku dosáhl rychlosti 13,2 km/h, srovnatelné s Churchillem, ale nižší než Sherman (16,7 km/h) a Cromwell (20,6 km/h). Travnatý povrch a 40° stoupání již bylo na německý tank příliš, motor začal vynechávat a dokonce vzplanul. Aby bylo možné v testování pokračovat, a spojence zajímala mj. a především spotřeba, muselo vozidlo projít generální opravou. Problém byl s převodovkou, třetí rychlostní stupeň prokluzoval. Při dalším pokusu došlo k výbuchu v motorovém prostoru, čímž zkoušky mobility Pantheru skončily nadobro.

Na britskou zkušební komisi tank velký dojem neudělal. Nespolehlivost a nutnost četných oprav byly skutečným problémem této prvotní a uspěchané verze i pro Němce. Panther, který měl najeto přibližně 800 km, vykazoval horší jízdní vlastnosti proti Churchillu s asi 5200 najetými kilometry, a dílčím závěrem zkoušek bylo, že Panther je méně spolehlivým než jakýkoli britský tank právě nasazený ve službě.

Se stále intenzívnějšími operacemi v Evropě se již Britové nemuseli spoléhat na Sověty a Pantherů ke zkoušení měli nyní dostatek. V dalších testech se v říjnu a listopadu 1944 zabývali pancířem německého tanku. Dobrý efekt měly 25liberní granáty, jejichž střepiny při palbě na vzdálenost asi 5 km poškodily chladiče tanku v zadní části korby, a v boji by vedly spolehlivě k jeho vyřazení. A chladiče bylo možné účinně zasahovat i leteckým 20mm kanónem.

Tzv. protipancéřové střely s představenou balistickou kuklou (APCBC) ráže 57 mm (6 liber) uspěly jen odrazem od štítu kanónu. Pak mohly prorazit horní pancíř nad prostorem řidiče. Podle komise mělo smysl se o takový efekt pokoušet na vzdálenost do 1630 m. A 6liberní kanón také prorážel boční pancíř tanku, u věže do úhlu palby 50° a vzdálenosti 930 m. I v případě, že projektil neprorazil, mohl působit ve věži trhliny.

Střely APDS (průbojná střela s oddělitelným vodícím pouzdrem) štítem kanónu neprorazily, ale dva zásahy dokázaly věž zaseknout a znehybnit. Bok věže prorážely na 2290 m při úhlu 50° a 640 m při úhlu 60°. Na stejnou vzdálenost prostřelovaly spodní část čela korby. 17liberní (76 mm) kanón s municí APDS dokázal prostřelit nejodolnější horní část čela korby na vzdálenost 1370 m. S municí APCBC na 800 m. Tříštivé granáty ráže 75 mm jednak mohly poškodit chladiče v zadní části korby, jednak rozbít střechu věže. Ruční zbraně PIAT nedokázaly prorazit čelo tanku ani velitelskou kupoli. Atd.

Zkoušky pokračovaly i po válce. Odhalily mnoho slabých míst německého tanku, který se nicméně na bojišti předvedl jako efektivní soupeř. Mezi slabiny patřila nižší kvalita pancíře, který se relativně snadno lámal, a především nespolehlivý motor a převodovka, které v důsledku zabránily, aby se tank dostal tam, kde byl potřeba, a účinně manévroval. Ostatně německý generál Guderian v příručce pro osádky tanků Tiger napsal, že motor je tanku zbraní stejně tak jako kanón. A ani kanón Pantheru se nenabíjel a nezaměřoval snadno.

Zdroj: warspot.net; panzerplace.eu

Co jsou to zkratky AP, APC APBC HE nebo třeba HEAT? Byl lepší Panther nebo T34/85? Poslechněte si 6. díl podcastu Bataillon, Petr Prouza s hostem Pavlem Klínkem

video: youtube

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace