Když nejde použít torpéda, bojuje správný japonský ponorkář jako korzár se samurajským mečem v ruce

Když nejde použít torpéda, bojuje správný japonský ponorkář jako korzár se samurajským mečem v ruce
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Záď zničené japonské ponorky I-1
12 / 03 / 2019, 13:00

Zcela ojedinělý souboj v dějinách námořních bojů 2. světové války se odehrál před 75 roky ve vodách Jižního Pacifiku mezi japonskou ponorkou a novozélandskou korvetou. Když Japoncům nevyšla možnost zničit nepřítele svými děly a torpédy, rozhodl se jejich navigátor vrhnout na protivníka pěkně postaru a po pirátsku: se samurajskou katanou v ruce.

Je tmavá noc 29. ledna 1943. K zálivu Kamimbo na ostrově Guadalcanal se pod hladinou opatrně blíží japonská ponorka I-1 korvetního kapitána Sakamota. Jejím cílem je vyložit zásoby munice a jídla na 48 hodin pro 30000 mužů japonské 2. divize 17. armády, bránící ostrov. Sakamoto vytáhl periskop a chtěl opatrně prozkoumat, zda je okolí čisté. Netušil však, že akustický lokátor (asdic) na hlídkující nedaleké novozélandské korvetě Kiwi, vedené obrovitým a všeobecně oblíbeným velitelem korvetním kapitánem Bridsonem, už zaznamenal zvuk lodního šroubu ponorky. Pak události nabraly rychlý spád.

                  I-1

Okamžitě po vytažení periskopu zaznamenala hlídka na Kiwi ve vzdálenosti asi 300 metrů přítomnost japonské ponorky. Bridson místo okamžitě zasypal palbou svých 20 mm a 120 mm děl. Sakamoto ani neměl čas periskop zatáhnout zpět a v zoufalém pokusu o únik vydal rozkaz k okamžitému ponoru. Bylo už ale pozdě. K ponorce se řítila korveta a její velitel přikázal svrhnout na místo, kde ještě před chvíli byl vidět periskop, hlubinné nálože. Jejich exploze ponorku těžce poškodily: přestaly fungovat pumpy, vysadilo ovládání kormidla a došlo ke zkratu.

psali jsme: Čechoslováci proti samurajům: neznámá, ale slavná historie II. odboje na pacifické frontě

Ponorka se naklonila přídí dolů v 45 stupňovém náklonu a začala nekontrolovatelně klesat. Sakamoto dal pokyn pro plný zpětný chod a vypuštění balastních nádrží. I tak se I-1 potopila až do hloubky 150 metrů, ačkoliv bezpečnostní limit pro ni byl pouhých 65 metrů. Teprve pak motory zabraly a ponorka začala stoupat. Posádka ale neměla moc času na radost, protože právě v okamžiku, kdy se I-1 vynořila na hladinu Pacifiku, se do skladiště torpéd nahrnula voda a ponorka se znovu potopila. Nyní dokonce klesla až na samé mořské dno.

                Trosky I-1

Sakamoto a jeho 67 potem zbrocených mužů se ale nevzdalo. Horečně se snažili ucpat díry v trupu, aby bylo možno se znovu pokusit o vynoření a zde bojovat jako rytíři bušidó až do hořkého konce. Jako zázrakem se jim to podařilo, a k údivu novozélandských námořníků se I-1 znovu vynořila na hladinu moře. Jakmile se věž ocitla nad vodou, z nitra ponorky se jako mravenci vyhrnuli napůl šílení japonští námořníci a hnali se k lodnímu kanónu ráže 140 mm. Stačili ale vypálit jen čtyři nebo pět granátů, a pak na I-1 dopadl uragán kulometné palby z Kiwi. Ta doslova na kousky roztrhala nejen obsluhu děla, ale i kapitána Sakamota. Jako zázrakem přežil nezraněn jen navigační důstojník, který sklouzl zpět do nitra ponorky a vpadl na můstek s hysterickým křikem: „Meče, meče!“ Spolu s prvním důstojníkem popadli své katany a utíkali zpět na palubu, pronásledováni náhradní obsluhou děla, zatímco kormidelník se snažil natočit ponorku směrem ke korvetě, aby po starém pirátském způsobu Kiwi abondážoval. Jako zázrakem se poškozené I-1 podařilo v jednom okamžiku přiblížit k Bridsonově lodi tak blízko, že se navigátor, mávaje samurajským mečem - kterému se kulometná palba jako zázrakem stále vyhýbala -  pokusil přeskočit na palubu Kiwi. Její paluba byla ale přece jen dost vysoko a tak ačkoliv se chvíli houpal jako netopýr na zábradlí, nakonec spadl i s katanou do moře.

psali jsme:Siouxský válečník proti japonským samurajům - sebevražedná mise kapitána Waldrona

Mezitím palba z korvety trefila benzínovou nádrž vlečného člunu ponorky, umístěného na zádi I-1. Plameny vyšlehly vysoko a ponorka se stala ještě lepším terčem. Přesto její posádka dál odpovídala řídkou palbou z palubního děla a střelbou z pušek. Protože se hlavně palubních zbraní Kiwi nepřetržitou palbou rozžhavily do běla, přikázal korvetní kapitán Bridson strojovně plný plyn a rozhodl se japonskou ponorku taranovat. Když se strojní důstojník udiveně zeptal proč, Bridson se smíchem odpověděl: „Mlč, máme před sebou víkend dovolené!“ A tak malá korveta vyrazila jako šíp proti mnohem větší japonské ponorce a přídí najela na její trup hned za můstkem. Za příšerného praskání ocelových plátů se hrůzou šílení japonští námořníci vrhali do moře, pronásledováni obnovenou palbou, která je ze vzdálenosti pouhých pár desítek metrů doslova decimovala. Bridson nařídil nový nájezd, tentokrát kvůli „týdenní“ dovolené, zatímco jeho kulometčík doslova rozpůlil dávkou z kulometu japonského 1. důstojníka, mávajícího také samurajskou katanou z trosek ponorkové věže. Jakkoliv se to ale zdálo neuvěřitelné, ponorka se stále držela na hladině a tak se Bridson odhodlal k dalšímu nájezdu. Aby - jak podotkl - získal pro posádku „čtrnáctidenní dovolenou“, zacouval skoro 150 metrů a pak se Kiwi rozjela proti I-1 potřetí. Tentokrát se korveta přímo vyškrábala na její palubu a prorazila její naftové nádrže.

Teprve teď Bridson usoudil, že už toho se svou malou lodí udělal dost a přikázal další připlouvající novozélandské korvetě Moa, aby I-1 dorazila. Japonským námořníkům ale nelze férově upřít obrovskou odvahu a neuvěřitelnou výdrž, protože než se tak stalo, přikázal poslední žijící důstojník na I-1 kormidelníkovi, aby s potápějící se ponorkou, navíc pod stálou palbou, najel na břeh ostrova Guadalcanalu. Je dalším z mnoha zázraků tohoto zuřivého nočního boje, že se to Japoncům nakonec podařilo, i když část z dosud přeživších námořníků zabil prudký náraz nebo se utopili v obrovské vlně, která se po něm prohnala ponorkou. Jen asi 40 mužům se podařilo doplavat ke břehu a zmizet v husté džungli. Ještě před opuštěním lodi ale shromáždili tajné kódy, lodní deník a mapy, které bylo nutno zničit. Protože ale nemohli rozdělat oheň, museli je roztrhat na malé kousky a zahrabat. Při tom se přišlo na to, že část šifer zůstala na ponorce a tak se do ní ještě před svítáním důstojník s trojicí námořníků vrátili, aby do ní umístili nálože. Přestože se po výbuchu ponorka potopila o něco hlouběji, stejně se z jejího vraku podařilo americkým potápěčům v následujících dnech vytáhnout ještě řadu důležitých zpravodajských materiálů.

Když se rozednilo, korveta Kiwi kapitána Bridsona z moře vylovila polomrtvého japonského „korzára“- navigátora, který se pokusil obsadit jeho loď, vyzbrojen jen samurajským mečem.

 

Zdroj: Miloš Hubáček: Vítězství v Pacifiku

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace