Když Winston Churchill nechal bombardovat Francii: Útok na Mers-el-Kébir

Když Winston Churchill nechal bombardovat Francii: Útok na Mers-el-Kébir
30 / 05 / 2019, 16:00

22. června 1940 podepsala Francie příměří s hitlerovským Německem. Z francouzského území zůstala jižní část země, kolonie a mocné loďstvo. A právě této mocné námořní síly se Spojenci obávali. Kdyby tyto lodě padly do rukou Německa a Itálie, poměr sil by se výrazně změnil. Něco takového Británie nehodlala dopustit.

Druhá největší evropská flotila byla prakticky boji nepoškozená, 40% tonáže kotvilo v Toulonu, dalších 40% v severní Africe  a asi 20% v britských přístavech a francouzských koloniích. Příměří znamenalo, že flotila zůstala vichystické Francii a Churchillovou noční můrou byla představa této síly zabrané rychlým útokem Osy na Toulon. 

Kombinovaná francouzsko-italsko-německá flotila mohla ovládnout Středozemní moře.

Zatímco německé námořnictvo a Mussolini lobbovali, aby se Churchillova noční můra stala skutečností, měl Hitler sofistikovanější nápad. Bál se, že francouzské loďstvo odpluje do Spojeného království, pokud se ho Německo pokusí převzít. Hitler tedy odmítl žádost Mussoliniho o převzetí kontroly nad flotilou na setkání v Mnichově 18. června 1940 s tím,  že francouzské torpédoborce pod britskou kontrolou by naklonily vojenskou rovnováhu proti německým ponorkám v Atlantiku. Jak Churchill, tak Hitler viděli francouzskou flotilu více jako hrozbu než jako potenciální majetek.

psali jsme: Hitlerův bojovník: Těžký křižník Admiral Hipper

Ale s flotilou kalkulovala i vláda ve Vichy. Silné námořnictvo a jeho možné zapojení do bojů na straně Anglie mělo udržet vliv na Německo, aby se nepokusilo získat další francouzské území.

24. června zasedal v Londýně válečný kabinet, kde admiralita předložila své stanovisko k francouzské flotile, kdy podle britských expertů se dalo očekávat, že i přes sliby francouzského admirála Darlana lodě nakonec skončí v italských a německých rukou.

AA%252520XX%252520FSDUNKERQUE1937(1x2c)

Churchill byl obzvláště znepokojen dvěma moderními loděmi třídy Dunkerque v Mers el-Kebir, tři míle západně od Oranu, Dunkerque a Strasbourg a dvě dalšími třídy Richelieu v Dakaru v Senegalu a v Casablance. 

psali jsme: Hitlerův křižník v sovětských službách bránil Leningrad

V sázce bylo příliš mnoho a tak 27. června bylo rozhodnuto o provedení operace Catapult. V Gibraltaru se začal formovat svaz "H" obsahující legendární bitevní křižník Hood, bitevní loď Resolution, letadlovou loď Royal Ark a další. Velením byl pověřen admirál Somerville, který měl zajistit kapitualci nebo likvidaci francouzských lodí v Mers-el-Kébiru. Posádky britských lodí zatím netušily nic o tragické roli, kterou budou muset brzo sehrát se svým bývalým spojencem. Samotný Somerville na můstku prosil, aby se Bůh smiloval nad Brity i Francouzi.

3. července v 8:10 dorazil Somerville s Hoodem, dvěma bitevními loděmi, jednou letadlovou, dvěma křižníky a jedenácti torpédoborci k Mers-el-Kébiru. Ultimátum francouzskému viceadmirálovi Gensoulovi doručil bývalý námořní atašé v Paříži, kapitám Cedric Holland. Ać se francouzský generál snažil zabránit přijetí ultimáta, nakonec se ho povedlo na bitevní loď Dunkerque doručit. 

Z francouzských lodí přišlo ujištění, že francouzská plavidla nepadnou do rukou Němců nepoškozená, ale proti britskému ultimátu se budou bránit silou. Námořníci na francouzských lodích začali chystat děla a zvyšovat tlak v páry. Čas měl Gensoul do 13:30, pak měly britské lodě zahájit palbu. 

Obě strany ale váhaly, co si s nepříjemnou situací počnout a z britské strany docházelo k neustálým dotazů na francouzského admirála. Ten čekal na pokyny vlády a na posily, které se již měly blížit plnou rychlostí. Nakonec časem tlačený Somerville nechal vyslat vzkaz Francouzům, že pokud do 17:30 nepřijmou britské návrhy, budou potopeni. V 17:25 se začaly posádky francouzských lodí chystat k boji. Gensoul  a Holland se rozloučili v slzách.

psali jsme: 19. května 1941 vyplul Bismarck na operaci Rheinübung

V 17:54 byl na palubě HMS Hood vydán příkaz k palbě a na Francouze v přístavu vyletěly projektily z bitevních lodí Resolution a Valiant. Samotný  Hood se přidal o několik desítek vteřin později. První slava byla mířena mimo lodě francouzského admirála, snad aby byla ještě šance se vzdát, ale to se nestalo. Jednostranný souboj a asi dvacetiminutový chaos měl za následek potopení bitevní lodě Bretagne, na které zahynulo 977 námořníků, ochromení bitevních lodí Dunkerque a Provence.

V 18:12 zastavují britské lodě palbu a asi za 3 minuty se objevila na bitevní lodi Dunkerque vlajka signalizující žádost o ukončení palby. Zmatku a koře využilo několik francouzských torpédoborců a bitevní loď Strasbourg a podařilo se jim z přístavu uprchnout a přes útoky britských letounů dorazit 4. července do Toulonu.

Zahynulo 1299 Francouzů a další stovky byly zraněny.

Samotný Hitler označil útok Britů na Francouze za akt šílenství, sloužící Německu tím, že postavil mezi bývalé spojence vysokou zeď. Situaci nezlepšilo ani obsazení francouzských lodí v britských přístavech a následné umístění francouzských námořníků do táborů pro vojenské zajatce.

Na Mers-el-Kébir a zradu spojence Francouzi nikdy nezapomněli...

 

Zdroj: HUBÁČEK, Miloš. Boj o Středomoří. Prvních devět měsíců, The National Interest

 

 

Tagy článku