foto: Petr Blahuš/Na místě pádu hlavních částí nešťastného letadla DC-9 u Nové Olešky a Srbské Kamenice byly mnoho let po tragédii postaveny dva nenápadné pomníčky
Ano, tato dvě neobvyklá prvenství spojují poslední let jugoslávského letadla DC-9 na lince z Kodaně do Záhřebu. Dnes je to přesně 46 let a jeden měsíc, co lidé v okolí Srbské Kamenice uslyšeli strašné rány na střechy svých domů: to z nebe doslova pršela lidská těla, když bomba uložená chorvatskými fašisty v letadle explodovala ve výšce 10 kilometrů nad Srbskou Kamenicí.
Byl mrazivý 26. leden 1972, když letoun DC-9 s imatrikulací YU-AHT odstartoval v 16.20 z Kodaně a nabral jižní kurz zpět do své vlasti. Na palubě letadla s imatrikulací YU-AHT bylo v té době 28 cestujících a členů posádky. V 17.00 (místního času) ohlásil kapitán letadla Ludwig Razdrih přelet německého hlásného hraničního bodu Hermsdorf, které řízení letového provozu v Cottbusu potvrdilo a dalo pokyn k přeladění na frekvenci ruzyňského letiště. Jugoslávci tuto zprávu v 17,01 ještě stihli potvrdit, ale Praze se už neozvali.
V 17.25 byl proto vyhlášen poplach pro pátrací a záchrannou službu. Záhy začaly docházet na oddělení Veřejné bezpečnosti okresního velitelství v Děčíně telefonická hlášení o pádu částí letadla, ale i samostatných, hrůzně znetvořených lidských těl v okolí Srbské Kamenice, Filipova a České Kamenice. Podle výpovědí svědků lidská těla a jejich končetiny za úplného ticha, které ještě zvyšovalo hrůzu, doslova pršela z nebe, prorážela střechy, dopadala před domy a tříštila se o zem…
psali jsme: Éra únosů československých civilních letadel začala sebevražedným útokem
(Dodnes jsou v terénu, mezi skalami a v úzkých údolích vidět zřetelné stopy pádů velkých částí letadla, např. křídel, zadní části trupu, levého motoru nebo jeho čumáku s pilotní kabinou).
Vše, co mohlo být posláno, od posledního pochůzkáře, lesáky, kriminálku až po poslední sanitku, všechno bylo posláno okamžitě do tohoto prostoru hledat letadlo a ty, kteří snad přežili. V nemocnicích celých severních Čech byla okamžitě vyhlášena pohotovost pro příjem zraněných. Bohužel, jak se vzápětí ukázalo, zbytečně. Z celého letadla totiž přežila jedna jediná žena, letuška Vesna Vulovičová - a to lze ještě k okolnostem a výšce letu označit prostě jen za zázrak. Jak ukázalo vyšetřování, příčinou zničení letadla DC-9 byla bomba uložená v kufru ve střední části trupu v jeho zavazadlovém prostoru. V okamžiku exploze, která roztrhla trup, který se pak během několikaminutového pádu z výšky skoro 11 kilometrů na zem rozpadl na jednotlivé fragmenty (podle znaleckého posudku asi za 20 vteřin po výbuchu), byla Vulovičová v zadní části trupu, který ji částečně uchránil od exploze, fatální ztráty tlaku vzduchu a nakonec i od strašného nárazu- už proto, že pád zadku letadla nejprve trochu zbrzdily koruny hustého borovicového lesa a pak prudký svah, po kterém trosky sjely, postupně tak ztrácející svou energii získanou volným pádem.
Vyšetřováním bylo zjištěno, že v kufru uloženém v podpalubí vlevo od vstupu do letadla explodovala přesně v 17 hodin 1 minuta a 32 vteřin československého času ve výšce 10050 metrů. Podle expertízy šlo o poměrně amatérsky zhotovený pekelný stroj obsahující asi průmyslovou trhavinu používanou hlavně v dolech, obsahující trinitrotoluen a dinitroltoluen, dusičnan amonný a chlorid sodný. U Filipova byl také nalezen časovací mechanismus bomby západoněmeckého původu. Pitvami zemřelých Jugoslávců bylo zjištěno, že nejméně tři osoby utrpěli zranění ještě ve vzduchu, před dopadem na zem, pravděpodobně explozí. V troskách trupu byly nalezeny stopy krve, dokládající, že se minimálně někteří cestující a členové posádky snažili zabránit svému vysátí do volného prostoru po rozlomení letadla- marně. Všechny oběti ale zemřeli až po dopadu na zem, což znamená, že tito lidé umírali neuvěřitelně mučivě a trýznivě, s vědomím svého konce, téměř sedm minut! (Ohledáním na místě činu byly nalezeny palubní hodinky v pilotní desce, které se zastavily až po pádu na zem)
Jediná přeživší osoba z letadla, letuška Vesna si po probrání z kómatu vzpomněla (před smrtí ji zachránil mimo jiné panák čistého lihu, který do ní nalila v děčínské nemocnici zdravotní sestra v domnění, že jde o vodu, což Vulovičovou doslova probralo k životu; stejně však utrpěla velmi těžká poranění páteře a hlavy, a až domkonce svého života trpěla na jejich následky ) že v Kodani, kde její posádka čekala na svůj letoun, který přilétal ze Stockholmu, z něho vystoupil velmi vyděšeně se tvářící muž. Byl to právě on, který do stroje ve Stockholmu uložil kufr, ve kterém byla uložena bomba, švédské ani dánské policii a Interpolu se ho však nepodařilo dopadnout.
Okolnosti tragédie se tak přes perfektně provedenou kriminalistickou práci československých expertů nikdy nepodařilo zcela přesně odhalit. Vyšetřování atentátu ukončila Bezpečnost 1. září 1972, když se jí ani s pomocí bezpečnostních složek Dánska, Švédska a Jugoslávie nepodařilo určit konkrétního pachatele. S největší pravděpodobností hraničící s jistotou ale stojí za atentátem chorvatští fašisté- ustašovci- žijící po svém útěku z Jugoslávie na Západě, hlavně v Německu (čemuž také odpovídala zajištěné stopy v podobě odpalovacího zařízení). Právě jim byla totiž Jugoslávie, spojený bratrský stát Chorvatů, Srbů a dalších národů, trnem v oku už před německou okupací Jugoslávie (po níž vznikl na Berlín vazalský Chorvatský stát). Jak před 2. světovou válkou, tak dokonce i po ní ustašovci nechvalně prosluli po celém světě řadou atentátů- podařilo se jim dokonce v roce 1934 zavraždit i jugoslávského krále Alexandra I. a francouzského ministra zahraničí Barthoua. Dalším z řetězce nepřímých důkazů ukazujících na tyto chorvatské řezníky ukazuje i fakt, že v letadle, které bylo zničeno nad Českou Kamenici, měl původně letět vysoce postavený jugoslávský politik Džemal Bijedič (nakonec letěl o den dříve ale svému osudu stejně neunikl, zahynul při jiném leteckém neštěstí o pět let později).
psali jsme: Česká prvenství ve vzdušném pirátství
Před několika lety se v části českého tisku, patřícího v té době německým majitelům, objevila - snad kvůli stopám po atentátnících vedoucích do tehdejšího západního Německa- pravděpodobně z okolí tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu fantastická a bez jakýchkoliv důkazů podložená teorie o tom, že jugoslávského letadlo sestřelila československá protivzdušná obrana (sic!). Původcem této „senzace na úkor Čechů“ byl zpravodaj německé rozhlasové stanice ARD Petr Hornung-Andersen. Jenže k nemalému zklamání jeho i dalších, kteří si přinejlepším chtěli užít trochu slávy při této senzaci, zevrubné vyšetřování tragédie hned v roce 1972 i později u nás, v Jugoslávii, v Holandsku (kde se zkoumala černá skříňka) ani ve Skandinávii neprokázalo ani zrnko máku z tohoto tvrzení. Přičemž lze s jistotou tvrdit, že kdyby se naskytlo byť jen snítko podezření, neváhala by to v tehdejší době západní propaganda proti Československu náležitě využít. Jak tedy tvrdí publicisté Ladislav Keller a Bohdan Koverdynský, lze s úspěchem pochybovat o duševním zdraví tohoto německého „novináře“.
Pravda tak dosud leží skryta v přísně střežených sejfech špionážních centrál a tragédii letu DC-9 YU-AHT a téměř tří desítek nevinných obětí připomíná jen nenápadný pomníček na břehu Bynoveckého rybníka mezi Srbskou Kamenicí a Novou Oleškou, kde dopadla záď trupu s těžce zraněnou letuškou Vesnou Vulovičovou.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
Zdroj: Keller- Koverdynský: Únosy dopravních letadel v Československu
Tagy