foto: U. S. Navy / Public domain / Wikimedia Commons/Poškozená K-219
Pondělí 6. října 1986, přesně před 37 lety, se v oblasti Bermudského trojúhelníku potopila sovětská nukleární ponorka K-219 s 16 balistickými střelami a jadernými hlavicemi. Událost doprovázely velké kontroverze.
Plavidlo patřilo do ponorek se sovětským označením Projekt 667A Navaga, v kódovém označení NATO Yankee I. Celkem bylo postaveno 34 kusů tohoto stroje a jediná ponorka, která se ztratila, byla K-219. Ponořené plavidlo mělo výtlak 9 300 tun, při plavbě na hladině rychlost 13 uzlů (24 km/h) a pod hladinou 27 uzlů (50 km/h). Ve výzbroji mělo čtyři 533mm, dva 400mm torpédomety a 16 tubusů pro odpálení balistických raket. Stroje byly první sovětské balistické ponorky, které přímo odpovídaly americkým lodím třídy George Washington. Do služby vstupovaly v letech 1967 až 1974. Poslední byly vyřazeny v 90. letech.
Sovětské ponorky K-19 a K-219
Sovětská konstrukční škola se vyznačovala mimořádnou odolností konstrukce ponorek a jedním z důkazů byl obrovský výbuch na K-19, který některé komory vydržely a námořníci v nich přežili. K-219 byla rozdělena na deset vodotěsných oddělení. Torpédomety byly umístěny na přídi i na zádi a 16 balistických raket mělo své místo za bojovou věží. Dosah střel byl až 2400 kilometrů a bylo možné je odpalovat z hloubky 50 metrů. Pohon zajišťovaly dva tlakovodní reaktory a dvě parní turbíny. Modernizované verze dostaly střely R-27U, které měly dolet prodloužený až na 3 000 kilometrů.
V říjnu 1986 byla K-219 na rutinní obhlídce v severním Atlantiku. Během cesty selhalo těsnění v raketovém tubusu a tlak mořské vody narušil palivové nádrže balistické střely. Sovětské rakety byly poháněny kapalným palivem, směsí nesymetrického dimetylhydrazinu a oxidu dusičitého. Při smísení mořské vody a paliva vznikl požár, který produkoval oxid uhličitý a chlor. Při první malé explozi vznikla kyselina dusičná. Zbrojní důstojník Alexandr Petračkov se pokusil tubus vypustit do moře. Nepovedlo se mu to. Následovala velká exploze, při které okamžitě zemřeli dva námořníci a třetí skonal na otravu toxickým plynem.
Díky trhlině v trupu se plavidlo začalo potápět a z původní hloubky 40 metrů kleslo na 300. Námořníci vše utěsnili a i díky čerpadlům se ponorku podařilo stabilizovat. Na zádi zůstalo 25 uvězněných mužů. I přes značné riziko kapitán lodi Britanov nařídil otevřít utěsněný poklop a námořníky se podařilo dostat do přední části lodi. Jaderný reaktor se při takovéto havárii měl automaticky odstavit, avšak se tak nestalo. Bylo nutné ho vyřadit ručně. První pokus se nezdařil, poručík Belikov neměl dostatek kyslíku a začal se dusit kouřem a zplodinami z požáru. Druhý pokus provedl dvacetiletý Sergej Preminin, který to dokázal, ale v průběhu zajišťování chladících tyčí se požár rozmohl s velkou intenzitou. To změnilo tlak a on nedokázal otevřít dveře. Zemřel.
Kapitán ponorky se na elektrickou baterii vynořil a loď měla být odtažena do SSSR. Ačkoli došlo k připojení vlečného lana, pokusy o přemístění stroje byly neúspěšné. Docházelo k dalším únikům plynu a Britanov navzdory rozkazům z Moskvy nařídil evakuovat loď. Sám zůstal. Moskva nařídila jeho zástupci převzít velení a vrátit se s posádkou na loď. To se již nestihlo, protože ponorka se potopila. Britanov ji na poslední chvíli opustil, ale v SSSR byl obviněn z nedbalosti, sabotáže a zrady. Naštěstí nikdy nebyl uvězněn a ani odsouzen. Balistické rakety s jadernými hlavicemi proto nadále leží na dně Bermudského trojúhelníku.
Dozvuky nehody K-219 v Moskvě
Incident s K-219 měl dlouhodobé důsledky nejen pro sovětské námořnictvo, ale i pro mezinárodní vztahy v období studené války. Vzhledem k přítomnosti amerických ponorek v oblasti se incident stal předmětem intenzivního zájmu zpravodajských služeb obou stran. V následujících letech se objevilo několik spekulací o možných snahách obou stran získat strategické informace z havarované ponorky. Sovětská vláda byla nucena zlepšit bezpečnostní protokoly a technologická opatření pro své ponorky, aby předešla podobným katastrofám v budoucnu.
Psali jsme
Během studené války, v osmdesátých letech 20. století, kdy technologická převaha na mořích byla rozhodující pro globální bezpečnost, Sovětský...
Moskva zpočátku tvrdila, že havárie byla způsobena kolizí s americkou ponorkou USS Augusta, která v prostoru operovala. Tuto variantu popřel nejen americký kapitán, ale nakonec i Britanov. Pochopitelně nehoda v Kremlu vyvolala pozdvižení, v ruských archivech byla objevena komunikace tehdejšího sovětského generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova se členy politbyra a dalšími vojenskými činiteli. Gorbačov se několikrát ptal, zda přetržené vlečné lano nebyla sabotáž. Stejně jako jestli podvratná činnost nestála za nehodou. Pochopitelně se snažil směřovat vinu na západní země. V Kremlu také převládaly obavy, zda se Američané dostanou ke kódovým knihám, u kterých panoval strach, že nebyly zničeny. Ke cti Gorbačova je nutné podotknout, že záznamy také obsahují řadu relevantních dotazů ohledně příčin a následků nehody, která skončila naštěstím "jen" třech mrtvých námořníků.
Další incidenty sovětských jaderných ponorek
Ponorka K-219 nebyla jediná sovětská ponorka ztracená pod hladinou. Dne 12. dubna 1970 došlo na palubě sovětské jaderné ponorky K-8 k požáru způsobenému zkratem v elektrickém systému. Při pokusu o odtažení v rozbouřeném moři se plavidlo potopilo, což vedlo ke smrti 52 členů posádky. Tento incident se stal první ztrátou sovětské jaderné ponorky. Následné vyšetřování odhalilo kritické nedostatky v konstrukci a údržbě. Další známý incident se odehrál 7. dubna 1989, kdy se sovětská jaderná ponorka K-278 Komsomolets potopila po vypuknutí požáru na palubě v Barentsově moři. Tato ponorka, jediný exemplář třídy Mike, byla vybavena pokročilými technologiemi včetně hlubokomořských schopností, což činilo její ztrátu obzvláště významnou. I přes úsilí o záchranu přežilo pouze 27 z 69 členů posádky.
Psali jsme
Sovětská jaderná ponorka K-162, později přejmenována na K-222, byla a patrně dodnes stále je nejrychlejší ponorkou světa. Závratná rychlost plavidla...
Zdroj: The National Interest, nsarchive.gwu.edu., themoscowtimes.com
Tagy