Proč se tady uprostřed Evropy zabývat re-enactmentem francouzských námořníků z napoleonských válek? K nejbližšímu moři je to nějakých 550 kilometrů, tak co by tady námořníci dělali. Opak je však pravdou. Roku 1809 sloužili na Dunaji, zúčastnili se bitvy u Wagramu, a během okupace Moravy po znojemském příměří měli za úkol přepravu vojenského materiálu po řece Dyji. S jednotkou se budete moci setkat mj. během 213. výročí bitvy u Slavkova 1. prosince na bojišti pod Santonem u obce Tvarožná.
Když Francie v říjnu 1805 utrpěla zdrcující porážku v bitvě u Trafalgaru i těm největším optimistům bylo jasné, že s plánovanou invazi do Anglie je konec. Francie napříště bude mít své zájmy v kontinentální Evropě. Vyvstala jednak otázka co s tisíci námořníky, kteří patřili do invazní flotily, a jednak bylo zřejmé, že námořnictvo potřebuje reformu.
Reforma začala být realizována z kraje roku 1806 a ve stručnosti lze říct spočívala na dvou základních pilířích. Ve stavbě moderních a především standardizovaných řadových lodí a fregat a pak v jistém zmilitarizování námořnictva.
Psali jsme: Kluby vojenské historie – napoleonský re-enactment (1792-1815)
Toto zmilitarizování spočívalo v zavedení pevně stanovených základních taktických jednotek a v tom, že námořníci museli absolvovat běžný vojenský výcvik – do té doby věc nevídaná. Tyto jednotky původně zvané regimenty byly na jaře 1808 transformovány na bataliony.
Základní dělení jednotek bylo stanoveno podle druhu jejich určení – buďto byla služba na řadových lodích a fregatách nebo na lodích menších - ty se nazývaly Bataillons de flottille.
Právě takovou jednotkou byl i náš 44eme Bataillon de flottille. Jednotka vznikla v Boulogně, jako součást invazní flotily. A tam také pobývala prakticky až do kampaně roku 1809, kdy se Napoleon rozhodl k prvnímu masivnějšímu nasazení námořních jednotek, nejen z důvodu zabezpečeních říčních komunikací. Na konci března 1809 batalion vyrazil z Boulogně, po polovině května už byl ve Vídni a těsně tak nestihl bitvu u Aspern.
Námořníci dostali zadání zbudovat nové pontony ve spolupráci s pontonýry na ostrově Lobau. Měly též vyhledávat říční bárky potopené nebo ukryté jejich vlastníky a využít je jako plovoucí baterie. 10. června císař rozkázal vyzbrojit šest takových člunů a umístit do každého po 2-3 dělech. Tyto plovoucí baterie, poháněné vesly, měly chránit palbou pěchotu přistávající na levém břehu Dunaje, který měly pod kontrolou Rakušané. Dva z těchto člunů byly vybaveny tříliberkami, dva další děly šestiliberními a jeden šestiliberní houfnicí. Císař chtěl mít také na vorech baterie, skládajících se z čtyř dvanáctiliberních děl, i na těchto plovoucích bateriích sloužili námořnící z řad 44eme.
Psali jsme: Kluby vojenské historie - voltižérská rota 18. řadového pluku (1805-1815)
Po porážce podunajské monarchie vyrazila jednotka na dlouhou cestu do Španělska. Tam byla nasazena jakožto běžná pěchotní, avšak druhosledová síla. Určena byla jednak k eskortám zásobovacích kolon, ale také k potlačovaní akcí španělské gerily. Ve Španělsku jednotka zůstala až do podzimu roku 1813. Pak se vydala na Janova, kde se stala posádkou řadové loď Scipion (84). S tou se nakonec v únoru 1814 dostala, po proražení britské blokády to Toulonu. Napoleonské války pro 44eme skončili.
Uniforma
Uniforma námořníků 44eme se skládala: z dvouřadého (2x9 knoflíků) tmavomodrého paleta (krátký soukenný kabátek bez šosů) s manžetami, nárameníky a límcem v egalizačních barvách jednotky (zelená se žlutým lemem); soukenné dvouřadé (2x9 knoflíků) červené vesty bez límce a později soukenné modré jednořadé (1x9 knoflíků) vesty s 7cm vysokým límcem a falešnými kapsami, tyto byly doplněny o tři knoflíky; pantalónů (dlouhé pánské kalhoty ze začátku 19. století) - plátěných bílých pro letní měsíce a modrých soukenných pro zimní, doplněných o kamaše, (bílé plátěné pro letní měsíce a černé soukenné pro zimní), které kryjí černé střevíce s mosaznou přezkou; jako pokrývka hlavy sloužilo od roku 1808 černé plstěné čáko M. 1806 se štítkem proti slunci. Čáko je zdobeno kosočtverečným štítkem z lisovaného mosazného plechu s motivem lodní kotvy, nad nímž je umístěna francouzská kokarda, bílými šňůrami a zeleným (barva se měnila podle kompanie) pomponem ve tvaru komolého kuželu.
Psali jsme: Napoleonovo dělostřelectvo - oblíbená zbraň francouzského vojevůdce
Výzbroj a výstroj
Výzbroj 44eme se skládala z navalizované verze (na pušce byly použité mosazné garnitury): francouzské křesadlové pušky M.1777/AN IX či pušky M.1777 opatřené bílým řemenem. K pušce patřil trojhranný tulejový bajonet; výzbroj u poddůstojníků byla navíc doplněna o pěchotní či námořní šavli. Výstroj tvořila pěchotní torna a černá pěchotní patrontaška a samozřejmě cínová polní láhev.
Autor: Petr Prouza
PS: příští středu vyjde v seriálu Lodě a ponorky článek o řadových lodích francouzského námořnictva 18. a 19. století.