Kluby vojenské historie – Legio X Gemina (2. část)

Kluby vojenské historie – Legio X Gemina (2. část)
Autor: Bartosz Janiczek|Popisek: ...střetnutí s "barbary"
10 / 09 / 2018, 16:00

První část článku představila skupinu věnující se re-enactmentu římských legií Legio X GPF COH VIII Bestia více z hlediska historie jednotky, motivace a přístupu členů, a věnovala se důstojníkům a poddůstojníkům. Ve druhé části je pozornost věnována řadovým legionářům, jejich výstroji a výzbroji, a také výcviku.

Každý legionář je vybaven tak, aby zapadal do námi sledovaného období. Základním oděvem každého vojáka je jeho tunika, kde narážíme na první závažný problém, s kterým se dnes kvůli nedostatku pramenů musíme potýkat, a tím je barva legionářské tuniky.

Psali jsme: Kluby vojenské historie – Legio X Gemina (1. část)

V první řadě je třeba vyvrátit mýtus, který zde ve velké míře zavedl filmařský průmysl, a to fakt, že všichni vojáci měli červenou tuniku. Dnes můžeme tento mýtus s jistotou vyvrátit, na druhou stranu, nevíme, zda byla barva legionářům nějak odstupňována, nebo ne. Ve skupině jsme se dohodli na pravidle, že legionáři mají bojové tuniky v přírodním režném odstínu, zatímco vyšší hodnosti ji mohou mít barevnou. Vycházíme z faktu, že barevné tuniky byly mnohem dražší,  a legionář by ve snaze co nejvíce ze svého žoldu ušetřit sáhl právě po takové přírodní tunice. Tyto tuniky jsou vyrobené ze lnu. V případě chladnějšího počasí může voják použít tuniku vlněnou, popřípadě vojenský plášť (sagum), případně paenulle, která je na rozdíl od saga opatřená kapucí.

Nohy si legionář chránil vlněnými ponožkami (udones), případně vlněnými krátkými kalhotami (bracae). Alternativou byly také vlněné onuce. Každý legionář je vybavený železnou, případně bronzovou přilbou. Je nutné si uvědomit, že každý legionář mohl nosit v rámci jednotky typově různé vybavení, od mečů po přilby a opasky. Tuto diverzitu si uvědomujeme i my, a proto se snažíme, aby každý legionář vypadal jedinečně, ačkoli při pohledu z dálky vypadají jednotně. Známe a užíváme mnoho typů přileb, mezi kterýmu můžeme vzpomenout Imperiální galský typ H, vyrobený ze železa podle nálezu z řek Lech a Wertach v Německu. Mezi další naše přilby patří například typ Coolus, konkrétně typ G, vyrobený z bronzu podle nálezu z holandského města Nijmegen, a typ C, vyrobený ze železa podle nálezu z města Oberaden používaný našimi pomocnými sbory. Váha námi používaných přileb se pohybuje v rozmezí od 2 do 3 kg, dle typu. 

Jako ochranou zbroj používáme několik z nejznámějších typů zbroje zvané lorica segmentata, což byla římská článková zbroj vyrobená ze železa, kterou si lidé spojují s římskými legiemi nejvíce. Části těchto zbrojí se našly i na místě Varovy porážky roku 9 n.l. Používáme typy Corbridgei A a B, jejichž části byly nalezeny na Hadriánově valu, ale také typ Newstead, který byl posledním typem pancíře lorica segmentata a který byl nalezen ve Skotsku, v pevnosti Trimontium, dnešní Newstead. Každý z těchto pancířů váží zhruba 10 kg.

Dalším typem zbroje je lorica hamata, což je kroužková košile, kterou Římané přebrali od Keltů a jejíž používání bylo nejčastější. Skládala se z tisíců železných kroužků spojených nýty. Díky tomu byla více pohyblivá než předchozí typ zbroje lorica segmentata, ač za cenu horší ochrany. Tento typ zbroje váží podle počtu železných kroužků od 9 do 14 kg. Mimo tyto zbroje používali Římané i zbroj šupinovou – lorica squamata.

Další součásti výstroje vojáka je okovaný opasek, cingulum, na kterém byla zavěšená dýka a z přední strany z něj visely kožené pruhy, které byly také zdobně okovány. Ty při pohybu vydávají charakteristický cinkavý zvuk. Jeden z nejznámějších typů takového opasku, který také rekonstruujeme, je typ Tekije, pomenovaný podle místa nálezu v Srbsku. Bronz na těchto opascích, byl často postříbřený.

Dodatečnou ochranu poskytují holení chrániče, či manica, která jako prodloužený rukáv chránila pravou ruku vojáka, jejíž první zdokumentované použití se datuje do námi zvoleného období za dáckých válek.

Psali jsme: Archeologové našli u Hadriánova valu dopisy na tabulkách ze starověkého Říma

Neodmyslitelnou součástí ochrany je římský štít scutum. Rozměry našich štítů pochází z doposud jediného kompletního nálezu obdélníkového štítu, nalezeného ve městě Dura Europos. Některé štíty mají dokonalý obdélníkový tvar, jiné mají boční stěny oválné, což je výsledek nedokončené transformace oválného raného štítu do jeho imperiální obdélníkové podoby. Každá legie a popřípadě i kohorta měla svůj symbol namalovaný na štítě, aby se vojáci snadno v bitvě rozpoznali. Na našem štítu je zobrazený gryfin spolu s Jupiterovými blesky. Gryfem jsme sa inspirovali na základě nálezu sošky gryfa v pevnosti v Mušově, která je spojována právě s X. legií. Na přední straně štítu je rovněž iniciálami napsaný název legie spolu s číslem kohorty. Na zadní straně má pak každý napsané své latinské jméno. Takový štít váží zhruba 8-12 kg. Po obvodě je obitý bronzovým kováním a v jeho středu se nachází v místě úchopu železná puklice (umbo) chránící ruku. Puklice byla používaná také k útoku, kdy bylo možné srazit štítem protivníka na zem, případně mu uštědřit zásah puklicí.

Primární útočnou zbraní, kterou jsou vybavení legionáři, je oštěp (pilum). S celkovou délkou 200-210 cm představuje impozantní útočnou sílu, která je schopná prorazit jakoukoli zbroj nebo štít. Zbraní na dálku, kterou také používáme, je prak, kterým byli všichni legionáři rovněž vybaveni.

Po odhození oštěpů legionář tasil svůj meč – gladius, což je všeobecný latinský výraz pre meč, nikoli pro konkrétní typ meče. Mimo jiné i Tacitus používá tento výraz k tomu, aby hovořil o dlouhých mečích používaných Kaledonci v bitvě u Mons Graupinus (Tacitus: Agricola, 36). Známe několik druhů římských mečů. Největší zastoupení u nás má typ Pompei, pojmenovaný dle místa nálezu prvního dochovaného typu. Má poměrně úzkou čepel a krátkou špičku, s délkou čepele od 42 do 55 cm a šířkou 4,5 – 5,5 cm. Je to vynikající bodná zbraň určená na boj ve formaci, což však nevylučuje její sečné použití, které však Římané oproti Keltům nepreferovali.

foto Bartosz Janiczek

Legionáři a optio nosí svůj meč na pravé straně. Na levé straně se může nacházet dýka (pugio). Je to jedna z mála částí výzbroje, která se za staletí užívání změnila jen velmi málo. Její délka se pohybuje zhruba kolem 20 cm. Na nohou má legionář obuté kožené vojenské sandály (caligae), které jsou zespod pobité kovovými cvočky. Dalším typem námi používané obuvi jsou kožené calcei, což je uzavřená obuv, stejně jako caligae zespodu pobita kovovými cvočky, a užívaná legionáři v chladnějším podnebí.

Vedle legionářů disponujeme i jednotkou pomocných sborů (Auxilia). Ti jsou vybaveni z velké části stejně jako legionáři, vyzbrojení železným mečem, přilbou a kroužkovou košilí. Mezi odlišné znaky lze zařadit používané kopí (hasta), i plochý oválný štít nahrazující legionářské scutum. Z archeologických nálezů víme, že pomocné sbory používaly i ploše obdélníkové štíty, případně 6hranné varianty.

Psali jsme: Bitva u Actia - 2. září roku 31 př. Kr. Kleopatra a Antonius prohráli boj o nadvládu na Římem

Pomocné sbory u nás tvoří pěšáci s kopím a také lukostřelci (sagitarii). Momentálně jsou naše pomocné sbory prezentovány 7 členy. Každý nový člen se po dobu jednoho roku stává příslušníkem pomocných sborů, a po uplynutí této doby se může rozhodnout, zda vstoupí k legionářům, nebo zůstane bojovat jako příslušník auxílií. Tato doba jednoho roku slouží k tomu, aby si nováček stihl pořídit veškerou potřebnou výstroj, výzbroj a naučil se základní bojové techniky. Pomocné jednotky stojí v bitvách na křídlech, případně za řadami legionářů, tím pádem nováček není vystaven takovému prudkému boji, s jakým se potýkají legionáři uprostřed formace, což pomáhá tomu, aby si zvykl na adrenalin během bitvy, naučil se držet formaci a nepanikařit, čímž předcházíme zraněním.

Vedle vojenského života prezentujeme dobově i ten civilní, který pomáhají dotvářet manželky, přítelkyně a děti našich členů. Účastníme se akcí v Čechách, ale i v zahraničí (popř. Rumunsko, Ukrajina, Slovensko, Itálie, Polsko), a v budoucnu počítáme s rozšířením našeho působení i do dalších zemí. V Čechách organizujeme již 3. rok i vlastní akci pod názvem Saltvs Hircanvs.

Na akcích panuje v táboře přísný LH režim, což znamená, že co není dobové, nemá v táboře místo. Spí se ve stanech na zemi, kde pod sebe pro větší pohodlí ukládáme různé deky a kožešiny či slámu. Na uskladnění nezbytných moderních věcí a tašek slouží dobový stan, který je však postaven mimo vojenský tábor. Stany jsou rozděleny podle jednotlivých družstev, contubernií. Tábor je ohraničen dřevěnými kůly (sudes), které mohou být spojeny po třech do dřevěných ježků, nebo po jednom zapichované do země a spojené lanem, což sloužilo jako improvizovaná palisáda a překážka případnému útoku. V táboře je také vystavena rekonstrukce škorpionu (scorpio), což byl obléhací stroj navržený pro střelbu větších šípů. Tyto stroje byly velmi přesné, schopné prostřelit vše, co jim přišlo do cesty. V budoucnu plánujeme rozšířit paletu obléhacích strojů. Škorpiony jsou stavěné na základě nálezů z města Cremona v Itálii, a i popis jejich stavby je založen na díle 10 knih o architektuře od antického autora Vitruvia.

Psali jsme: Lughnasad 2018: festival keltské kultury

Po většinu doby trvání akce se střídají hlídky přes den i noc. Den začíná poradou optiona s decany jednotlivých družstev a následným nástupem celého mužstva, kde se oznámí program na celý den. Ten je vyplněn vystoupeními. V případě volna to jsou různé nácviky pochodů a formací, jako je například známá formace želvy (testudo), používaná při obléhání měst, nebo zeď (fulcum/murus), obranná formace proti jezdeckým jednotkám. Z dalších mohu zmínit kruhovou formaci (orbis), nebo v boji trénované střídání řad vojáků v první linii, ktěří se stahují na konec formace, a jejich místo nahradí voják stojící za nimi. Tak jako Římané, kteří si uvědomovali důležitost trénování formací a osobního boje (o čemž pojednává mj. i židovský historik Josephus Flavius ​​ve svém díle Válka Židovská, který o trénování Římanů mluví jako o nekrvavých bitvách a o bitvách jako o krvavých cvičeních), tak i my si uvědomujeme důležitost výcviku. Vedle boje ve formaci se soustředíme i na boj v duelech, protože ne vždy se boj vede po celou dobu v jednotné formaci. Římský voják musel umět ovládat nejen různé zbraně, ale i techniky boje, což je i naším dlouhodobým cílem, a také prostředkem jak se co nejvíce přiblížit námi prezentované předloze.

Video, které pro lepší představu znázorňuje oblékání výstroje (nezobrazuje naší skupinu).

Závěrem bych dodal že není možné vyjmenovat celý rozsah naší činnosti a stejně tak detailně popsat každou součást námi užívané výstroje. Pro ty, koho by toto období a celkově naše činnost, zajímala hlouběji, doporučím navštívit naše stránky www.legionari.eu, kde jsou mimo jiné i kontakty na naši skupinu, naše budoucí projekty, a největší z nich: projekt římského opevněného tábora, který začínáme realizovat.

Autoři: Jiří Procházka (Titvs Antonivs Cvrro) a Tomáš Biroš (Pavllvs Horativs Torgvatvs)

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace