HMS Dreadnought - první moderní bitevní loď měla vlastního kocoura

Revoluční britská bitevní loď HMS Dreadnought z roku 1906 hodila veškeré investice Německa, Francie a dalších států do koše a mohlo se začít investovat znovu. Koncept "all-big gun" a parních turbín ovládl světová moře na příštích 40 let.

Tato revoluční loď byla "dítětem" admirála Fishera, který podpořil výstavbu revoluční "all-big gun" koncepce pro Royal Navy. Zbrojení mohlo začít nanovo, protože tzv. predreadnoughty se rázem staly zastaralými a zbytečnými. Koncepce několika těžkých děl doplněných velkým počtem děl sekundárních baterií byl nahrazen velkým počtem děl hlavní ráže.

Jak rychle byly tehdejší loděnice schopné stavět lodě, dokazuje fakt, že od začátku prací 2. října 1905 uplynulo pouhých 13 měsíců a 2. listopadu 1906 byl Dreadnought dokončen. Deset děl hlavní ráže 305 mm BL 12 Mark X bylo umístěno v pěti dvoudělových věžích, loď neměla žádná sekundární děla, pouze dalších 27 děl ráže 76,2 mm.

Kromě toho, že díky skladbě děl hlavní ráže byla loď schopna pálit na jednu stranu 8 hlavněmi, revoluce se odehrála i v pohonu. Dreadnought byl první válečnou lodí poháněnou parními turbínami o výkonu 23 000 shp, které lodi udělovaly rychlost až 21,6 uzlů (rychlost dosažena během plavebních zkoušek), což z ní udělalo suverénně nejrychlejší bitevní loď světa v době jejího dokončení.

Kariéra této bitevní lodi nebyla příliš dlouhá, od svého spuštění až do roku 1912 byla vlajkovou lodí tzv. Domácí flotily, zúčastnila se Velké války, ale slavné bitvy u Jutska ne, protože procházela údržbou. Po návratu byla převelena k obraně pobřeží a k Grand Fleet se již nevrátila. V roce 1919 byla převedena do rezervy a o dva roky později prodána na sešrotování za 44 000 liber.

I přes tuto krátkou kariéru loď získala další primát - stala se první a jedinou bitevní lodí, která potopila ponorku. Stalo se tak taranováním 18. března 1915, a ke dnu šla ponorka německého císařského námořnictva SM U-29.

Mimo to se na její palubě udál i kanadský žertík, kdy britské námořnictvo ukázalo svou pýchu falešné delegaci habešského císaře. Vtipálci dokonce udělili několik falešných vyznamenání, a aby zmátli posádku mluvili lámanou latinou a uznání projevovali pokřikem "bunga bunga".

Ostuda to byla obrovská a z Royal Navy se stal vítaný terč posměšků. Když Dreadnought potopil již zmiňovanou německou ponorku, mezi blahopřejnými telegramy dorazil i jeden s výkřikem "Bunga bunga".

Maskotem slavné lodi byl kocour Togo.

Koncept ideální bitevní lodi přinesl počátkem 20. století italský námořní konstruktér Vittorio Cuniberti, publikování článku o lodi typu all-big gun už v roce 1903. Když italské námořnictvo nereagovalo, navrhnul ve svém článku pro Jane´s Fighting Ships budoucí ideální britskou bitevní loď o výtlaku 17 000 tun, s děly hlavní ráže 305 mm v 8 věžích, pancéřem 305 mm a rychlostí až 24 uzlů, tedy 44 km/h.

Na jeho koncepci začali pracovat nejen Britové, ale i Japonci, či Američané se svou třídou South Carolina. HMS Dreadnought byl ale první.

 

Zdroj: History.com, Wikipedie