Kolaps civilizace? Ne vždy se dá poznat, zda nepříliš šťastně volená cesta vede přímo do pekel, nebo je čas ještě uhnout, říká archeoložka Martina Beková

Kolaps civilizace? Ne vždy se dá poznat, zda nepříliš šťastně volená cesta vede přímo do pekel, nebo je čas ještě uhnout, říká archeoložka Martina Beková
Autor: flickr.com (CC BY 2.0)
26 / 09 / 2017, 17:00

Jaké jméno má česká archeologie ve světě? Čeká nás pád naší civilizace? Na to i jiná témata se SECURITY magazín zeptal archeoložky Martiny Bekové.

Paní doktorko, Váš profesní život je neodmyslitelně spjat s regionem Orlických hor a Podorlicka. Je z hlediska archeologie něčím specifický či charakteristický?

Náš region, jsem sice přistěhovalec, ale už 32 let, snad to můžu říct, je tak trochu okrajová oblast. Na okraji úrodných oblastí, na okraji nejdůležitějších obchodních cest, ale také tak trochu na okraji konfliktů.

Je ve Vašem regionu ještě stále co objevovat?

Bezpochyby. Místo profesionálního archeologa zde bylo zřízeno teprve před 27 lety. Nejsme tedy v objevech na úplném startu, ale stále tak trochu na začátku. Postupně zaplňujeme bílá místa, nacházíme počátky dnešních měst, nacházíme doklady kontinuity osídlení po celý pravěk i po období, která se zde dříve nepředpokládala. Asi nejdůležitější jsou zaplňování bílých míst na sklonku doby kamenné, v osídlení Kelty a Germány a v neposlední řadě před kolonizací (13. století), kdy zde historici velmi dlouho popisovali pouze pohraniční hvozd. 

Na jaře se podařilo na Rychnovsku najít přes 4 000 let starý hrob náčelníka, který je skutečným unikátem. Existují nějaké jiné doložitelné hroby bojovníků kultury se šňůrovou keramikou i v jiných regionech ČR?

V západních Čechách a částečně středních je tato kultura významnou složkou populace na konci doby kamenné. Podle učebnic do východních Čech, natož na Rychnovsko, vůbec nezasahuje. Nicméně takto konstruovaných hrobů známe z celých Čech jen pár, náš patří k těm nejhlubším.

Jaké jméno má v současné době česká archeologie ve světě?

Doufám, že to nejlepší. Archeologická obec byla vždy určitým světem sama pro sebe a konkurence ve smyslu vědecké kariéry je velkým hnacím motorem.

U kyperské Nikósie se v červenci našla vzácná římská mozaika stará 2 000 let, která byla ,,skryta" pod vlakovými kolejemi. Můžeme říct, že podobné významné objevy jsou také o patřičné dávce štěstí, nebo jdou archeologové obvykle ,,najisto"?

V současné době u nás funguje povinnost archeologických dozorů při stavební činnosti. Ne ve všech aspektech jsou pravidla nastavena ideálně, nicméně archeologové na stavbách zachraňují nesmírné kulturní hodnoty, které by se jinak zemními pracemi zničily.. A opravdu velmi často jsou to těžko předvídatelné situace. Snad jako příklad, při rekonstrukci náměstí v Novém Městě nad Metují, kdy hloubka zásahů šla v průměru do padesáti centimetrů, jsme prokopali násilně zaniklé hradiště kultury popelnicových polí, náměstí bylo takřka kompletně zastavěno, při té příležitosti se zde našel i bronzový poklad. A to vše bylo prakticky přímo pod dnešní dlažbou. Tamtéž jsme odkryli i prapůvodní podobu založení samotného města, trochu jinou než dnes. Podobná rekonstrukce a také stejně mělká v Opočně nám umožnila najít slovanské hradiště, o kterém píše Kosmas ve své kronice (jeho zápis z roku 1068 je první zmínkou o Podorlicku).

V jednom z rozhovorů jste řekla, že naše civilizace může skončit jako Římská říše, protože jí ,,ujíždí vlak". Jsou ve společnosti patrné již nyní nějaké konkrétní náznaky, které by mohly v budoucnu akcelerovat pád naší civilizace?

Pohodlnost, civilizační výdobytky nás hýčkají. Jsme pohodlní mít děti, stabilní rodiny. Pro udržení příjemné životní úrovně potřebujeme stale více pracovních sil zvenčí, v jejichž režimu by se nám dělat nechtělo. Do vojenské služby se nehrneme. Řím byl ve vojenství naprostá špička. Ale množství podstatně primitivnějších válečníků z oblastí mimo říši, vzpoury porobených území, která nikdy nebyla zcela rovnoprávná a vůbec touha okolí vzít si něco z bohatství privilegovaných římských občanů, to byla síla, které se nedalo odolávat donekonečna. A tak to, co se zdálo být neotřesitelné, zmizelo z části hned, z části pomalu dožívalo ve vybraných prostředích, než se zcela vytratilo. Museli jsme si počkat skoro tisíc let, než bylo zase užíváno ústřední topení, odkanalizována města, osobní hygiena se stala součástí každodenního života…, a to nemluvím o vědeckých poznatcích, které jsme postupně objevovali znovu.

Archeolog a egyptolog Miroslav Bárta prohlásil, že kolaps civilizace přichází sice rychle, ale cesta k němu je dlouhá. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Určitě. Ne vždy se ale dá poznat, zda nepříliš šťastně volená cesta vede přímo do pekel, nebo jestli je ještě čas se uhnout, byť za cenu velkých obtíží.


Může právě archeologie na základě svých poznatků napovědět či předvídat, jaký osud čeká právě naši civilizaci?

Archeologie z tohoto pohledu je prodloužením možnosti zkoumání historie do časů, kdy nebyly písemné prameny, nebo jich bylo málo. Umožňuje sledovat podstatně širší časový úsek či i jevy, kterými se písemné prameny nezaobírají. A jak dobře víme již od těch Římanů, kterých jsme se tu několikrát dotkli “Historia magistra vitae”. Tedy historie je učitelkou života. Je otázka, dáme-li se poučit nebo jestli archeologové za tisíc let budou nevěřícně zjišťovat, jak se vysoká kulturní úroveň během válečného kataklyzmatu vrátila do středověku či ještě hlouběji.

Jako třaskavá kombinace se jeví sousedství (a nemusí být úplně těsné, stačí pokud jsou v dosahu) extrémně civilizovaných a tedy i bohatých oblastí s primitivními, nedostatek zásadních surovin, které je ale možné vzít u sousedů, dnes hlavně vody a ropy, zásadnější změna přírodních podmínek, která vyvolává přesuny do míst vhodnějších k životu, I když nejsou právě volná….

 

PhDr. Martina Beková (1962) česká archeoložka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V současné době pracuje v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Ač se původně specializovala na pravěk, vzhledem ke specifikům regionu se povětšinou věnovala sledování středověkých a časně novověkých lokalit. Je autorkou více než dvaceti větších terénních odkryvů v mateřském regionu a na přilehlém Orlickoústecku, a taktéž autorkou stovek drobných archeologických záchranných akcí. Napsala řadu článků, které byly zveřejněny především v regionálních periodikách a sbornicích.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace