Generál Heliodor Píka byl před 70 lety popraven komunisty jako jedna z prvních obětí totalitního režimu. Jeho slova o nespravedlnosti jsou však živá i dnes.
„Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti. Studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost.“ napsal těsně před popravou Píka, který se stal po únoru 1948 novému režimu nepohodlným. Generálova slova jsou přeneseně mementem i pro současnost, i když již téměř 30 let žijeme v demokratickém režimu.
Přesto někdy vítězí v některých případech právě ona nespravedlnost, na niž generál před svou smrtí upozorňoval. Nicméně i přes své nedostatky, kterých není málo, je právní stát funkční. Zásadní rozdíl mezi dřívějším a dnešním systémem je ten, že v dnešní době se jedná většinou o případy individuálního selhání, v totalitním režimu byly tyto nespravedlnosti systémově zakotvené, politicky sloužící těm, kdo ovládali justici, tedy komunistům.
Proto je nutno odmítnout ty hlasy, které srovnávají komunistickou justici a dnešní a stavějí ji na stejnou úroveň, přičemž prohlašují, že právní stát zde neexistuje jako v komunistickém režimu. To je však omyl, právní stát zde existuje již tři dekády, ale musí se přirozeně na něm dále pracovat a soustavně vylepšovat, aby justičnímu aparátu mohlo věřit co nejvíce lidí. To se na druhé straně úplně nepodařilo.
Pokud budeme parafrázovat generála Píku, nás může studit právě hořkost nad tím, že občas zvítězí nespravedlnost. Od toho jsou zde politikové, aby justiční systém napravili tak, aby k těmto excesům pokud možno docházelo minimálně, protože zcela vymýtit je prostě nelze. Soudí totiž lidé a ne stroje, a lidé dělají přirozeně i chyby. Na druhé straně zde naštěstí ,,nezmizela spravedlnost" jako taková, jak prohlásil době Píka, ale v některých individuálních případech se bohužel stávají excesy. A na jejich minimalizaci je třeba pracovat především.