KOMENTÁŘ: Osvobození Československa v roce 1945 nebylo okupací. Je třeba zchladit horké hlavy

Připomínáme si osvobození Československa od německých okupantů v roce 1945, přesto se i v souvislosti s válkou na Ukrajině objevují hlasy, které hodnotí osvobození Rudou armádou zároveň jako okupaci. To je však nesmysl, je třeba se oprostit od emocí a tyto dvě věci oddělovat.

V květnu 1945 se mohlo na náměstích konečně slavit. Československo bylo po 6 letech nacistické poroby osvobozeno Rudou a americkou armádou. Rudá armáda osvobodila většinově československé území, v Praze po Vlasovcích už ,,dočišťovala" prostor po ustupujících německých jednotkách.

Z některých hlasů však i ve světle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině promlouvají zbytečně zjitřelé emoce. Hodnotí osvobození Rusou armádou v květnu 1945 zároveň jako okupaci, což je ovšem věcný nesmysl. Můžete totiž dělat jen jedno - buďto osvobozujete, nebo okupujete. Navíc proti této neodůvodněné teorii stojí další skutečnost, že jak sovětská, tak americká vojska na základě dohody odešla v listopadu 1945 z Československa.

Reálná okupace Sověty pak opravdu přišla, ale až v roce 1968, kdy do Československa provedla invazi Varšavská pětka v čele se Sověty, kteří nesli její největší tíži. Sovětská posádka v zemi vydržela až do února 1991, kdy poslední voják okupantů odešel. Je třeba se dívat na věci střízlivým pohledem a striktně oddělovat události, které spolu v čase nikterak nesouvisí.

Totéž platí například o maršálu Ivanovi S. Koněvovi, jehož socha stála do dubna 2020 v pražské Bubenči a stávala se častým terčem vandalismu. Odpůrci sochy namítali, že Koněv stál za brutálním potlačením maďarského povstání v roce 1956, a tak nemá žádné ,,právo", aby jeho socha stála v Praze nebo kdekoli jinde.

To, že Koněv hrál klíčovou úlohu při potlačování povstání, je samozřejmě pravda, nicméně stejné nesouhlasné názory neberou v potaz skutečnost, že maďarské povstání v čase nijak nesouviselo s osvobozením Československa, na němž se Koněv podílel v roce 1945. A právě socha byla Koněvovi postavena za jeho zásluhy na osvobození v roce 1945, a zároveň má představovat symbol tohoto osvobození.

Ve stejné logice bychom pak museli chtít, aby se například bouraly pomníky či sochy Winstonu Churchillovi. Ten byl ještě v 19. století neskrývaným rasistou, když například nenáviděl Indy. Považoval je za ,,nižší rasu". A na druhé straně už by nás už nezajímalo, že sehrál klíčovou ve druhé světové válce, v níž jsou jeho zásluhy nepopiratelné. Vybrali bychom si stejně jako u Koněva událost, která ,,kalí" dané osobnosti jeho životopis a ostatní by nás už vůbec nezajímalo.

I když dnes Rusové páchají na Ukrajině neuvěřitelná zvěrstva, je třeba přistupovat k daným historickým událostem objektivně a nedávat průchod emocím, které srovnávají v čase nesouvisející události.