KOMENTÁŘ: Palachova oběť marná nebyla

18. 01. 202211:00

foto: Balles2601, CC BY-SA 4.0/Památník Jana Palacha

Má dnes ještě co říct společnosti Jan Palach? Byla snad jeho nejvyšší oběť v lednu 1969 marná?

Jméno Jana Palacha vzbuzuje opět zájem veřejnosti. 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí polil hořlavinou 20letý student Jan Palach. Na následky těžkých popálenin Palach 19. ledna 1969 umírá. Názory na jeho osobnost se významně liší a jeho čin je přijímán nejednoznačně. Jedna skupina jej má za hrdinu, druhá za sebevraha, třetí vidí Palachovu oběť jako zcela zbytečnou. I po 53 letech je tak obtížné jeho čin hodnotit.

Pravdou zůstává, že Jana Palach vnímal svůj boj proti zlu daleko citlivěji než jeho okolí či vrstevníci. Měl tento práh nastaven někde jinde než většina ostatních včetně jeho vrstevníků. Okupace byla pro něho stejně jako pro drtivou část národa šokem, jenž vystřídalo záhy snad ještě více šokující vystřízlivění z politického vývoje, který nezadržitelně směřoval k normalizaci pořádků. I když se Palach snažil některými radikálními činy (obsazení rozhlasu studenty) vyburcovat společnost, která upadla do apatie a trpkého smíření s danou realitu, jeho snahy nebyly vyslyšeny.

Palach tak osobně viděl jedinou možnost v činu, který by byl pro celou společnost jednak extrémním a šokujícím mementem a zapůsobil na ni zároveň mobilizačním efektem v odporu proti nastupujícím politickým poměrům.

V žádném případě se však nejednalo o psychicky narušeného člověka, jak dnes ještě můžeme poměrně často slyšet. Psychicky byl Palach zcela zdráv. A není ani pravda to, že by se chtěl mladý muž upálit a spáchat tak sebevraždu, ale měl v úmyslu se ,,popálit", jak ostatně vypověděl dr. Zdence Kmuníčkové, jakkoli to dnes může znít naivně či bláhově.

Ať už hodnotíme Palachovu trýznivou smrt jakkoliv, jeho oběť je především lidskou tragédií zmařeného mladého života. Ten, zmučen niternými pocity beznaděje, se rozhodl úmyslně k takto drastickému činu, protože už ze svého pohledu neviděl jiné prostředky, jak probudit národ z letargie a přinutit ho konečně ,,jednat". Palachovu památku je však nadále nutno připomínat, protože jeho oběť marná nebyla. Stal se symbolem a každý národ silné symboly potřebuje.