Autor fotografie: František Dostál, CC BY-SA 4.0|Popisek: Okupace Československa v srpnu 1968
Před 55 lety nás vojensky okupoval Sovětský svaz a další čtyři státy Varšavské smlouvy. Invaze do Československa zanechala v národu hluboké šrámy, dokonce tak hluboké, že pravověrní komunisté vystupovali ze státostrany, nebo z ní byli vyloučeni, a začali se přimykat k opozičním platformám.
Okupace Československa státy Varšavské smlouvy způsobila nejen v naší společnosti otřes. Totéž se stalo i na státní a stranické úrovni. Mnoho komunistů, kteří věřili v ,,nerozborné" přátelství se Sovětským svazem, naopak nevěřilo 21. srpna 1968 svým očím. Jejich vzor, první socialistický stát na světě okupoval svého spojence, protože se obával, že má obrodným procesem namířeno ven z východního bloku, a tudíž by došlo k citelnému oslabení ,,světové socialistické soustavy".
Ministra zahraničí Jiřího Hájka zastihla okupace na dovolené v Jugoslávii a záhy v Radě bezpečnosti vznesl protest proti okupaci Československa, za tuto troufalost přišel o křeslo ministra a posléze byl vyloučen z KSČ. Hájek se začal orientovat protirežimně, když jako bývalý komunista podepsal Chartu 77 a stal se také jedním z jejích mluvčích.
Podobný osud měl také právník, spisovatel a otec známého novináře Vladimíra Zdeněk Mlynář. Ten byl s Dubčekem a dalšími unesen do Moskvy, kde podepsal potupný Moskevský protokol. Nesouhlasil jako Hájek s okupací Československa Varšavskou pětkou, rovněž podepsal Chartu 77 a podílel se na různých protirežimních aktivitách.
Marie Švermová byla možno říci kovaná komunistka. Patřila k zakládajícím členům KSČ v roce 1921 a vykonávala různé stranické funkce. Švermovou však po druhé světové válce čekalo vězení v rámci vykonstruovaného procesu s krajskými tajemníky. V roce 1956 byla propuštěna z vězení a stále věřila v ideály strany. Nicméně okupace 1968 přispěla k tomu, že se od režimu začala odvracet. Podepsala Chartu 77, za což jí čekaly ústrky režimu.
Pro výše zmíněnou trojici, kterou bychom mohli doplnit daleko větším počtem komunistů, jež po srpnovém vojenském vpádu přešli na druhou stranu barikády, představovala okupace vlastní země spojencem kritický moment, obrat v jejich smýšlení a přechod na opoziční platformu. Současně okupace podala důkaz o tom, že i zapálení komunisté stalinského ražení (Švermová) mají přece jen určitou hranici toho, co jsou ještě pro svou víru snést.
Okupace tak rozvrátila hodnoty nejen československé společnosti, ale i čelných komunistických funkcionářů, kteří si do 21. srpna 1968 vůbec nepřipouštěli, že by jejich zemi mohl vojensky napadnout stát, který se sám deklaroval jako její největší přítel a garant její šťastné socialistické budoucnosti.