foto: David Červenka/Vlčí doupě
Od napadení Sovětského svazu nacistickým Německem se neformálním centrem Třetí říše stal bunkrový komplex nedaleko městečka Ketrzyn. Tato oblast v severovýchodním Polsku byla dříve součástí Východního Pruska. S postupující rudou armádou byl tento prostor vyklizen a určen k likvidaci. To se zcela nepovedlo a dnes je v těchto místech veřejnosti zpřístupněno muzeum.
Byl rok 1941 a Evropa byla obsazena nacistickými vojsky a jediným, kdo kladl odpor byla Velká Británie. Ta se i přes leteckou bitvu a bombardování měst nesklonila, a tak Adolf Hitler obrátil svou pozornost na východ. Dlouhodobě hlásal, že je potřeba obsadit východní oblasti, kde se konečně získá kýžený prostor pro německý lid. I přes dosavadní spojenectví se Sovětským svazem, známým jako pakt Ribbentrop-Molotov, se rozhodl pro zahájení útoku na východního spojence.
psali jsme: V koncentračních táborech na Normanských ostrovech zavraždili nacisté 40 000 lidí. A to není zdaleka všechno
Operace pod názvem Barbarossa neboli Rudovous měla být bleskovou operací, kdy se během krátké doby podaří obsadit rozsáhlá území a nepřítele tak rozdrtit. Pro tento účel nechal Hitler vybudovat rozsáhlý komplex ve východním Prusku, aby byl blíže hlavní frontě a mohl přímo velet postupujícím armádám. Hitler, který v dřívějších dobách používal přezdívku Vlk, nechal toto nové centrum nacistické moci pojmenovat Vlčí doupě. To demonstrovalo účel, za jakým byl tento komplex vybudován. Splňoval hlavní parametry, kterými bylo zejména utajení objektu a vzdálenost od lidského osídlení.
Přípravné práce začaly probíhat již v roce 1940 a komplex byl dokončen v květnu 1941. Okamžikem zahájení východního tažení se na více než 800 dnů přestěhoval Hitler do tohoto neútulného prostoru. Důležitost tomuto prostoru podtrhávala i přítomnost dalších vrcholných představitelů Třetí říše, kteří si zde začali budovat své domy. Ve své podstatě se nejednalo o domy jako v předchozí rezidenční čtvrti v Obersalzbergu, ale o masivní železobetonové budovy, které s postupující frontou nabývaly na objemu. Před opuštěním Vlčího doupěte se jednalo o budovy, které na sobě měly i osmimetrovou masu železobetonu, který by přečkal nepřátelské bombardování.
psali jsme: Prasklé plíce, ledová voda, brutální mrzačení. Sadistický lékař ve službách nacismu neznal slitování
Tento komplex byl rozčleněn do 29 budov, které byly chráněny třemi ochrannými pásmy, které hlídaly speciální jednotky. Vedle Hitlera zde bydleli i říšský maršál Hermann Göring, Albert Speer nebo generálové Wilhelm Keitel a Alfred Jodl. Sídlili zde i jednotlivé složky armády, tajných i výzvědných služeb. Většina obyvatel tohoto nehostinného místa však hledala možnosti, jak zde pobývat co nejméně a přitom být v přízni svého vůdce. Primárním spojením byla jednokolejná železnice, která uzavřený objekt propojovala s okolním světem. V blízkosti se nacházelo také provizorní letiště.
Pro širší veřejnost je však toto místo neodmyslitelně spojeno s neúspěšným atentátem na Hitlera. Ten se odehrál v červenci 1944 v rámci operace Valkýra. Nastražená bomba, kterou nastražil hrabě Claus Schenk von Stauffenberg, explodovala v konferenční budově s číslem 3 a zabila několik přítomných. Hlavní cíl však útok přežil a válka pokračovala o několik měsíců déle. Dodnes je v těchto místech ruina, která připomíná nepovedený útok.
Čtyři měsíce po neúspěšném atentátu se značně přiblížila vojska rudé armády a bylo nutné komplex evakuovat. V listopadu 1944 bylo Vlčí doupě vyklizeno a Hitler dal rozkaz k likvidaci tohoto prostoru. Ke zkáze tohoto prostoru nedošlo ze dvou důvodů. V první řadě tomu bránila konstrukce bunkrů a hlavním faktem byla rychle postupující Rudá armáda. Ta dobře maskovaný prostor velmi rychle obsadila a sama se pokusila tuto nacistickou relikvii zničit. Opět se jim to nepodařilo.
psali jsme: Máme dnes trestat devadesátileté bývalé nacisty? Ano, byť jen symbolicky
Několik let po válce bylo rozhodnuto, že objektu Vlčího doupěte bude zrekonstruován na muzeum a v první řadě došlo k odminování prostoru. Dnes se Vlčí doupě stalo vyhledávanou turistickou atrakcí, kdy je možné celý objekt bezpečně projít a dokonce se dá jít do některých částí budov. Na vlastní nebezpečí je možné jít i do budovy číslo 13, Hitlerova bunkru, kde kromě poničené železobetonové konstrukce nic není.
Nesnesitelnost těchto míst podtrhuje samotné umístění. To je v hlubokých mazurských lesích prosycených bažinami. Nejčetnějším obyvatelem těchto míst jsou masivní hejna komárů, která jsou všudypřítomná a velmi otravná. Zvláště v horkých letních měsících nelze tento výlet doporučit.
Tagy