foto: Picryl /Sudetoněmečtí kolaboranti zatýkající příslušníky Stráže obrany státu (ilustrační foto)
Emanuel Vajtauer je pozoruhodnou postavou našich dějin. Tento novinář, překladatel, spisovatel a politik během svého života několikrát změnil „stranický dres". Svou kariéru sice začínal jako komunista, ale osud jej za druhé světové války zavál až k nacistům.
Vajtauer se narodil v roce 1892 v Táboře do rodiny poštovního zřízence. Vystudoval psychologii a filozofii na Karlovo-Ferdinandově univerzitě, ale po skončení první světové války Vajtauer "přičichl" také k politice. Psal do časopisu Červen, jež redigoval anarchistický spisovatel S. K. Neumann. Vajtauer se nadchl pro socialistickou myšlenku a psal o ní různá pojednání včetně knihy Revoluce a diktatura proletariátu. Věřil v hlubokou transformaci tehdy existujícího systému v nový, podle něho po všech stránkách dokonalejší.
Vajtauer nadšeným komunistou
V roce 1920, tedy přibližně tři roky po Velké říjnové revoluci, měl Vajtauer příležitost navštívit s Ivanem Olbrachtem Moskvu a soudí se, že právě zde se Vajtauer radikalizoval a přijal definitivně komunistické myšlenky za své. Vstoupil do KSČ, která představovala v meziválečné republice nesmlouvavou antisystémovou sílu. Vajtauer byl v Komunistické straně jako ryba ve vodě. Zanedlouho se stal výrazným solitérem a buřičem, jehož bylo nejen na stranických sjezdech hlasitě slyšet. Ve dvacátých let jej oslovila Československá marxistická federace v Americe a Vajtauer odcestoval za oceán, kde se načas usadil.
Přispíval zde v redakci časopisu Spravedlnost, nicméně jej zároveň předcházela pověst komunistického radikála. Americké úřady jej nakonec zatkly a deportovaly zpět do Československa, kde se opět politicky angažoval v barvách KSČ. V únoru roku 1929 se tzv. Karlínským klukům, radikálnímu křídlu KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, podařilo ve straně provést puč a již nic nebránilo tomu, aby strana začala volně směřovat k bolševizaci. Právě tento vnitrostranický prevrat nakonec přesvědčil S. K. Neumanna, Ivana Olbrachta, ale právě také Vajtauera k odchodu ze strany.
Vajtauer jako měnič stranických kabátů
V důsledku změn uvnitř KSČ byl Vajtauer vyhozen z Rudého práva, kam aktivně přispíval. Z dříve zaníceného a nekritického obdivovatele Sovětského svazu se nyní stal jeho nesmiřitelným odpůrcem, což dával najevo svými články. Ostatně s Komunistickou Internacionálou měl nevyřízené účty z minulosti. Vajtauer, který se stal mezitím členem Československé strany národně socialistické, opustil své myšlenky o fúzi nacionalismu a socialismu. Do roku 1939 se navíc vyhraňoval protiněmecky a hitlerovský nacismus odmítal.
Nicméně válka byla zlomem, kdy Vajtauer opět změnil názor a přejal naopak nacistické myšlenky. Tento jeho krok nebyl nikdy ze strany Vajtauera vysvětlen, ale v podstatě ze dne na den se z něj stal aktivistický pronacistický novinář a zarytý kolaborant. Na konci 1940 byl Vajtauer nadšeným příznivcem a propagátorem nacistické sjednocené Evropy, a jako vždy, když se pro něco nadchl, o tom hojně psal. V letech 1941-1942 vykonával funkci šéfredaktora Večerníku Českého slova.
Vojtauer současně udržoval velmi dobré vztahy s dalšími proněmeckými osobnostmi Protektorátu Čechy a Morava. Asi největší český kolaborant, který dříve označil Mnichovskou dohodu za hanebnou, Emanuel Moravec, vyjednal Vajtauerovi post šéfredaktora Přítomnosti. Zde pak aktivistický novinář vydržel do roku 1944. Ke konci války pak máme o Vajtauerovy pouze útržkovité či mlhavé informace, které doposud nikdy nebyly prokazatelně vysvětleny.
Záhadná smrt Emanuela Vajtauera
O Vajtauerovi historici bezpečně vědí, že byl naposledy spatřen svou ženou dne 29. dubna 1945. Na druhé straně podle zpráv dobového tisku byl naposledy viděn 5. května 1945 v Jindřichově Hradci v jižních Čechách, a od té doby byl považován za pohřešovaného. Podle neověřených zpráv měl spáchat sebebraždu, aby se vyhnul poválečným soudům s kolaboranty, protože Německo prohrálo a zhroucení Třetí říše bylo nezměnitelnou realitou. Nicméně Vajtauerovo tělo se nikdy nenašlo.
Podle jiné teorie, která není ale příliš pravděpodobná, měl Vajtauer emigrovat do Austrálie. Každopáně tak či onak jej Národní soud v dubnu 1947 tohoto kolaboranta v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti provazem. Spekuluje se rovněž o tom, zda ke konci války nepřišel tragickou náhodou o život, aniž by si toho někdo všiml, a další nepotvrzené teorie hovoří o možném únosu sovětskou tajnou službou NKVD do gulagu. S jistotou však nejde potvrdit ani jedna z možností. Po Vajtauerovi se tak přímo po skončení druhé světové války slehla zem.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ
Tagy