Autor fotografie: public domain|Popisek: Křižník Almaz
Carské námořnictvo posílil na počátku 20. století křižník Almaz. Ten byl nasazen v rusko-japonské válce, poté se z něho stal nosič hydroplánů.
Za stavbou ruského nepancéřovaného plavidla stále petrohradská loděnice. Stavba začala v září 1902 a v červnu 1903 byl Almaz spuštěn na vodu. Následně, v roce 1903, jej pak carské námořnictvo zařadilo do služby.
Výtlak křižníku, jehož posádka čítala necelé tři stovky mužů, činil 3 285 t, mohl vyvinout rychlost 19 uzlů, jeho dosah byl 3 350 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Plavidlo poháněly parní stroje, 16 kotlů a dva lodní šrouby. Celkový výkon Almazu činil 7 500 koňských sil. co se týče výzbroje, křižník byl osazen čtyřmi Canetovými děly ráže 75 mm, osmi kanony ráže 47 mm a dvěma kulomety ráže 7,6 mm. Jak už jsme uvedli jinde, plavidlo bylo nepancéřované.
Almaz byl bojově nasaze v důležité rusko-japonské válce v roce 1905, v níž nakonec Rusko prohrálo, což vedlo ke krizi carského režimu. Almaz bojoval v klíčové bitvě u Cušimy, kde byl součástí ruské eskadry, která byla ,,na hlavu" poražena. Almazu se však podařilo, stejně jako dvěma ruským torpédoborcům uniknout do Vladivostoku. O několik let později se Almaz stal součástí Černomořského loďstva.
V roce 1915 pak bylo plavidlo upraveno na nosič hydroplánů, ale ponechalo si palebnou sílu křižníku.
Celkem mohl Almaz pojmout čtyři hydroplány. Po skončení první světové války, kdy byl Almaz v aktivní službě, křižník ukořistili Němci, po jejichž kapitulaci v listopadu 1918 převzali Almaz Britové. Ti jej posléze předali belogvardějským silám bojujícím proti Rudé armádě. Bělogvardějci pak zařadili plavidlo do své eskadry, po vítězství bolševiků v krvavé občanské válce, si Almaz přisvojili právě oni.
Nicméně vzhledem k nevyhovujícímu technickému stavu se již do služby nevrátil. Čekal jej tak smutný osud, kdy byl v roce 1934 prodán do Francie na sešrotování.
Zdroj: History.net