Autor fotografie: S povolením Autora - Petr Blahuš|Popisek: Pěchotní verze těžkého kulometu vz. 37 v objektu LO v jižních Čechách
Československé kulomety vz. 26 a vz. 37 patří nejen k tomu nejlepšímu, co náš zbrojní průmysl před 2. světovou válkou vyrobil, ale i mezi ikony evropských pěchotních zbraní. Druhý jmenovaný doslova přežil svou dobu a ve výzbroji některých armád světa je zařazen dodnes.
Známější z obou zbraní je sice lehký kulomet vz. 26, který se stal díky svému nasazení ve 2. světové válce v řadách britské armády jako kulomet BREN doslova legendou (jednalo se o Brity zakoupenou licenci), ale ve skutečnosti to byl druhý jmenovaný, těžký kulomet vz. 37, jenž předběhl svou dobu. V některých armádních „enzetech“ ho mají dokonce uskladněný dodnes, což je příklad naší české, ale i rumunské armády. Tento kulomet, známý svou robustností a spolehlivostí, se stal základem výzbroje mnoha armád nejen v Evropě, ale i na Blízkém východě a v Asii.
Vznik a vývoj kulometu vz. 37
Konstruktorem zbraně byl geniální Václav Holek (1886-1954), který pro Československou zbrojovku v Brně od března 1930 vyvíjel těžký kulomet ZB-53, ze kterého vznikla armádní zbraň těžký kulomet vz. 35, jehož prvních 17 testovacích kusů bylo sestaveno na počátku roku 1935. Na základě dalších zdokonalení pak 10. ledna 1937 bylo možno vystavit rodný list těžkému kulometu vz. 37 ráže 7,92 mm, který proslavil Československo na exportním poli po celém světě.
V době svého vzniku představoval kulomet vz. 37 technologickou špičku, což se projevilo i v jeho výrobních nákladech a exportních cenách. Československo bylo jedním z mála států, které dokázaly nabídnout na světovém trhu zbraň s takovou kvalitou a spolehlivostí. Díky tomu si kulomet vz. 37 získal vynikající reputaci nejen mezi evropskými armádami, ale i na dalších kontinentech. Exportní úspěch byl podpořen i efektivní propagací na mezinárodních vojenských výstavách, kde byl kulomet vz. 37 často označován za etalon těžkých kulometů své doby.
Konstrukce kulometu vz.37
Kulomet vz. 37 nebyl jen technologickým pokrokem, ale také předzvěstí moderního vojenského myšlení, kde důraz na spolehlivost a všestrannost zbraní hrál klíčovou roli. Jeho modulární konstrukce umožňovala rychlé přizpůsobení zbraně pro různé bojové situace, ať už šlo o pevnostní obranu, tankovou bitvu nebo pěchotní střelbu na velké vzdálenosti. Tato flexibilita se osvědčila zejména během válečných konfliktů, kde kulomet vz. 37 prokázal svou schopnost operovat v extrémních podmínkách, od pouštních oblastí až po zimní bojiště východní fronty.
Jeho konstrukce vycházela z pístového mechanismu ovládaného tlakem plynů odebíraných ze střední části hlavně regulovatelným kanálkem. Uložení hlavně vepředu v pouzdru bylo volné v drážkách a vzadu v čele opakovacího mechanismu podélně odpružené, takže při střelbě se otřesy tlumily, což mělo příznivý vliv na přesnost. Dobré chlazení pak zabezpečoval masivní a pro těžký kulomet vz. 37 charakteristický plášť nasunutý na hlaveň. Pomocí hlavňové spojky s rukojetí se mohla rychle provést její výměna bez použití jakýchkoliv nástrojů. Po odklopení víka závěru se dal stejně snadno vyjmout celý mechanismus kulometu. Velmi snadné bylo i samotné nabíjení zbraně. Kvůli požadované protiletecké palbě mohl kulomet snadno přecházet z kadence 550 ran za minutu na 750 ran. Hledí umožňovalo palbu od 200 do 2500 metrů.
V pěchotní verzi se zbraň dala snadno upevnit na třínohý podstavec, zatímco pro montáž v tancích a obrněných vozech existovala speciální lafetace, přičemž se zbraň dala použít jak v čelní korbě, tak v otočné věži. Zaměřování usnadňoval 2,6 krát zvětšující dalekohled. Pevnostní lafetace umožňovala celkem šest možností použití od dvojčete se 47 mm protitankovým kanonem (tzv. zbraň L1), sólo kulomet ve střílně nebo v pancéřové kopuli (zbraň D), dvojče kulometů (zbraň M) nebo dvojče v otočné pancéřové věži (typ OR).
Nasazení kolumetu vz.37
Do německé okupace Československa bylo kulomety vz. 35 a vz. 37 vyzbrojeno všech cca 700 tanků a obrněných vozů armádní útočné vozby. Pro potřeby těžkého opevnění armáda odebrala 1464 kusů, na poslední chvíli po vyhlášení mobilizace bylo dalších 1300 kusů kulometu vz. 37 posláno do objektů lehkého opevnění, do vybraných klíčových bunkrů postřelujících kritická nebo klíčová místa linií. Celkem armáda požadovala 12746 kulometů vz. 37, objednala ale jen 9334 – 3300 typu O-pevnostní, 1536 verze UV – tankové a 4398 v pěchotní verzi.
Výroba zbraně běžela hlavně v nově budovaném závodě Vsetín do roku 1944. To už samozřejmě ve prospěch německých okupantů, pod označením MG-37(t). Výjimkou tvořilo jen asi 200 kusů, které nám Němci povolili prodat na Slovensko. Tyto kulomety si pak zaválčily jak na východní frontě proti Rudé armádě, tak hlavně v létě 1944 proti Němcům ve Slovenském národním povstání. Přitom je zvláštní, že Němci ve své nadutosti tyto skvělé zbraně kvůli jejich původu nepovažovali za rovnocenné svým kulometům, takže jimi vyzbrojili kromě svých elitních horských myslivců jen své druhořadové jednotky. Na druhou stranu si naše kulomety velmi oblíbili příslušníci vojsk SS.
Kulomety vz. 37 se vyráběly i po 2. světové válce, např. hned v roce 1946 armáda objednala 3000 kusů, ze kterých do roku 1949 převzala ještě o devět více. Zatím není známé přesné datum ukončení jejich poválečné výroby, faktem je, že ve výzbroji ČSLA těžké kulomety vz. 37 sloužily ještě v době sovětské okupace v srpnu 1968. Mnohem déle zbraň vz. 37 sloužila u celé řady cizích armád. Od roku 1936 do 1948 se vyvezlo skoro 14000 zbraní, největším exportérem se stalo spojenecké Rumunsko, které obdrželo 6259 pěchotních, 1471 pevnostních a 287 tankových kulometů.
Mnohé z nich používali Rumuni ještě po pádu Ceaucescova režimu a i poté se mnoho z nich nachází v rumunských mobilizačních skladech. Dalšími odběrateli byla Jugoslávie, Irán, Čína, Španělsko, Izrael a Velká Británie, které odebraly od 450 do 1000 kusů. Zejména Izrael dodnes kvituje dodávku skoro tisícovky těchto zbraní, které pomohly zachránit mladý stát při invazi arabských států v roce 1948. Další kulomety vz. 37 skončily v Turecku, Bulharsku, Chile, Peru a už zmíněném Slovensku.
Licene kulometu vz.37
Tanková verze československého kulometu vz. 37 se v roce 1936 prodala v licenci i do Velké Británie (což je fakt na rozdíl od licence na lehký kulomet vz. 26 – Bren- téměř neznámý). Tak vznikl slavný britský tankový válečný kulomet BESA (Brno - Enfield - British Small Arms), který byl ve výzbroji prakticky všech britských tankových jednotek nejen na všech bojištích 2. světové války, ale až do konce 50. let. Mimo to československá Zbrojovka stačila ještě před německou okupací dodat do Velké Británie 14 vzorkových pěchotních kulometů a 450 takových kulometů z objednaných 2200.
Těžký kulomet vz. 37 sice nedosáhl mezi laickou veřejností takového věhlasu jako lehký kulomet vz. 26 Bren, ale získal ve světové historii automatických zbraní pevné čelní místo. Díky své spolehlivé funkci, přesnosti a snadné obsluze patřil nejen ve své době, ale i další desítky let k nejdokonalejším vzorům v kategorii klasických těžkých kulometů. Jeho robustní konstrukce a schopnost fungovat v extrémních podmínkách mu zajistily dlouhověkost ve vojenských skladech mnoha armád. Kulomet vz. 37 se stal symbolem československého inženýrství a vojenské inovace.
Zdroj: Vojenský historický ústav Praha, fronta.cz