foto: foto: Imperial Japanese Navy Photos, volné dílo/Micubiši J2M Raiden, na kterém Marioka dosáhl posledního sestřelu
Jutaka Marioka, ročník 1922, patří ke stíhacím esům japonského císařského námořnictva, jež se prosadila v době drtivé početní, taktické i technologické převahy nepřítele, především amerických palubních stíhacích skupin na letounech typu Grumman F6F Hellcat a Vought F4U Corsair a armádních North American P-51 Mustang doprovázejících Superpevnosti při strategických náletech na Japonské ostrovy. Po většinu války přitom Marioka sloužil jako pilot střemhlavého bombardéru - ale Japonsko potřebovalo stále naléhavěji především stíhače. Po přeškolení pod vedením proslulého Sadaaki Akamacu se stal ve 23 letech nejmladším velitelem námořní stíhací perutě. V lednu 1945 mu zadní střelec B-29 ustřelil levou ruku v zápěstí. Lékaři ji nahradili ocelovou protézou a mladý pilot pokračoval v boji - sestřeloval nepřátele a stal se stíhacím esem.
Narodil se 8. března 1922 do rodiny obchodníka se zbraněmi a výbušninami. Po škole se zapsal k námořnictvu a byl přijat na Námořní akademii v Etadžimě, kterou absolvoval ve svých 19 letech 11. listopadu 1941, jen několik týdnů před zahájením války v Pacifiku. Prošel výcvikem pilota střemhlavého bombardéru a působil v jednotkách vyzbrojených letounem Ajči D3A, ve spojeneckém kódu Val, ale shodou okolností nedostal příležitost změřit síly a schopnosti s nepřítelem, a časem byl přeřazen k Usa Kókútai, leteckému pluku na severu ostrova Kjúšú, kde cvičil mladé piloty v roli instruktora.
Psali jsme
Stanley ”Swede” (Švéd) Vejtasa je jedním z výjimečných stíhacích pilotů druhé světové války s českými kořeny. Létal z palub amerických letadlových...
Válečné události ovšem vedly Japonsko do mnohými předvídané složité situace a potřeba nahrazovat padlé stíhací piloty jako sice nedostatečnou leč nejefektivnější zbraň proti sílící nepřátelské převaze rostla. Mladý instruktor Marioka byl zřejmým adeptem na přeškolení a v dubnu 1944 začal na námořní letecké základně Acugi v sestavě 302. Kókútai s výcvikem na typech Micubiši A6M Reisen (Zero) a Micubiši J2M Raiden (Jack), což byl moderní a rychlý přepadový stíhací letoun, který měl jako jeden z mála japonských letounů určitou šanci dostihnout a sestřelovat těžké bombardovací letouny B-29. Jeho instruktorem nebyl nikdo jiný než praporčík Sadaaki Akamacu, který zářil již na čínském nebi, kde koncem 30. let sestřelil 11 nepřátelských letounů, a později létal na Zeru nad Filipínami a Nizozemskou východní Indií, a od ledna 1944 právě u 302. Kókútai na Raidenech. Jeho celkové skóre dosáhne počtu 27, a mezi jeho úspěchy je třeba zařadit i výcvik schopných nováčků - mezi nimi právě poručíka Marioku. Ten k výcviku přistupoval velmi zodpovědně a projevoval se jako neúnavný a poznání lačný žák. Během jednoho z cvičných soubojů s instruktorem na něj Akamcu volal rádiem: "Poručíku Marioko! Už jsem vás sestřelil čtyřikrát!" Po dvou měsících intenzívního výcviku Marioka dostal svůj diplom stíhacího pilota.
Šlo o výcvikový program poněkud jiného charakteru, než jakým procházeli úplní nováčci. Marioka byl přes svůj věk zkušeným pilotem, důstojníkem, sám byl instruktor. A dostalo se mu jednoho z nejlepších učitelů. A ve svých 23 letech se také v létě roku 1944 stává nejmladším velitelem stíhací perutě, jedné ze tří perutí 302. Kókútai. Dvě z nich létaly na Raidenech (J2M3), jedna na Zerech (verze A6M5 a A6M7), a sám Marioka bude oba typy během svých bojových misí střídat. Mezi listopadem 1944 a srpnem 1945 bojoval pluk na domácím nebi při obraně Tokia a okolí před nálety B-29. Svůj první sestřel zaznamenal 5. listopadu 1944 a za oběť jeho Zeru padla právě Superpevnost.
video: youtube
23. ledna 1945 napadl poručík Marioka poblíž města Nagoja svaz Superpevností 73. bombardovacího pluku a jednu poškodil, ale zadní střelec jeho stíhačku zasáhl a Mariokovi ustřelil levou ruku v zápěstí. Poškozený bombardér dorazili poručíkovi podřízení a Marioka bezpečně přes vážné zranění přistál, byl hospitalizován a lékaři mu místo ruky připevnili ocelový drapák, díky kterému mohl i nadále v kokpitu svého letounu ovládat plynovou páku. Více nepotřeboval, mohl se vrátit k jednotce.
3. srpna 1945 probíhala v Tokijském zálivu americká záchranná operace: stíhací Mustang kapitána Mikese ze 458. stíhací skupiny byl sestřelen, pilot se zachránil na padáku a spadl do moře. K jeho záchraně byly vyslány dva Privateery, jedna Superpevnost a čtyři Mustangy. Mikes sám byl na záchranném člunu, který mu do vody shodila Létající pevnost B-17 od 4. záchranné perutě, a blížila se ponorka USS Aspro. A právě do této situace se připletla čtyři Zera od 302. Kókútai, která vedl poručík Marioka. Během souboje, ke kterému došlo, sestřelil přes svůj hendikep jeden P-51 od 457. stíhací skupiny a oba Privateery. Ostatní Mustangy ale prokázaly nad Zery zřejmou převahu a Japonci raději ustoupili. Neslouží jim ke cti, ale nebylo nijak výjimečné, že před odletem záchranný člun postřelovali - kapitána Mikese ovšem nezasáhli.
Psali jsme
S nezadržitelně se mateřským ostrovům blížící vojenskou mocí Spojených států a spojenců obecně hledalo císařské Japonsko prostředky, jimiž by...
O deset dní později vedl Marioka osm Zer opět nad Tokijský záliv. Narazili na Catalinu, která vyzvedávala jiného sestřeleného amerického pilota, tentokrát pilota námořního Hellcatu. Osamělý létající člun neměl proti osmi stíhačkám žádnou naději, a přestože se mu podařilo vzlétnout, byl poblíž Tatejamy Mariokou sestřelen. Dva dny nato Japonsko kapitulovalo. Dvě hodiny před císařovým projevem absolvoval poručík Marioka svůj poslední bojový let a dosáhl pátého a posledního sestřelu, čímž se stal stíhacím esem. Tentokrát v kokpitu Raidenu sestřelil americkou palubní stíhačku Hellcat z letadlové lodi Yorktown.
Po válce Jutaka Marioka pracoval jako účetní. Zemřel v červenci 1993.
Zdroj: Sakaida, Imperial Japanese Navy Aces 1937-45; wikipedia.org
Tagy