Kurský fantom: Z obyčejné vojínky velitelkou tanku T-34 a z Tigerů létaly součástky

Aleksandra Samusenková se proslavila jako velitelka tanku T-34 a vyznamenala se zvlášť v bitvě u Kurska. Její osud se však nešťastně naplnil těsně před koncem války.

Tankových velitelů měl Sovětský svaz během druhé světové války poměrně hodně, daleko méně však již tankových velitelek. Jednou z nich se stala ve velmi mladém věku i Alexandra Samusenková. Ta toužila vyhnat německé invazory ze své vlasti a hodlala pro to udělat prakticky cokoliv, i bojovat proti nim v tanku.

Narodila se v roce 1922 a už od útlého mládí ji to táhlo do armády. Nejprve začínala u pěchoty jako obyčejná vojínka a účastnila se například Zimní války, která začala v roce 1939. Samusenková však mířila výše a zatoužila bojovat po napadení Sovětského svazu německými vojsky proti nepříteli v tanku. Její sen se jí splnil, když úspěšně absolvovala tankovou akademii a byla přidělena k 1. gardové tankové brigádě, kde sloužila jako spojovací důstojník. Později na řadu přišly skutečné bitvy v tanku T-34, když se Samusenková stává jedinou tankistkou ve své jednotce.

Samusenková se zvlášť vyznamenala v bitvě u Kurska v roce 1943, který byl přelomovým bodem druhé světové války. Na počátku bitvy zvolala, že ,,není už cesty zpět." a pustila se svými spolubojovníky do bojové několikahodinové vřavy. Neohrožená velitelka tanku si počínala chladnokrevně a vyřídila tři tanky Tiger. Za to byla dekorována Řádem rudé hvězdy a Řádem Vlastenecké války první třídy.

Zajímavou epizodou v životě Samusenkové bylo setkání s americkým vojákem Josephem Beyrlem, který utekl z německého zajateckého tábora. Beyrle v lednu 1945 narazil na 1. gardovou tankovou brigádu i se Samusenkovou. Beyrle se pak snažil Samusenkovou a další zástupce ze sovětské jednotky přesvědčit, aby mohl v ní také bojovat proti společnému nepříteli.

I když v této situaci hrála určitou roli jazyková bariéra, Samusenková a její spolubojovníci pochopili, o co Beyrlemu šlo, a nakonec byl přijat do sovětské jednotky. Beyrle se tak stal zřejmě jediným vojákem, který sloužil v americké i sovětské armádě během druhé světové války. Jeho schopnosti pak 1. gardová tanková brigáda beze zbytku využila. Beyrle však také Samusenkové sdělil smutnou zprávu, že přišla o manžela a větší část rodiny.

Sama tanková velitelka se však rovněž nedožila konce války. Její smrt je tak trochu obestřena nejasnostmi. Nejpravděpodobnější verzí je ta, kdy Samusenkovou během Východopomořanské operace na sklonku války přejel sovětský tank, který ji a další vojáky ve tmě neviděl. Tuto verzi pak potvrdil  válečný veterán Pjotr Demidov. Samusenková je pohřbena ve městě Łobez.

 

Zdroj: ww2gravestone.com