Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Laskarina Bubulina Pinotsis
Laskarina Bubulina Pinotsis, exoticky znějící jméno, které mělo o to větší význam v řeckých, ale také ruských dějinách.
Laskarina se narodila v Konstantinopoli (dnešním Istanbulu) v roce 1771 do rodiny Stavriana Pinotsise a jeho ženy Skevo. Osmani uvěznili otce budoucí řecké národní hrdinky za účast ve vzpouře proti jejich nadvládě Stavrianos brzy po nezdařeném povstání zemřel a nyní neúplná rodina se vrátila na ostrov Hydra a posléze ostrov Spetses. Laskarina se později vdala za bohatého kapitána, vlastníka loděnic Dimitria Bubulise. Ten přišel o život v bitvě proti alžírským pirátům v roce 1811.
Laskarina po svém manželovi převzala jeho podnik a nevedla si vůbec špatně. V roce 1816 ji nicméně chtěli Osmani o její podnik připravit za to, že její druhý manžel bojoval proti nim v turecko-ruské válce. V ohrožení byla i její bezpečnost. Laskarina tedy neváhala, odjela do Konstantinopole a hledala zastání u ruského vyslance Pavla Stroganova. Tento významný státník, diplomat a vojenský velitel Laskarinu dopravil bezpečně na Krym, kde strávila v exilu další tři měsíce, než se opět mohla vrátit na ostrov Spetses.
Na druhé straně v ženě nyní již zralého věku začala postupně růst nevraživost vůči rozpínavým Osmanům. Zapojila se do tajné organizace Filiki Etaireia (,,Společnost přátel"), která měla za úkol zorganizovat povstání proti Osmanům a zbavit Řecko jejich nadvlády. Laskarina neponechala ve svém boji nic náhodě - na vlastní náklady nakoupila zbraně a munici a přepravila je ve svých lodích na ostrov Spetses. Byla pevně odhodlána svrhnout osmanskou vládu, aby Řecko dosáhlo toužebné nezávislosti. Rázná a energická žena pro to chtěla učinit maximum.
Proti osmanským uzurpátorům brzy začala stát síla v čele s válečnou lodí pojmenovanou po legendárním mykénském králi Agamemnónovi. Laskarina nadšeně organizovala vlastní ozbrojené jednotky, které se skládaly z dobrovolníků ostrova Spetses. V březnu 1821 vztyčila Laskarina na stožár Agamemnóna řeckou vlajku. Následně spojila své síly s dalšími loděmi z jiných řeckých ostrovů a účastnila se námořní blokády proti Osmanům. V květnu 1821 její syn Yiannis zemřel v bitvě o Argos proti početnějším osmanským jednotkám.
Sama Laskarina prokázala nezměrnou odvahu v boji a stala se tak pro Řeky hrdinkou a vzorem. Paradoxně hrdinkou, která nepadla v boji, ale při jiných událostech - rodinných sporech, které měly tragické rozuzlení. V roce 1825 vypukla rodinná roztržka mezi rodinou Bubulinových a Kutzisových. Druhá jmenovaná rodina totiž nechtěla provdat svou dceru za syna Laskariny. Následně kvůli tomu vypukla prudká hádka, při níž neznámá osoba střelila Laskarinu do hlavy. Ta byla namístě mrtvá. Nedočkala se tak řecké nezávislosti, za níž tak horlivě bojovala. Řecko ji získalo o pět let později, v roce 1830.
Posmrtně se Laskarina dočkala také velké pocty. Ruský car Alexandr I. ji propůjčil titul admirála ruského námořnictva a řecká národní hrdinka se stala jedinou držitelkou tohoto titulu v historii světového námořnictva.
Zdroj: Russia Beyond