Autor fotografie: The Fun Chronicles, flickr public domain|Popisek: Samopal Thompson
Legendární zbraň mafiánů a také Al Caponeho, cestu si našla i do popkultury (většinou známá jako ,,Tommy Gun"). Známý samopal však používala ve druhé světové válce i Rudá armáda.
Kde hledat původ této legendární zbraně? Za samopalem stojí americký generál John Taliaferro Thompson, který se v roce 1915 nejdříve zamýšlel nas nad kulometem (později samopalem), který by byla lehký, efektivní a našel by uplatnění v právě zuřící první světové válce. V této době bojovali američtí vojáci s puškami s bajonetem, které sice byly účinné na delší vzdálenosti, ale nehodily se pro první světovou válku, která byla do značné míry konfliktem zákopovým.
V roce 1916 Thompson založil společnost a sestrojil prototyp nazvaný ,,Anihilátor". Prvním modelem, který byl určen do výroby, se stal samopal M1921 v roce 1921. Tato zbraň byla schopná střílet kadencí 800 nábojů za minutu.
Celkem jich bylo vyrobeno 15 000, nicméně zisky z jeho prodejů byly zklamáním, protože samopal se stal kvůli své vysoké ceně pro zákazníky málo dostupným zbožím. Na začátku roku 1921 stál samopal 200 dolarů, což je na dnešní přepočet 2 300 dolarů. To však nezabránilo, aby si M 1921 ,,oblíbil" slavný americký bankovní lupič John Dillinger.
Samopal si našel cestu i do SSSR, poprvé se zde objevil v roce 1924. Thompson byl přidělen pohraničním strážím, zvláštním jednotkám pracujícím pro sovětskou tajnou policii OGPU a bezpečnostním sborům. Zajímavostí je, že Moskva tajně dodala Thompsony estonským komunistům, kteří je použili v neúspěšném protivládním povstání v Tallinu v roce 1924. Nakonec se samopal dostal rovněž do Rudé armády. Ve velkém množství Thompsony putovaly do SSSR k Rudé armádě v rámci zákona o půjčce a pronájmu, jenž byl americkým Kongresem schválen v roce 1941.
I když se zbraně používaly na východní frontě na různých místech, jejich využití nebylo intenzivní. Thompsony se tak nestaly ,,frontovými zbraněmi", protože munice nebyla dodávána v takovém počtu, aby se samopaly staly součástí dlouhých a intenzivních bojů. A dlužno dodat ani Rudoarmějci nebyli s legendární zbraní mafie zcela spokojeni.
Necelých 140 tisíc Thompsonů bylo ve srovnání se sovětskými osvědčenými a masově používanými samopaly PPŠ-41 Špagin jen kapkou v moři. Za druhé i když Thompson předčil Špagin v přesnosti jednoho výstřelu, co se týče dávky, tam se ukázal větší účinek sovětské zbraně. Thompson rovněž zaostával v síle penetrace. Špaginy byly lehčí než jejich americký protějšek a také spolehlivější. ,,U nás se Thompsony neujaly - s jejich širokým rozptylem, nepříliš velkým dosahem a těžkými náboji, které nebylo možné vzít s sebou ve velkém množství," vzpomínal na americký samopal Pavel Kolosov, který sloužil v průzkumné jednotce.
Proto také Thompsony, jak už jsme zmínili jinde, neoperovaly na frontových liniích, spíše v zázemí, byli jimi vybaveni například řidiči vojenských vozidel. Nicméně své uplatnění přece jen našly - když byla potřeba odrazit nepřátelské sabotéry či rabující osoby, svou úlohu plnily více než spolehlivě. Pro sovětské vojáky tak zůstával i nadále ,,jedničkou" Špagin, k americké zbrani byli spíše chladní.
Zdroj: Russia Beoynd