foto: Wikipedia/Představitelé Čeky, Felix Dzeržinskij druhý zleva
Felix Edmundovič Dzeržinskij byl sovětský politik polského původu, který nechvalně proslul založením Čeky, instituce vybudované na obranu proti ,,kontrarevoluci", tedy všem domnělým či skutečným nepřátelům nového bolševického režimu
Mezi výrazné tvůrce nového bolševického režimu, který vznikl po říjnu 1917, se zařadil i Felix Dzeržinskij, revolucionář, politik a blízký spolupracovník V. I. Lenina. V mládí se chtěl stát knězem, ale v dospívání svou víru ztratil a dal se na dráhu profesionálního revolucionáře. Za podvratné aktivity byl několikrát carským režimem zatčen a celkem strávil ve vězení 11 let. V roce 1914 jej zatkli v Polsku a carský soud Dzeržinského odsoudil na tři roky do vězení v Moskvě. Ty si ale neodseděl, protože jej vysvobodila únorová revoluce v roce 1917, jež povalila nenáviděný carský režim.
Po únorové revoluci, kdy moc převzala Prozatimní vláda, která v podstatě neměla suverenitu a musela spoluvládnout s Petrohradským sovětem, mohl Dzeržinskij a další bolševici pracovat na plánu převzetí moci. Stal se blízkým Leninův spolupracovníkem. Lenin sice v řadě věcí s ,,Železným Felixem" nesouhlasil, ale vážil si ho pro jeho neústupnost a tvrdost, tedy vlastnosti, které měl mít každý ,,správný" bolševik. Na podzim 1917 se v Rusku do popředí dostala otázka moci a slabá Prozatimní vláda, která postrádala loajalitu vojenských jednotek, podlehla cílevědomým bolševikům, kteří v říjnu 1917 provedli ozbrojený převrat a členy Prozatimní vlády zatkli.
Psali jsme
Spojené státy vstoupily do Velké války v roce 1917, tedy v době, kdy již měli spojenci poměrně bohaté zkušenosti s nasazením nové progresívní...
Pro Dzeržinského se tak otevírala zářná politická kariéra. Leninovu důvěru posílil tím, že v prosinci 1917 založil nechvalně známou Čeku (Čerezvyčajnaja komissija), represivní orgán pro boj s kontrarevolucí, tedy přeloženo do srozumitelného jazyka proti všem domnělým i skutečným nepřátelům.
Čeka se stala doslova postrachem, protože měla nejen početný aparát, ale také propracovanou síť tajných agentů. V prvních letech po říjnové revoluci pak rozpoutala čistky v nevídaném rozsahu. Podle odhadu počet jejích obětí činil 50-100 tisíc, do roku 1926 pak již přibližně 500 000 nepohodlných lidí, kterých se potřeboval bolševický režim jednou provždy zbavit. Dzeržinskij je rovněž spolutvůrcem gulagů, kam byli umísťováni bez soudů odpůrci režimu.
Mezitím stoupal Dzeržinského politický vliv. Mezi lety 1919-1923 zastával funkci lidového komisaře vnitra a dopravy, od roku 1924 předsedal Nejvyšší radě národního hospodářství, stal se i kandidátem politbyra ruské bolševické strany. Dzeržinskij proslul tvrdostí, oddaností, která až hraničila s fanatismem.
Leninova smrt jakoby předznamenala i Dzeržinského osud. V roce 1926 jej v Moskvě postihl infarkt myokardu poté, co na ústředním výboru bolševické strany tvrdě odsoudil spojenou opozici Trockého, Zinověva a Kaměneva. Jeho smrt je opředená legendami a existují pochybnosti či spekulace, že opravdu zemřel na infarkt. To, že by ho někdo dal úkladně zavraždit, se však na druhou stranu nikdy neprokázalo. Stalin sice nazval Dzeržinského ,,rytířem revoluce", nicméně tento politik polského původu má na rukou mnoho krve a patří jednoznačně k negativním postavám ruských dějin.
Zdroj: britannica.com
Tagy