Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Italská ponorka Leonardo da Vinci
Citelně zasáhnout cíle přímo na území Spojených států patřilo během druhé světové mezi sny jak německého, tak japonského vrchního velení. Němci se snažili vyvinout dálkové bombardovací letouny různých typů všeobecně nazývané "Amerikabomber". Japonci ostřelovali cíle na západním pobřeží z ponorek nebo se snažili založit zápalnými bombami shazovanými z ponorkových letounů lesní požáry v Oregonu. Nefungovala ani ofenzíva s využitím papírových balónů. Na morálku Američanů působily neblaze útoky německých ponorek v amerických pobřežních vodách. S plánem, který mohl v tomto ohledu přinést větší efekt přišel Ital, kníže Junio Borghese. Využít chtěl miniponorku a zaútočit přímo v newyorském přístavu.
Celým jménem Junio Valerio Scipione Ghezzo Marcantonio Maria Borghese byl příslušníkem staré italské šlechtické rodiny, a velkým zastáncem Mussoliniho fašistické politiky. Od roku 1929 sloužil v námořnictvu, velel ponorkám a první bojové zkušenosti měl získat již během španělské občanské války, kdy byla jeho Iride napadena britským torpédoborcem Havock. Kromě toho byl také zakladatelem obávané speciální jednotky Decima Flottiglia MAS, "žabích mužů" cvičených k překvapivým útokům na námořní cíle s využitím malých ponorek a útočných člunů.
V době vstupu Itálie do války v červnu 1940 velel Borghese, přezdívaný Černý kníže, ponorce Sciré, která nesla, dlouho před proslulejšími japonskými kaiteny, lidskou posádkou řízená torpéda přezdívaná maiali, prasata - ta ovšem nebyla určena k sebevražednému útoku - jejich posádka umísťovala na trupy kotvících lodí miny. S jejich využitím také dosáhl pozoruhodného úspěchu během útoku na Alexandrii 18. prosince 1941. Posádky tří torpéd pomocí min poškodily britské bitevní lodi Valiant a Queen Elizabeth a dvě další lodě a beze ztrát se vrátily na mateřskou ponorku.
Zrodil se plán podobným útokem na přístav v New Yorku a přenesením válečných operací přímo na americkou půdu tak zasáhnout odhodlání Američanů ve válce pokračovat. Plán byl prostý: proniknout kolem Fort Hamilton do řeky Hudson s malým oddílem speciálů a umístit 28 min na trupy lodí kotvících podél West Street v New Yorku. Jednotka by se bezpečně stáhla a následný výbuch na domněle bezpečném místě by nepochybně efekt na morálku obyvatel města a záhy Spojených států musel mít.
Plán vyžadoval nasazení velké mateřské ponorky schopné přepravit útočný tým a miniponorku přes Atlantský oceán. Němci žádnou postrádat nechtěli, a vybrána byla ponorka Leonardo da Vinci tříd Marconi (plný výtlak na hladině 1465 tun). Nebylo možné využít osvědčená lidská torpéda, která neměla pro zamýšlenou operaci dostatečný dosah. K dispozici byly ovšem moderní dvacetitunové miniponorky třídy CA postavené společností Caproni, která se jinak specializovala na vývoj a výrobu letounů. Leonardo da Vinci byla na italské základně v Bordeaux upravena (místo palubního děla zaujme miniponorka) a miniponorka CA 2 byla do Francie přepravena po železnici. Její torpéda pro účely americké mise nahradily výbušniny určené k upevnění na trup kotvících lodí. Byl odstraněn i dieselový motor - ponorka neměla během mise kdy plout na hladině. Zůstal jen elektrický motor, který jí pod hladinou dával rychlost pěti uzlů, která odstraněním věže vzrostla na šest. Dosah asi 130 km byl dostatečný.
Koncem roku 1942 pak probíhaly zkoušky, na něž kníže Borghese osobně dohlížel. Leonardo da Vinci byla schopná miniponorku s útočným týmem vypustit; problémem byl nicméně zpětný proces. Bylo rozhodnuto neriskovat - po návratu k mateřské ponorce by tým miniponorku zničil. Termín operace byl stanoven na prosinec, který nabízel výhodu dlouhé noci. Termín to byl poněkud šibeniční, protože bylo také třeba vybavit se zpravodajskými informacemi o obraně přístavu a o potenciálních cílech. Proto také byla ve finále operace o rok odložena, což také s ohledem na vývoj válečných událostí znamenalo její konec. Jednak byla ponorka Leonardo da Vinci v květnu potopena britským torpédoborcem a fregatou. Vyzkoušené vybavení a vycvičená posádka byly ztraceny, a nebylo je čím nahradit. A v září přišla italská kapitulace. Borghese se svou jednotkou bojoval do konce války na severu a poté emigroval do Španělska, kde zemřel v 70. letech.
Smělý plán se samozřejmě mohl velmi snadno na mnoha místech zadrhnout. Již v prosinci 1942 neměly ponorky mocností Osy v Atlantiku na růžích ustláno, a o rok později byly prostředky protiponorkového boje ze spojenecké strany tím efektivnější. Přesto v amerických pobřežních vodách německé ponorky operovaly do posledních dní války, a italská akce v tomto ohledu rozhodně měla naději uspět. Za předpokladu, že by miniponorku nepotkal například technický problém. CA 2 byla po obsazení Bordeaux objevena nepoškozena naložená na železničním vagonu. A sešrotována. Záměr slibnější než poněkud naivní nápady s papírovými balóny nebo nereálné plány zasáhnout Ameriku těžkými bombardéry v době, kdy samo Německo bylo drceno kobercovými nálety spojenců, nebyl uskutečněn.
Zdroj: Mark Felton Productions; wikipedia.org