Letadlová loď Béarn - sloužila 40 let, ale letoun k bojové misi nikdy nevyslala

Letadlová loď Béarn - sloužila 40 let, ale letoun k bojové misi nikdy nevyslala
Autor: Marius Bar photo, CC Public Domain Mark 1.0|Popisek: Letadlová loď Béarn v roce 1937
04 / 08 / 2020, 13:00

Francouzská letadlová loď Béarn, původně jedna z plánovaných bitevních lodí třídy Normandie, byla až do roku 1945 jedinou letadlovou lodí francouzského námořnictva. Nebyla to přestavba zrovna zdařilá - loď trpěla především relativně malou rychlostí, která bránila jejímu nasazení v sestavě se spojeneckými plavidly stejného určení. Jedinou zajímavější epizodou její služby bylo pátrání po německém korzáru Admiral Graff Spee.

Francouzské námořnictvo začalo experimentovat s letouny již před první světovou válkou s nosičem hydroplánů Foudre. Loď, která původně sloužila jako nosič torpédových člunů pro jejich použití na otevřeném moři, a v roce 1911 pak byla uzpůsobena pro nasazování hydroplánů a balónů. V roce 1913 dostala desetimetrovou rampu určenou pro start hydroplánů, jež bylo dosud třeba spouštět na vodu jeřábem – první vzlet se úspěšně uskutečnil 8. května 1914. Během války loď sloužila jako zásobovací loď hydroplánů a ponorek a od roku 1916 jako velitelská.

V roce 1920 byla vzletová paluba dlouhá dvacet metrů instalována na avízo Bapaume, loď o výtlaku 644 tun, která byla schopná nést jeden letoun. Sloužila pro úvodní experimenty a jako cvičná loď formujícího se námořního letectva. Od března 1920 do roku 1924 z ní startovali letci stíhací eskadrily AC 1, první jednotky svého druhu ve francouzském námořním letectvu, na letounech Hanriot HD 2, jejichž plováky nahradil podvozek, Nieuport 21/23 a Nieuport-Delage NiD.32. Loď pak krátce sloužila k hydrologickým výzkumům a od roku 1930 jako cvičná pro alžírské námořníky.

Záměrem francouzského námořnictva bylo pod dobrým dojmem, který na francouzskou delegaci udělala loď HMS Argus, dostavět dvě z rozestavěných bitevních lodí třídy Normandie jako letadlové. Rozpočtová omezení umožní dostavět jen loď Béarn, která bude vybavena hangárem o rozměrech 100x30 m a letovou palubou dlouhou 180 m.

Elementárním problémem lodi, který nebyl zcela zřejmý v době její stavby, ale ukázal se velmi záhy, byla nízká nejvyšší rychlost 21,5 uzlu. Přestavby na letadlové lodě probíhaly i v ostatních zemích, které se považovaly za námořní mocnosti, ovšem zpravidla z rychlých bitevních křižníků dosahujících z definice rychlostí kolem třiceti uzlů. Výjimkou byla japonská Kaga, která ovšem prošla v roce 1934 rozsáhlou rekonstrukcí a dosahovala rychlosti 28,5 uzlu díky zvýšení výkonu turbín na 93700 kW – Béarn, o 16 tisíc tun lehčí, disponoval výkonem pouhých 27800 kW. Kromě operačních omezení komplikuje nedostatečná rychlost letadlové lodi vzlet těžších letounů.

Loď nesla tři eskadrily: stíhací 7C1, torpédovou bombardovací 7B1 a průzkumnou a hlídkovou 7S1. Ve 30. letech z její paluby operovaly stíhací hornoplošníky Wibault 74 (1932–1938), a bombardovací a průzkumné lety zajišťovaly letouny Levasseur verzí PL 4, PL 7, PL 10 a PL 101. Stíhači dostanou nakrátko v roce 1939 nové leč koncepčně dávno zastaralé Dewoitiny D.373. Pro komplikace při dodávkách dvoumotorových Potezů 631 a při vývoji moderních torpédových bombardérů Laté 299 a Laté 675, pořídila Francie americké Voughty V-156F, v americkém označení SB2U Vindicator, jež byly dodávány od července 1939, a s nimiž vstoupil Béarn do druhé světové války.

S vyhlášením války byla loď zařazena do svazu Force de Raid admirála Gensoula spolu s bitevními loděmi Dunkerque a Strasbourg, třemi lehkými křižníky a osmi torpédoborci. Cílem bylo najít a zničit německou loď Admiral Graf Spee v Západní Indii, tj. v Karibiku. Admiral Graf Spee byl potopen v jihoamerickém Montevideu v prosinci 1939, a Béarn nedostal příležitost vyniknout. V květnu 1940 vyplul s nákladem zlata Banque de France do Spojených států. Cílem bylo zaplatit za objednané letouny Curtiss H-75, Helldiver a Stinson 105 a převézt je do Francie, ovšem s příměřím mezi Francií a Německem byl odeslán i s letouny na Martinik, kde byl na americké naléhání internován, aby nepadl do rukou Němcům. V roce 1942 byl odzbrojen. Důvodem byly provichistické nálady posádky. V červnu 1943 pak byl předán Námořním silám Svobodných Francouzů, ale zůstal na Martiniku až do roku 1944, kdy byl odeslán do USA k modernizaci. Ta trvala do března 1945 a spočívala v posílení protiletadlové výzbroje. Béarn, nepoužitelný v roli letadlové lodi, se stal dopravní lodí pro letouny.

A v roli transportní lodi se také účastnil francouzského pokusu o znovuzískání pozic v Indočíně v letech 1945–1947. Po návratu z Indočíny pak Béarn dosloužil v Toulonu jako kasárenská loď ponorkových posádek a v roce 1967 byl prodán k rozebrání do Itálie. Během své služby ani jednou nevyslal letoun, který by se zúčastnil bojové akce.

 

Zdroj: Válečné lodě 4

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace