,,Létající rakve" aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (I.): Britský bombardér Blackburn Botha byl jedním velkým zklamáním

14. 04. 201910:00

,,Létající rakve” aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (I.): Britský bombardér Blackburn Botha byl jedním velkým zklamáním

foto: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:15_Blackburn_Botha_I_Bristol_Perseus_Engine_(15837310772).jpg/Britský bombardér Blackburn Botha

V novém nedělním seriálu příznačně nazvaném ,,Létající rakve aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války" se tentokrát zaměříme ne na nejlepší, ale na nejhorší letouny, které spatřily světlo světa během druhé světové války. Výběr strojů je samozřejmě ryze subjektivní. V prvním díle si představíme technicky zastaralý britský dvoumotorový torpédový a průzkumný bombardér Blackburn Botha, který byl smutně proslulý svou vysokou nehodovostí.

Britský bombardér Blackburn Botha vznikal v polovině třicátých let a za jeho vývojem stála společnost Blackburn Aircraft Ltd. Představa britského letectva byla taková, aby vznikl torpédový a průzkumný bombardér, který by byl osazený dvěma motory. V roce 1936 si britské letectvo objednalo celkem 442 těchto letounů. První prototyp s označením L6104 pak vzlétl 28. prosince 1938 a přesně o rok později byl pak bombardér zařazen do služby.

Bombardér, jehož osádku tvořili 4 lidé, byl 15,56 m dlouhý, 4,46 m vysoký. Jeho vzletová hmotnost činila 8 376 kh. Stroj byl poháněn dvěma hvězdicovými vzduchem chlazenými motory Bristol Perseus XA o výkonu 694 kW. Maximální rychlost činila 354 km/h, podle některých zdrojů jen necelých 250km/h. Dostup letoun byl 5 570 m, dolet pak 2 043 km. Stroj byl vyzbrojen jedním pevným kulometem Vickers ráže 7,7 mm, dále dvěma pohyblivými kulomety Browning Mk.II ráže 7,7 mm. bombardér mohl nést přes 900 kg pum či tropéd Mk.XII nebo Mk.XI.

Bombardér Blackburn Botha však sužovaly jak designové, tak technické problémy. Piloti si stěžovali na příliš malý kokpit stroje, bombardér opravdu nebyl z nejrychlejších, hůře ovladatelný kvůli nestabilnímu a těžkému draku. Bombardér můžeme označit celkově za zastararalý koncept s mnoha dílčími designovými a technickými nedodělky.

Samostatnou kapitolou pak byla vysoká nehodovost letounu, proto se stal mezi piloty velmi rychle značně nepopulárním. Na vině byly mimo jiné nespolehlivé motory. Ze 478 strojů, používaných k výcvikovým účelům, bylo 169 ,,odepsáno" kvůli různým nehodám, 24 letounů muselo nouzově přistát kvůli technickým problémům na vodě. Proto bombardéry sloužily hlavně k výcvikovým účelům.

Není proto divu, že britské ministerstvo letectva ani samotné piloty bombardér nepřesvědčil o svých schopnostech. A nezarazí ani fakt, že bombardéry nikdy nevzlétly k torpédování. Kvůli zmíněné vysoké nehodovosti tak musely být letouny vyřazeny v září 1944. Celkem se vyrobilo 580 kusů Blackburn Botha.

Pro Brity však stroj byl jedním velkým zklamáním, protože si od něho slibovali kromě spolehlivých technických schopností také ,,praktické" služby. Těch se však nikdy nedočkali.