,,Létající rakve" aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (III.): Stroje Brewster F2A Buffalo padaly v boji s japonskými Zery jako hrušky

,,Létající rakve&quote; aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (III.): Stroje Brewster F2A Buffalo padaly v boji s japonskými Zery jako hrušky
Popisek: Brewster F2A Buffalo
28 / 04 / 2019, 10:00

Po dvou britských letounech si dnes představíme tentokrát americký palubní letoun Brewster F2A Buffalo, který se konstruktérům nezdařil úplně podle jejich představ.

I když Američané měli během druhé světové války také ,,nepovedené kousky", nebylo jich příliš mnoho. Nicméně letoun Brewster F2A Buffalo, který se vyráběl v letech 1938 - 1941, nebyl úplně nepovedený na rozdíl od jiných strojů, jen během druhé světové války zastaralý na to, aby mohl svádět rovnocenné bitvy s nepřítelem, například letouny Zero.

Brewster F2A Buffalo vznikal v polovině třicátých let a představa byla taková, že nový stroj měl nahradit dosavadní typ Grumman F3F a stát se platným palubním stíhacím letounem, které americké námořnictvo ve válce patřičně ,,vytěží". Záhy vznikl prototyp letounu s označením XF2A-1, což byl celokovový středoplošník s krytým kokpitem a zatahovacím podvozkem. Stíhač byl zařazen do služby těsně před vypunutím války, v dubnu 1939.

                  Brewster

                                                                            prototyp XF2A-1

 

Letoun mohl dosáhnout maximální rychlosti 500 km/h ve výšce 5 486 m, cestovní rychlost činila 257 km/h. Dostup stroje byl 10 058 m, dolet 1 609 km a stoupavost 993 m/min. Pohonnou jednotku zajišťoval jeden hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-34 Cyclone 9 o výkonu 950 koní. Co se týče výzbroje letounu, tu tvořil jeden kulomet Browning ráže 7,62 mm a tři kulomety Browning ráže 12,7 mm.

Vzniklo několik verzí tohoto letounu - F2A-1, F2A-2 a F2A-3. V červnu 1938 si americké námořnictvo objednalo 54 kusů varianty F2A-1 a později dalších 43 kusů verze F2A-2. Samostatnou kapitolu tvořily exportní verze, z nichž B-239, které byly určeny pro Finsko, se těšily značné oblibě. Stroje zaznamenaly úspěchy zejména v zimní válce se Sovětským svazem. Nizozemí koupilo 72 kusů letounu, který byl označen jako B-339D a 20 kusů verze B-439 (F2A-3). Letouny byly nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie. Americký stíhač také koupila také Velká Británie, Nový Zéland či Austrálie. U britského letectva však stroj propadl.

Hlavní nevýhodou Buffala byla kromě technických nedodělků a problémů s lehčí vahou letounu již zmiňovaná zastaralost, která prakticky znemožnila, aby se stíhač stal v Pacifiku, kde byl mimo jiné nasazován, rovnocenným soupeřem například v boji s japonskými Zery. A jasně patrné to bylo v důležité bitvě u Midway, kde Buffala utrpěly těžké ztráty a z nebe padaly ,,jako hrušky". Nízká výkonnost a použitelnost v boji tak vedla k zastavení výroby v roce 1941. Celkem bylo vyrobeno 507 kusů tohoto letounu, který si vysloužil přezdívku ,,létající rakev" a která nesplnila představy US Navy o výkonném a dominantním ,,hráči" v Pacifiku a jiných destinacích.

Zajímavostí je, že výrobce neúspěšného letounu, firma Brewster Aeronautical Corporation, se dostala do velké finanční ztráty a v roce 1946 zanikla.

Tagy článku