,,Létající rakve" aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (VII.) - Německý těžký bombardér Heinkel He 177 Greif přinesl také těžké problémy

,,Létající rakve&quote; aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (VII.) - Německý těžký bombardér Heinkel He 177 Greif přinesl také těžké problémy
Autor fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_101I-674-7767-09,_Flugzeug_Heinkel_He_177.jpg|Popisek: Heinkel He Greif
26 / 05 / 2019, 10:30

V dalším díle o ,,létajících rakvích" se seznámíme s německým těžkým bombardérem Heinkel He 177 Greif (Gryf), který byl největším bombardérem, který byl ve druhé světové válce Německem vyráběn. Stroj však trpěl řadou technických problémů již od začátku a nesmyslnými požadavky, které na něj mělo německé říšské ministerstvo letectví (RLM - Reichsluftfahrtministerium).

Po britských a amerických nepovedených strojích se zaměříme na Německo. To ,,vyprodukovalo" největší těžký bombardér, který byl během druhé světové války vyráběn, ale stejně tak velké byly i problémy, které přinesl. 

Na novém těžkém bombardéru se začalo pracovat ve 30. letech pod hlavičkou známé společnosti Heinkel. První prototyp pod označením He 177 V1 vzlétl v listopadu 1939. A zde už byly patrné technické nedostatky související zejména s přehřívajícími se motory, konstrukčními vadami a dalšími nedodělky. Vzhledem k těmto skutečnostem se tak sériová výroba zpozdila o tři roky. 

                                   

Co však ovlivnilo kvalitu bombardérů, byly požadavky ze strany RLM. Ministerstvo letectví totiž požadovalo, aby vznikl těžký bombardér, který by kombinoval schopnosti střemhlavého bombardování. To sice přinášelo výhody, ale na druhé straně samotný manévr a následné vyrovnání stroje působilo velkou zátěž na trup letounu, který musel být zesílen. Heinkel 177 se navíc při své velikosti nehodil na střemhlavý bombardér, na což ale RLM neslyšelo. Zároveň tím ale bombardér zpomaloval, navíc výkon motoru nebyl úměrný nárůstu hmotnosti. Motory, jak už bylo řečeno, trpěly přehříváním, což mělo za následek požáry i u prototypů. Vysloužil si tak nelichotivou přezdívku ,,hořící rakev".

Maximální rychlost stroje, jehož osádku tvořilo 6 mužů, činila 565 km/h v 6 000 m, maximálná vzletová rychlost byla 32 470 kg. He 177 poháněly dva válcové řadové invertní motory  DB 610, každý o výkonu 2168 kW. Přeletový dolet činil 5 600 km, dostup 9 400 m. Bombardér byl vyzbrojen dvěma kanony MG 151 ráže 20 mm, třemi kulomety MG 131 a třemi kulomety MG 81. Stroj mohl shodit až  7200 kg bomb nebo dvě řízené pumy Henschel Hs 293 či Fritz X.

Co se týče nasazení, bombardéry operovaly na východě i na západě. Na západě například bombardovaly Londýn v závěru války, na východě se letka He 177 zapojila do  bombardování ruských zásobovacích center a shromaždiště vojsk.

I když na počátku měl bombardér nesporně potenciál, stroj nakonec skončil neslavně. RLM kladl na stroj nesmyslné požadavky a to se v konečném důsledku podepsalo na ,,výsledné kvalitě" letounu. Byl tak jedním z dlouhé řady nepovedených strojů druhé světové války, od něhož se čekalo daleko více.

 


Zdroj: warhistoryonline.com

Tagy článku