,,Létající rakve" aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (X.) - u stroje Messerschmitt Me 210 německá preciznost selhala. Byl ve službě pouhé dva roky

,,Létající rakve&quote; aneb nejhorší letouny v historii druhé světové války (X.) - u stroje Messerschmitt Me 210 německá preciznost selhala. Byl ve službě pouhé dva roky
Autor: Bundesarchiv, Bild 101I-363-2270-18 / Hönicke / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Me 210
16 / 06 / 2019, 10:00

V posledním díle našeho seriálu o ,,létajících rakvích" bude upřena naše pozornost na německý stíhací letoun Messerchmitt Me 210, který byl vyvíjen jako náhrada za Messerschmitt Bf 110. ,,Dvěstědesítka" však rozhodně nebyla úspěšným letounem, jak si Němci přáli. Proč?

Vzhledem k tomu, že letoun Messerschmitt Bf 110 měl své limity, Me 210 byl navržen jako jeho náhrada.  Říšské ministerstvo letectví (RLM) pověřilo firmy Messerschmitt a Arado zkonstruováním náhrady za zmíněný stroj Bf 110. Na novém letounu se začalo pracovat koncem třicátých let. Ještě před vzletem prvního prototypu se RLM odhodlalo k neobvyklému kroku, když si objednalo 1 000 kusů nového stroje. Jak však později uvidíme, tolik kusů se ani nevyrobilo.

První let se uskutečnil v září 1939, tedy v čase vypuknutí druhé světové války. Nevyzbrojený prototyp označený jako Me 210 V-1, však v praxi rozhodně nepřesvědčil o svých schopnostech. Trpěl především směrovou i podélnou nestabilitou, měl problémy s podvozkem a přistáváním a také často přepadal do vývrtky. Také motory se ukázaly být nespolehlivými. První let prototypu tak měl za následek nutnost jeho přepracování, protože konstruktéři ani nejvyšší nacistická místa nebyla se špatnými letovými vlastnostmi přirozeně spokojena.

                                  

Druhý prototyp Me 210 V-2, který vzlétl o měsíc později, už byl vyzbrojen, ale technické problémy zůstaly. Přesto byl Me 210 i přes zmíněné vážné potíže zařazen v roce 1943 do služby, protože Němci potřebovali primárně silný těžký stíhač, a dostal se do sériové výroby. Letouny však měly kvůli neřešeným chronickým technickým problémům vysokou míru nehodovosti, i když konstruktéři udělali několik úprav. Druhý prototyp se v roce 1940 rozlomil ve vzduchu během střemhlavého letu. Testovací pilot Fritz Wendel, který se nakonec zachránil, pak na adresu stroje prohlásil, že ,,má ty nejméně vhodné vlastnosti, které může letoun mít".

Délka letounu činila 12,12 m, výška 4,28 m, rozpětí 16,34 m. Maximální rychlost stroje byla 564 km/h v 5 400 metrech, dostup 8 900 m, bojový dolet 1 820 km. Me 210 poháněly dva 12válcové vidlicové invertní motory DB 601F, každý o výkonu 993 kW. Stroj byl vyzbrojen dvěma kanony MG 151 ráže 20 mm, dvěma kulomety MG 17 ráže 7.92 mm, další součásti výzbroje pak byly i dva obranné kulomety MG 131 ráže 13 mm. ,,Dvěstědesítka" mohla nést ještě 1 000 kg pum.

Vyrobeno bylo nakonec jen 258 kusů a velké plány Luftwaffe tak vzaly za své. Me 210 byla vyřazena ze služby již v roce 1945 po dvou letech služby. Pro Němce tak představoval stroj velké zklamání, protože si od něho slibovali výkonnou náhradu stroje Bf 110. Té se ovšem nedočkali, i když byla během války výroba letounů Me 210 načas zastavena ve prospěch znovuzavedení výroby Bf 110, aby konstruktéři získali potřebný čas na vyřešení tecnických problémů ,,dvěstědesítky". 

Licenčně se letoun vyráběl jako Verze Me 210C také v Maďarsku. Celkem se vyrobilo v hitlerovském satelitu 272 strojů, výroba skončila v Maďarsku v březnu 1944.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace