Autor fotografie: archiv Petra Blahuše|Popisek: W/C František Doležal, jedno z největší československých leteckých es 2. světové války
Byl prvním Čechem, který osedlal legendární Spitfire, sestřeloval Němce nad Francií i nad Británií. Bojoval a vítězil po boku Belgičanů, Francouzů i Američanů a byl i prvním československým západním letcem, který se dostal do osvobozené vlasti. Osud byl k němu ale zároveň laskavý i krutý: ačkoliv se šťastně dožil konce války, zahynul jen pár měsíců po ní - a dost možná i vinou svých krajanů.
Plukovník československého letectva a Wing/Commander britské Royal Air Force František Doležal byl nejen jedním z nejlepších československých stíhačů, ale i leadrů. Muž, za kterým šli jeho muži třeba i do pekla, se narodil 14. září 1909 v České Třebové v rodině mašinfíry a tak není divu, že po maturitě odešel do Prahy na ČVUT, kde vystudoval deset semestrů strojního inženýrství. Po absolvování základní vojenské služby se ale rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka a jako premiant vystudoval letecké oddělení Vojenské akademie v Hranicích. Osvědčil se už v předvečer 2. světové války, během mobilizace v září 1938. „Má bojový elán a velmi dobrý vliv na podřízené,“ napsal mu do hodnocení velitel letky 36. stíhací letky Leteckému pluku 2 v Olomouci kapitán Leypold.
Po okupaci Československa přešel už v červnu 1939 do Polska a klasickou cestou se dostal do Francie. Nastoupil službu bojového pilota L´Armée de l´Air. Ačkoliv létal na zastaralých Morane Saulnier MS-406 a na frontu se dostal až 17. května 1940, dokázal do porážky Francie sestřelit určitě tři a pravděpodobně jednoho dalšího Němce. Jen těsně mu tak už ve Francii unikl neoficiální titul leteckého esa. Navíc dokázal v opakovaných nízkých náletech přes pekelnou pozemní palbu několikrát pořádně pocuchat pronikající německé tankové kolony.
Vše si ale dohnal ve Velké Británii, kam se dostal po dobrodružné cestě přes Francii, marockou Casablancu a Gibraltar. Protože v té době- srpen 1940- měla naše jediná bojeschopná 310. stíhací peruť nadbytek pilotů, byl převelen k britské 19. peruti, která už tehdy používala legendární britské stíhačky Supermarine Spitfire verzí Mk I., Mk I.b a dokonce i zbrusu nové Mk. II.A. A vynikající výkonů těchto strojů také patřičně využil. Do Bitvy o Británii se zapojil sice kvůli přecvičení až od 2. září, ale i tak stihl do konce německých náletů na britské ostrovy sestřelit další dva Němce jistě, plus dva samozřejmě a jednoho Němce poškodil. Dva sestřely navíc docílil během jediného letu, 7. září 1940. Když se na konci října 1940 vrátil do řad 310. Čs. perutě, byl už tedy regulérním stíhacím esem s osmi sestřely. Bohužel, naše peruť v té době ještě létala na starších Hurricanech, takže i přes četné bojové lety nad okupovanou Evropu, tzv. sweepy, si na další vítězství počkal až do 5. Řervna 1942. Tehdy se už jako velitel 310. čs. perutě zúčastnil v rámci operace Circus 7 náletu na letiště v Morlaix. Při návratu Češi zaregistrovali blížící se německé stíhače ze zkušené III./JG 2 „Richthofen“ sedlající navíc obávané Fw- 190 A, ale rozený velitel a taktik Doležal chladnokrevně přikázal svým pilotům dělat jakoby nic a nechat Němce přiblížit až na dostřel. Tepreve pak „Spity“ využily svou lepší obratnost, provedli ostrou bojovou zatáčku a postavili se překvapeným Němcům tváří v tvář. V nastalém boji Squadron/Laeader Doležal sestřelil pravděpodobně jednoho Němce.
Další dvě vzdušná vítězství, navíc opět během jednoho letu, si Doležal připsala na své konto během vzdušné bitvy nad přístavem Dieppe 19. srpna 1942. Během krytí operace Jubilee, tedy oné „generálky na invazi“, vylodění 1. kanadské divize, britských commandos a amerických Rangers, kdy vedl formaci složenou z československé 310, belgické 350. a americké 307. perutě, sestřelil Doležal nejdříve bombardér Do-217, chystající se zaútočit na invazní flotilu. V nastalém vzdušném „psím cirkus“, jako z časů Velké války, kdy do zmatku na obloze navíc do všeho zespoda pražil britský i německý flak, si Doležal udržel svůj pověstný klid a brzy na to sundal stíhací Fe-190. Za své bojové úspěchy obdržel od britského krále vyznamenání DFC.
Po odlétání operačního turnusu se stal velitelem letecké základny Churchstanton a do operační služby se vrátil 1. dubna 1943, kdy byl povýšen a jmenován velitelem čs. stíhací wingu, složeného ze tři čs. perutí. V této hodnosti dosáhl svého posledního sestřelu, když 3. května 1943 poškodil německý Fe-190. 1. února 1944, po skončení druhého operačního turnusu, když měl na svém kontě už 101 bojových sweepů nad nepřátelským územím a nejméně stejný počet akcí nad Británií v celkové délce 407 operačních hodin, odešel definitivně z operační služby. Byl vyznamenán britským Řádem za vynikající služby DSO a vystudoval Command and General Staff School ve Fort Leavenworthu v americkém Kansasu. V rámci studia se podílel na vypracování bojového plánu americké invaze na Filipíny, která se také podle toho i provedla- Lze tedy říci, že Doležalovo válečnické mistrovství pocítili na své kůži i japonští samurajové. Po návratu z USA do Británie byl povýšen a zařazen nejprve jako styčný čs. důstojník u USAAF a pak do studijní skupiny československého ministerstva národní obrany. I díky tomu se už 17. května 1945 dostal na palubě Dakoty s exilovými ministry naší vlády a několika dalšími důstojníky jako jeden z prvních československých letců ze Západu do osvobozené Prahy.
I přes své válečné triumfy ale krutý osud neumožnil W/C Doležalovi radovat se dlouho z krvavě vybojované svobody. Byl zařazen na Velitelství letectva a z toho titulu konal časté služební lety. Při jednom z nich, 4. října 1945 zahynul na palubě kořistního německého Siebelu Si 204D, pilotovaného zkušeným příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě Josefem Kuhnem. Stroj z neznámých příčin havaroval za špatného počasí u Bučovic, celá posádka i cestující zahynuli. Podle jedné z teorií k tragédii došlo kvůli následkům staré, ještě válečné sabotáže českých dělníků v továrně Aero, kde se tato letadla pro Němce vyráběla. To by v případě plukovníka W/C Františka Doležala, 14násobného vzdušného vítěze (10 sestřelů jistě nebo pravděpodobně plus 4 poškozená německá letadla) a držitele čtyř čs. Válečných křížů, tří medailí Za chrabrost, medailí Za zásluhy, francouzského Croix de Guerre s dvěma palmami a dvěma stříbrnými hvězdami, britských řádů Distinguished Service Order a Distinguished Flying Cross a dalších britských vyznamenání, byla skutečně krutá ironie osudu.
Zdroj: J. Railich- Esa na obloze