Autor fotografie: Michaela Wecker; publikováno se souhlasem AusterlitzPro s.r.o.|Popisek: Mark Schneider v roli Napoleona
Blíží se 2. prosinec, výroční den bitvy tří císařů u Slavkova. Letos kromě jiného v atmosféře očekávání, které v různých ohledech a různým způsobem, vzbuzuje nový film režiséra Ridley Scotta. Ten bude mít premiéru deset dnů před vzpomínkovou akcí Austerlitz 2023. Co letos na tradičním bojišti pod Santonem u Tvarožné uvidíte, a co tam neuvidíte?
218. výročí bitvy je současně 21. vzpomínková akce, na jejímž uspořádání se podílím. Přestože jde každoročně o náročný projekt, kterého se účastní tisícovka členů spolků vojenské historie nejen z celé Evropy (ze zřejmého důvodu od loňského roku bez Ruska), a jejich koordinace je složitá věc, je jedním z obtížnějších úkolů přicházet s "něčím novým". Rok co rok dostáváme automatickou otázku: co bude letos jinak, co bude letos nového? A rok co rok se snažíme opatrně zdůraznit, že v principu nic zásadně nového nabídnout nemůžeme a nechceme. To na druhou stranu neznamená, že by program v osvědčeném rámci proběhl podle nějaké šablony. A letošní ročník se od řady posledních bude lišit celkovým rozměrem i scénářem "rekonstrukce". Jeho největší hodnota ovšem spočívá v něčem jiném.
Austerlitz 2023: 1200 účastníků, 83 historických jednotek
Protože půlkulaté výročí v roce 2020 proběhlo navzdory velkým plánům kvůli covidové pandemii ve velmi omezené míře, a protože zájem o tzv. napoleonský re-enactment v Evropě neuvadá – naopak – bude letošní akce co do počtu účastníků v replikách historických uniforem největší od roku 2015, kdy jsme si připomněli 210. výročí. Zaregistrovalo se bezmála 1200 zájemců představující celkem 83 historických jednotek čtyř armád, tedy francouzské, rakouské a ruské, a také, jak je již od roku 2005 zvykem, armády Varšavského vévodství, tedy počet o řádově dvě stovky vyšší než je v průměru za posledních dvacet let obvyklé.
V poli pod Santonem nedaleko Tvarožné, kde "rekonstrukce" bitvy u Slavkova probíhají desítky let, se utká pěchota – na Napoleonově straně v převážně modrých uniformách, včetně polských, vyzbrojená 380 puškami; na rusko-rakouské straně v převážně zelených a bílých uniformách, vyzbrojená 370 puškami; početnější rusko-rakouské dělostřelectvo nasadí osm hlavní, francouzské dělostřelectvo pět; a zúčastní se také na tři desítky jezdců na každé straně. Roli Napoleona opět přijal americký historik, herec, a také veterán armády Spojených států, účastník mise v Bosně, Mark Schneider. Nezpochybnitelně nejpřesvědčivější představitel francouzského císaře, který kdy v rámci našeho hobby Napoleonovu uniformu obléká.
Hlavním bodem programu bude zmíněná "rekonstrukce bitvy". Jde o výraz tradiční, ale píši jej v uvozovkách. Jsme si plně vědomi toho, že naše snažení nemůže být rekonstrukcí v pravém smyslu toho slova. Bitva začíná v sobotu 2. prosince 2023 ve 14 hodin a bude trvat přibližně hodinu. Předcházet jí budou dopoledne na stejném místě "manévry", během kterých zformujeme taktické jednotky všech zbraní, a "zahřejeme je na provozní teplotu". Tím se dostávám ke zmíněné hodnotě, kterou se Austerlitz dnes a dlouhodobě může pochlubit.
Manévry pěchoty, jezdectva a dělostřelectva podle dobových zásad
V našich bitvách na rozdíl od přístupu některých kolegů z jiných evropských bojišť neuvidíte kašírované kulisy, rekvizity ani více či méně atraktivně provedené pyrotechnické efekty. Ukázku provádíme na historickém bojišti, naší kulisou je vrch Santon a věž tvaroženského kostela. Jižně od nás se na horizontu táhne hřeben Prateckých výšin, a zřetelným orientačním bodem je také kopec Žuráň, místo, odkud Napoleon řídil úvodní fázi bitvy. Již dlouhé roky neumísťujeme do svého bitevního pole zmenšené napodobeniny z prken stlučených domečků. Soustředíme se na schopnosti účastníků předvést dobové nasazení tří zbraní, tedy pěchoty, jezdectva a dělostřelectva. A omezenými možnostmi rozpočtu raději podpoříme jejich přítomnost, než abychom investovali do "divadla".
Není nijak snadné, při času, který můžeme svému hobby věnovat, dosáhnout toho, aby jednotky čítající stovku pěšáků ve dvou sevřených řadech manévrovaly na bojišti v žádoucím směru, a plnily úkoly, které pro ně plynou z rámcového scénáře. Naše bojiště má přibližně 200 x 250 metrů; a jeho rozměr je kompromisem mezi potřebou poskytnout oběma stranám dostatek prostoru, a potřebou, aby diváci, pro které ukázku realizujeme, na vojáky dohlédli. To s sebou přináší nezbytnost dalších kompromisů – vždyť účinný dostřel pěchotní pušky je asi 300 m, polního 4liberního kanónu systému Griebeauval bezmála 800 metrů, a jezdci stačí minuta v lehkém klusu, aby se dostal z jedné strany bojiště na druhou. Za tu dobu nevypálí průměrně vycvičený pěšák v "ostré akci" ze své křesadlové pušky ani tři rány.
Často dostáváme otázku, jestli každý předem ví, co má dělat. Jestli je ukázka naplánovaná do nejmenších podrobností. A ano, každý to ví, ale ne, ukázku tohoto charakteru nelze naplánovat do žádných podrobností. Vojáci vědí, co mají dělat, protože jejich základní činnost je dána dobovými výcvikovými předpisy, a je velmi mechanická. Při dnešních možnostech a při povědomí, že na sebe nestřílíme olovem, protože by nás ubývalo, což nechceme, v maximální možné míře odpovídající tomu, co voják prováděl před 218 roky.
Každý pěšák má svou pušku s bodákem a v sumce tři desítky patron (reklama: plněných bezkonkurenčně skvělým Vesuvitem LC od pardubické společnosti Explosia). Za formací stojí poddůstojníci s úkolem dohlížet na přesné provádění povelů, které francouzsky, německy či rusky vyslovují důstojníci. Každý kanonýr má u své zbraně své místo a svůj úkol, který provádí sledem naučených pohybů. Kavalerista musí být nad rámec toho zdatným jezdcem a sedlat koně, kterého nevylekají ani bubny, ani výstřely, ani třepotající se prapory.
V předem dojednané struktuře obou armád pak vrchní velitelé na každé straně disponují třemi či čtyřmi "bataliony" pěchoty (asi 100 vojáků v každém), dvěma či třemi bateriemi dělostřelectva, a jednou či dvěma jednotkami jezdectva. Jejich různé manévry, svinutí, rozvinutí, změny směřování čela, a různé způsoby palby pak v intencích jednoduchého scénáře podle svého uvážení kombinují, aby vytvořili co možná logický sled situací, který dá ukázce zdání průběhu skutečné bitvy.
Scénář: porážka koaličního levého křídla u Telnice
Inspirací pro letošní scénář nám není nic jiného než jeden z trailerů mnohými z nás kritizovaného a nevlídně očekávaného Scottova Napoleona – závěr bitvy u Slavkova, z něhož si režisér vybral legendu o rozstříleném ledu, zpracoval ji po svém. My se legendě věnovat nebudeme, ale předvedeme ve své situaci a se svými možnostmi útok Napoleonových hlavních sil do týlu koaličního levého křídla v prostoru Telnice; pod Santonem to nebude poprvé, ale ukázku letos připravujeme v neotřelém směru. Na rozdíl od Joaquina Phoenixe v roli filmového Napoleona také nebude naše jednotky svým hlasem ovládat Mark Schneider.
Tak totiž, a málokoho to překvapí, armády v poli opravdu nefungují. Generálem vydané rozkazy jsou předávány pobočníky a vydávány důstojníkům, kteří uvádějí své jednotky do pohybu předepsanými povely. Jednotnost provedení a mechanická soudržnost tvaru – to jsou prostředky, které ve své době dovolovaly maximálně efektivní využití tehdejších zbraní. A to je také hlavní téma našeho snažení. Po skončení bitvy se vám zúčastněné jednotky představí při závěrečném slavnostním defilé. Ukázku bude komentoval osvědčená komentátorská dvojice Leonid Křížek (účastník prvních akcí u Tvarožné již v 70. letech 20. století) a Jiří Kučera.
Vzpomínkové akce pak vyvrcholí druhý den, v neděli 3. prosince v poledne, pietním aktem před Mohylou míru na Prateckém kopci, místě nejprudších bojů z 2. prosince 1805. Akci připravují v rámci Projektu Austerlitz Středoevropská napoleonská společnost, obce Kučerov, Tvarožná a Prace a Austerlitz z.s. Akci finančně dlouhodobě podporuje Jihomoravský kraj. Partnerem akce je agentura CzechTourism a Ministerstvo pro místní rozvoj.
Zdroj: Austerlitz.org