foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Aero MB-200
Hornoplošný bombardér Aero MB-200, který byl licenční variantou francouzského typu Bloch MB.200, připomínal spíše létající krabici, nicméně byl i přesto zařazen do výzbroje.
Hornoplošné bombardéry Aero MB-200 představovaly nejtěžší stroje československého letectva 30. let. A musíme zároveň druhým dechem dodat, že tyto letouny nepatřily k nejpovedenějším dílům jinak historicky úspěšné společnosti Aero.
Psali jsme
Československé stíhací letectvo tvořilo jednu z významných součástí nově se rodící armády po roce 1918. Impuls pro jeho vznik dali především...
Aero MB-200 představoval československý dvoumotorový celokovový hornoplošný bombardér s pevným podvozkem. Jeho první let se uskutečnil v roce 1935, o dva roky později byl zařazen do služby. MNO si slibovalo od stroje výrazné posílení těžkého bombardovacího letectva. Aero MB-200 vzniklo jako licenční varianta francouzského typu Bloch MB.200.
Jeho nízká bojová hodnota byla dána několika faktory. Zaprvé byl podmotorovaný, to v praxi znamenalo, že se neudržel ve vzduchu při letu na jeden motor, zadruhé velmi rychle zastaral, což si při svém nadšení vojenští experti z MNO nestačili uvědomit,. Největší problém však představovala příliš robustní konstrukce letounu, jež nápadně připomínala krabici. V kombinaci s vysokou hmotností limitovala výkony letounu především stoupavost a celkovou rychlost. A tak bychom mohli v nedostatcích pokračovat dále.
Na druhou stranu po roce 1918 představovaly těžké bombardéry poměrně velkou slabinu v našem letectvu. Na domácí zdroje jsme se nemohli spolehnout, a tak vznikaly na základě licencí ze zahraničí. Pokud jimi už československé letectvo disponovalo, velmi rychle zastarávaly, jako například Avia F.IX, a ve vzduchu tak byly málo konkurenceschopné.
Psali jsme
Každý, kdo se zajímá o historii čs. letectva před druhou světovou válkou, zná stíhací letoun Avia B-534. Standardní stíhací letoun čs....
MB-200 tvořila posádka o 4-6 lidech. Délka letounu činila 16 m, výška 3,92m. Pohonnou jednotku tvořily dva dvojhvězdicové čtrnáctiválce Walter K-14-I o výkonu 551 kW. Stroj mohl vyvinout rychlost 280 km/h, dolet činil 1 000 km bez přídavných nádrží. Co se týče výzbroje, MB-200 byl vybaven pěti kulomety vz.30 ráže 7,92 umístěné ve třech střeleckých věžích. Stroj mohl dále nést 1440 kg pum v trupové pumovnici a vnějších závěsech. Celkem bylo vyrobeno 73 kusů letounu.
Po okupaci českých zemí 15. 3. 1939 se bombardéry dostaly do rukou Němců, kteří se rozhodli několik z nich prodat svým spojencům. 12 strojů tak připadlo Bulharsku a Chorvatsku, jeden kus získal tzv. Slovenský štát. Hovoří se také o dodávce 25 kusů Rumunsku, na druhou stranu je to nepotvrzená informace, není známá dodnes jediná fotografie letounu stroje s rumunskými výsostnými znaky.
Zdroj: RAJLICH, Jiří. SEHNAL, Jiří: Vzduch je naše moře
Tagy