Letoun H-4: Ze vzdušné parády zbyl první a zároveň poslední let

Letoun H-4: Ze vzdušné parády zbyl první a zároveň poslední let
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: H-4
12 / 09 / 2022, 16:30

Velkolepý, nepřekonatelný. Takový měl být obří transportní letoun H-4 Hercules. Skutečnost však byla taková, že ho čekal jen první a zároveň poslední let.

Pokud bychom měli označit nějaký americký plán na konstrukci obřího letounu za skutečně ambiciózní, byl by to bez většího rozmýšlení Hughes H-4 Hercules, transportní letoun se skutečně velkolepým rozpětím křídel (97,54 m!), který je i největší vůbec. Respekt budící vnitřní prostor pak mohl pojmout až 750 vojáků.

                                    

                                                                             Video: YouTube

 

Na projektu se podílel slavný průmyslový magnát, letecký průkopník a pilot Howard Hughes, který měl eminentní zájem, aby plán na stavbu obřího letounu byl životaschopný. Spolupracoval s Glennem Odekirkem. Projekt zaujal americké ministerstvo války a ještě v roce 1942 byla podepsána smlouva na tři letouny H-4 postavené během následujících dvou let.

Délka letounu činila 66,65 m, výška 24,18 m, maximální vzletová hmotnost 180 000 kg. Pohonnou jednotku zajišťovalo 8 motorů Pratt & Whitney R-4360, každý o výkonu 3 000 k (2 240 kW).

Projekt vznikal ve 40. letech a za jeho vývojem stála společnost Hughes Aircraft. Původním plánem bylo na začátku 40. let postavit obří transportní stroj pro přepravu materiálu a vojenské síly v probíhajícím válečném konfliktu, nicméně stavba tak obřího letounu se dřevěnou konstrukcí se stále protahovala a nestihla se během války už dokončit. Práce na stroji trvala až do roku 1947, kdy byl konečně dokončen a všichni, kdo byli do projektu zainteresovaní, byli napjatí na první let.

Ten se uskutečnil 2. listopadu 1947 v přístavu v Los Angeles. Za účasti široké veřejnosti se dostalo letu velké publicity, a i proto konstruktérům velmi záleželo na tom, aby první let dopadl úspěšně. To se nakonec podařilo, na druhé straně měl let velmi malou vypovídací hodnotu, protože nesl minimální zátěž a neopustil vůbec oblast zvýšeného vztlaku působící na minimálních letových výškách. Během prvního letu dosáhl stroj rychlosti 217 km/h, byl však zkonstruován, aby dosáhl rychlosti přes 350 km/h.

Jak se posléze ukázalo, šlo o první a zároveň poslední let vzdušného obra. Plány na výstavbu zmíněných tří strojů vzaly definitivně za své, protože obří letoun nakonec nepřesvědčil. Po vzdušné ukázce se stroj vrátil do hangáru, kde byl postaven a udržován nadále v letuschopném stavu. Hughes investoval astronomické částky k údržbě letounu. V roce 1980, čtyři roky po Hughesově smrti, byl H-4 vystavován na Long Beach. Nakonec vzdušný obr skončil v Evergreen Aviation & Space Museum v McMinnville ve státě Oregon, kde ho mohou návštěvníci obdivovat dodnes.

I přes svou výjimečně krátkou ,,leteckou kariéru" pomohl projekt stroje H-4 k rozvinutí pozdějších technologií, jejímiž výsledky bylo postavení dalších obřích letounů, které již na rozdíl od H-4 byly životaschopné.


Zdroj: National Interest, Wikipedia

Tagy článku