Letoun SBD Dauntless: Šnek s bombou na palubě, který porazil Japonce

Ve druhé světové válce byl důležitou součástí boje proti Japoncům. Střemhlavý bombardér Douglas SBD Dauntless byl sice pomalým strojem, ale v boji se více než osvědčil.

Když přijde řeč na střemhlavé bombardéry z druhé světové války, nelze opominout americký stroj Douglas SBD Dauntless. Na pozdějším úspěšném letounu, za jehož vývojem stála proslulá společnost Douglas, se začalo pracovat už v polovině 30. let. Jeho první let se uskutečnil v roce 1940 a zařazen do služby byl ve stejném roce. První stroje SBD-1 se vyrobily v roce 1940. Celkem z montážní linky sjelo 57 strojů, které byly zařazeny k jednotkám námořní pěchoty. V roce 1941 pak přišla výroba 87 kusů SBD-2, které putovaly k jednotkám námořnictva operujících z letadlových lodí US Navy.

Výzbroj a varianty letounu Douglas SBD Dauntless

 

Stroj, jejíž posádku tvořili dva muži, poháněl jeden hvězdicový motor Wright R-1820-32 nebo R-1820-52 a maximální rychlost činila 410 km/h. Dauntless byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm, umístěnými v kapotě motoru a dvěma nesynchronizovanými kulomety Colt-Browning M2, které byly umístěny na lafetě ovládané střelcem. Kromě kulometů měl k dispozici stroj 1 020 kg pum.

Jak se později ukázalo, letouny řady SBD-1 a SBD-2 byly poměrně pomalé, ve vzduchu zranitelné a také je trápil málo výkonný motor. Proto byla včas zjednána náprava v podobě další varianty nesoucí název SBD-3, u níž byly vylepšeny bezpečnostní prvky, nicméně k výměně motoru za výkonnější jednotku se nepodařilo. SBD-3 u námořnictva nahradil verzi SBD-2, které napříště měly tvořit součást námořní pěchoty. Celkem se vyrobilo 584 kusů verze SBD-3. Posléze následovaly další řady. Varianta SBD-4 se velmi podobala SBD-3, kdy jediný rozdíl spočíval v tom, že dvanáctivoltová elektrická soustava se nahradila dvacetičtyřvoltovou. Světlo světa spatřilo 780 kusů této varianty.                             

Nejpočetnější variantou pak byla verze SBD-5, který se začal vyrábět v roce 1943. Celkem se vyrobilo 2 965 kusů a zajímavostí je, že uživatelem SBD-5 se staly kromě USA i jiné státy, například Nový Zéland či Mexiko. Výroba Dauntlessů se uzavírá počátkem léta 1944 variantou SBD-6. Ta sloužila výhradně u amerických jednotek a vyrobilo se ho 450 kusů.

Douglas SBD Dauntless dive bombers from the 1942 U.S. Navy film "The Battle of Midway" via the U.S. National Archives. //t.co/eXYjQvEld8 pic.twitter.com/9sISeT1p6c

— Military History Now (@MilHistNow) April 3, 2021

 

Nasazení letounu Douglas SBD Dauntless

 

V roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu Curtiss SB2C Helldiver, bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v Tichomoří. Dauntlessy výraznou měrou zasáhly do pacifické kampaně proti Japoncům. Přestože Dauntlessy nevynikaly svou rychlostí, dokázaly pravidelně citelně zatápět nepříteli a způsobovat citelné ztráty protivníkovi. Zúčastnily se mnoha akcí či bitev, v nichž slavili důležitá vítězství Američané.

 

Douglas SBD Dauntless v Tichomoří

 

V rámci bojů proti Japonsku hrál SBD Dauntless klíčovou roli zejména v námořních operacích, ale jeho činnost zasahovala i do širšího rámce války v Tichomoří. V bitvách, kde se střetávaly americké letouny s japonskými stíhači Mitsubishi Zero, prokazoval Dauntless svou schopnost přežít v extrémních podmínkách navzdory rychlostní nevýhodě proti agilnějším japonským Zerům. V klíčové bitvě o Midway v roce 1942 dokázaly Dauntlessy poslat ke dnu čtyři japonské letadlové lodě a jeden křižník. V bitvě v Korálovém moři také potopily letadlovou loď Šohó. Americké letouny pak stačily ještě poškodit letadlovou loď Šókaku. Zde stojí zmínit jméno Stanleyho Vejtasy, legendárního pilota s českými kořeny, který zasedl za knipl Dauntlessu, a jenž zasáhl bombou letadlovu loď Šóhó a přispěl tak k její zkáze. Dauntlessy se zúčastnily operace Torch, vylodění Spojenců v severní Africe v roce 1942.

Vzdušnou nadvládu USA přinesly bombardéry B-29 Superfortress, které byly nasazovány při rozsáhlých náletech na japonská města včetně masivního bombardování hlavního města, kdy skoro celé Tokio zaplálo v plamenech díky látce Napalm. Ačkoliv SBD Dauntless sám nebyl součástí těchto náletů, jeho role v bitvách, jako byla Midway, připravila cestu pro konečný zlom ve válce. Následné jaderné útoky na města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945, provedené bombardéry B-29, ukončily válku v Pacifiku, což zdůraznilo význam námořních i vzdušných operací, v nichž letouny jako Dauntless sehrály svou nepřehlédnutelnou roli.

Výraznou stopu zanechaly Dauntlessy také při bojích o Guadalcanal, kde se ukázaly jako smrtící prostředek v likvidaci japonských lodí. Dauntlessy si například ,,počíhaly" na japonskou letadlovou loď Rjúdžó a potopily ji v srpnu 1942 během bitvy u východních Šalamounů. Dauntlessy se zapojily i do bitvy ve Filipínském moři, ale bylo to jejich poslední bojové nasazení, protože na bojovou scénu nastoupil jiný střemhlavý bombardér Curtiss SB2C Helldiver. I když ten měl výkonnější motor, byl rychlejší, mnoho pilotů nedalo dopustit na Dauntlessy. Ostatně Helldivery trápily vlastní problémy, především špatné ovládání a také horší stabilita. Střemhlavý bombardér SBD Dauntless se i přes všechny potíže ukázal jako účinná zbraň proti japonské rozpínavosti v Tichomoří během druhé světové války a nesmazatelně se zapsal do vojenské historie.

Zdroj: www.nationalww2museum.org, www.pearlharboraviationmuseum.org, www.usmcmuseum.com

Tagy