Letoun Westland Whirlwind: Přehnaná očekávání rychle utnuly nespolehlivé motory

Letoun Westland Whirlwind: Přehnaná očekávání rychle utnuly nespolehlivé motory
foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Westland Whirlwind

Britský letoun Westland Whirlwind měl být strojem jednak rychlým, jednak velmi dobře vyzbrojeným. Přehnané ambice a mnohé technické problémy však nakonec ke kýženému úspěchu nevedly.

Nový stíhač vznikl v důsledku poptávky britského ministerstva letectví, které chtělo do výzbroje zařadit těžký stíhací letoun, jenž měl mohutnou palebnou sílu, a který by rozvracel svazy nepřátelských bombardérů. Současně měl stroj vynikat vysokou manévrovatelností, obratností a rychlostí.

Na novém stíhači se začalo pracovat v roce 1936, jeho hlavním konstruktérem se stal W.E.W. Peter, vývojem letounu byla pověřena společnost Westland, Prototyp byl na světě v roce 1938 a byl zalétán zkušebním pilotem společnosti Westland Haraldem Penrosem. Maximální rychlost letounu činila 580 km/h ve výšce 4 572, dolet 1 014 km, dostup 9 235 m. Celkem se vyrobilo 114 Whirlwindů včetně dvou prototypů.

Whirlwind však měl jednu podstatnou slabinu, a tou byly bezpochyby motory Rolls – Royce Peregrine, které byly umístěny v dlouhých aerodynamických gondolách. Nejenže se záhy ukázaly být motory nespolehlivé a poruchové, ale nebyly ani k dispozici v potřebném množství, a to se již blížila druhá světová válka. Proto také nemohl být důsledně naplňován britský plán, který počítal s tím, že Whirlwindy budou na nepřátelské bombardéry útočit daleko od britských břehů, přičemž měly být naváděny pomocí pozemních radiolokačních stanic.

Na druhou stranu představoval na konci 30. let Whirlwind stroj, který byl jedním z nejlépe vyzbrojených letounů. Výzbroj tvořily 4 pevné kanony Hispano MK I. ráže 20 mm, které byly umístěny v přídi letounu. Ty byly na letoun namontovány až později, protože prototyp měl k dispozici ,,pouze" provizorní výzbroj, jež představovaly kulomety ráže 7,7 mm. Později mohl letoun nést i pumy, v roce 1942 byla pod křídla namontovány pumové závěsníky pro dvě pumy, takže stroj mohl plnit roli stíhacího bombardéru, kde se poměrně dobře uplatnil, na druhou stranu to ovlivnilo jeho výkonnost.

Whirlwindy byly přiřazeny k 263. peruti RAF v roce 1940 a tato jednotka byla první, která byla vyzbrojena novými stíhačkami. Dále pak operovaly stíhače u 137. perutě. Dodávky strojů ovšem vázly a několik letounů bylo vráceno, aby mohly být odstraněny technické závady či nedodělky. Stroj byl tak připraven k boji až na přelomu let 1940/1941, přičemž mezitím plnily stíhací úkoly letouny Spitfire a Hurricane. Whirlwindy bojově zasáhly proti cílům v severní Francii či Nizozemí. Poslední větší akce Whirlwindů se uskutečnily v roce 1943.

Nakonec však Whirlwind nesplnil nemalá britská očekávání. Sériová výroba skončila v roce 1942 a další objednávky se již nerealizovaly. Jedním z hlavních důvodů ukončení výroby byl problémový motor Rolls – Royce Peregrine. V roce 1943 pak u obou perutí nahradily Whirlwindy výkonnější stroje Typhoon.

Zdroj: warhistoryonline.com


Tagy