Autor fotografie: Mikhail Kamarov, flickr public domain|Popisek: YF-23
Měl ambici porazit Raptora, leč se tak nakonec nestalo. Řeč je o prototypu letounu YF-23.
Začátek 80. let se v USA nesl ve znamení hledání moderního stíhače určeného k získání vzdušné nadvlády. Hledání mělo být zároveň odpovědí na sovětské Su-27 a MiG-29 a americký stíhač měl nahradit stroje F-15.
USAF oslovila celkem devět firem, aby předložily design nového stíhacího letounu, přičemž odpovědělo sedm z nich. Vedení amerického letectva nakonec v roce 1986 ukázalo na firmy Northrop a McDonell (jako subdodavatel), tradiční výrobce letadel, které tvořily jednu vývojovou skupinu, a na Lockheed, jenž představoval druhou konkurenční vývojovou větev.
Zmíněné firmy pak měly vyrobit stíhač nové generace pro letectvo USA, které vývoji přikládalo mimořádnou pozornost. Světlo světa posléze spatřily dva prototypy vyrobené firmami Northrop/McDonell označené jako YF-23. První se jmenoval ,,Black Widow II" a byl osazen motory Pratt & Whitney YF119-PW-100. První let se uskutečnil v srpnu 1990. Druhý prototyp ,,Gray Ghost" měl zabudovány motory General Electric F120-GE-100 a vzlétl dva měsíce po prvním prototypu.
Vývoj vypadal dobře, protože YF-23 prokázal velmi dobré schopnosti zejména v nadzvukovém letu. Kde to naopak drhlo, byla manévrovatelnost stroje při velmi malých rychlostech.
Druhá skupina pod taktovkou Lockheedu se subdodavateli Boeingem a General Dynamics pak prezentovala svůj konkurenční prototyp, označený jako YF-22 (později F-22), který se představil také ve velmi dobrém světle.
Vedení USAF tak bylo postaveno před složitou otázku výběru. Northrop měl hendikep v tom, že pracoval i na bombadéru B-2 Spirit a u tohoto projektu došlo k překročení nákladů, což se vedoucím činitelům v Pentagonu nezamlouvalo. Nakonec Lockheed představil takový letoun, který by byl v očích Pentagonu i USAF méně rizikovým z finančního hlediska a americké letectvo současně věřilo, že se se podaří u projektu YF-22 minimalizovat další finanční výdaje.
Konečné rozhodnutí tak padlo v roce 1991 na prototyp YF-22, který měl napříště tvořit páteř amerického stíhacího letectva a stát se nejlepším letounem pro vybojování vzdušné nadvlády. YF-23 však v čase soutěže rozhodně nebyl horším letounem a mnozí zainteresovaní odborníci považovali právě YF-22 za horší stroj, co se týče celkového výkonu. V některých parametrech byl dokonce YF-23 lepší než jeho konkurent z Lockheedu.
USAF však vsadilo na méně ,,riskantní kartu" ze svého pohledu. A nutno říct, že s odstupem času udělal dobře. F-22, jehož výroba skončila v roce 2011, je stále jednou z nejmodernějších stíhaček na světě, kterou USA odmítají prodat i svým nejloajálnějším spojencům, například Izraeli. Celkem se ho vyrobilo 195 kusů a v minulosti se objevila volání i po tom, aby se jeho výroba opět obnovila.
Zdroj: National Interest, Wikipedia