Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101III-Wiegand-116-03 / Wiegand / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Theodor Eicke
Theodor Eicke patří v nacistické hierarchii k předním figurám. Byl velmi chválen za svou nekompromisnost a bezohlednost.
Eicke se narodil v roce 1892 v rodině přednosty železniční stanice. Eicke nebyl nikdy studijním typem, a tak s obtížemi sice zvládl dokončit obecnou školu, nicméně navazující reálnou už nikoliv, a raději ji opustil. Otázka zněla, co bude dál s jeho životem.
Eicke vstoupil do německé císařské armády, byl zařazen k 23. bavorskému pěšímu pluku v Landau. Na bojovém poli se neztratil a dokonce získal za statečnost Železný kříž. Po válce byl aktivní v polovojenských oddílech Freikorps a stal se inspektorem v rámci durynské policie.
Nicméně stejně jako pozdější přední nacističtí představitelé si postupně budoval nedůvěru k Výmarské republice, která posléze přerostla v otevřenou nenávist. Tento fakt vlastně předznamenal další Eickovy kroky. V roce 1928 vstoupil do NSDAP a angažoval se v oddílech SS ve spolkové zemi Porýní-Falc.
Eicke, kterého můžeme bezpochyby označit za nacistického fanatika, neuznával demokratickou politickou soutěž a chystal bombové atentáty na své politické soupeře. Bylo mu spolustraníky doporučeno vzhledem k tomu, že by mohl skončit ve vězení, aby žil v Itálii. Nicméně poté, co se nacisté s konečnou platností chopili v Německu moci, se Eicke znovu vrací na ,,scénu".
A nacisté si ho nemohli vynachválit, protože plýval vlastnostmi jako nekompromisnost, bezohlednost, ale měl rovněž organizační schopnosti a byl schopný velet. Možná i proto se postavil v roce 1933 do čela koncentračního tábora v Dachau. Získal i také důvěru samotného Adolfa Hitlera, a tak na jeho příkaz osobně vykonal popravu Ernsta Röhma během nechvalně známé Noci dlouhých nožů v létě 1934.
Ve stejném roce se stal Eicke zodpovědným za reorganizaci systému koncentračních táborů. Smutně proslul svou krutostí, když dal strážcům radu, že budou tvrdě potrestáni, pokud vůči vězňům prokáží byť jen náznak lidskosti.
Jak už jsme uvedli, měl Eicke nesporné organizační schopnosti, a proto se stal velitelem jednotek SS-Totenkopfverbände, což byla strážní služba koncentračních táborů. Nicméně se tyto jednotky dále rozrůstaly a probíhal jejich výcvik. V roce 1939 tak provedly v Polsku masakr, když likvidovaly tamní elity decimovaly židovské obyvatelstvo. SS-Totenkopfverbände se později přeměnily na bojovou divizi Waffen SS Totenkopf.
Eicke je tak bezesporu spoluzodpovědný za německé válečné zločiny. Nikdy však nestanul u soudu, nicméně spravedlnost nezůstala v jeho případě slepá. Eickův letoun Fieseler Fi 156 byl Sověty sestřelen v únoru 1943 během další fáze bojů u Charkova. Eicke byl po smrti nejen v německém tisku vyobrazen jako hrdina, který o život přišel mučednickou smrtí.
Zdroj: history.com