foto: By Unknown author - http://media.iwm.org.uk/iwm/mediaLib//17/media-17788/large.jpgThis is photograph A 5808 from the collections of the Imperial War Museums., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25257872/HMS Curacoa v roce 1941
Málo známým faktem o luxusním zaoceánském parníku Queen Mary je, že se během druhé světové války podílel na strašlivé nehodě, která si vyžádala téměř 330 životů britských námořníků.
Z důvodu bezpečnosti byla fakta o tragédii utajována, dokud válka v Evropě neskončila. Vyřešení případu trvalo téměř čtyři roky. Luxusní plavidlo Queen Mary společnosti Cunard Star o výtlaku 81 000 tun přeplulo Atlantik poprvé 4. června 1936. S vypuknutím války v roce 1939 bylo přeměněno na vojenskou loď. Pro své šedé maskování byla Queen Mary přezdívána „The Grey Ghost“, tedy Šedý duch.
Ona a její sesterská loď Queen Elizabeth představovaly největší vojenské lodě na světě. Odhaduje se, že do konce války se jen na palubě Queen Mary přepravilo více než 800 000 vojáků.
Psali jsme
Grigorovič M-9 byl létající člun, který byl zkonstruován během první světové války. Nasazen byl například proti bělogvardějcům, odpůrcům bolševiků v občanské...
2. října 1942 se gigantická vojenská loď Queen Mary přepravující 15 000 amerických vojáků nacházela poblíž irského pobřeží. Plavidlo se pohybovalo klikatým kurzem, aby ztížilo zaměřování případným německým ponorkám a bombardérům dlouhého doletu. Queen Mary, dosahující maximální rychlosti 32 uzlů, a tedy rychlejší než většina bitevních lodí té doby, dohnala své doprovodné plavidlo, křižník HMS Curacoa, a byla připravena jej předjet.
Námořník Ernest Watson na palubě HMS Curacoa obdivoval majestátní linie obří lodi, když si všiml, že se loď blíží k malému torpédoborci a k jeho zděšení se pohybuje na kolizním kurzu. Mezera se neúprosně zmenšovala a omráčený Watson konečně zakřičel: „Narazí do nás.“
Během několika sekund se ozvalo skřípání pokrouceného kovu, za ním syčení páry a výkřiky zraněných nebo námořníků uvězněných v místnostech zničeného křižníku. Queen Mary měla 20krát větší výtlak a díky rychlosti 28,5 uzlu rozřízla malou loď na dvě části, královna pokračovala dál jakoby si nárazu a zničení malé lodi ani nevšimla.
Psali jsme
Vyšlapal ostatním cestu. Prvním obrněným transportérem byl Mark IX., který posloužil za vzor mnoha dalším konstrukcím tohoto typu.
V okamžiku nárazu byl Watson a mnoho dalších námořníků na palubě uvrženo do mrazivé vody. Když se vynořili na hladinu, zděšeně sledovali, jak se záď rychle potopila i s námořníky uvízlými za vodotěsnými přepážkami.
Ti, kdo přežili, věřili, že se Queen Mary vrátí a vyzvedne je. Proto se zoufalstvím sledovali, jak obří loď mizí za horizontem. Rozhodnutí pokračovat v plavbě bylo pravděpodobně nejtěžším rozhodnutím kapitána Queen Mary Cyrila Illingwortha, jaké kdy musel udělat. Veterán první světové války měl rozkazy, aby za žádných okolností nepřerušoval plavbu, dokud bezpečně nedopraví 15 000 vojáků do Británie. Jeho jedinou možností bylo signalizovat blízkým britským torpédoborcům, aby zachránily přeživší.
Dva zareagovaly na jeho zprávu a zamířily k vraku, kde dvě hodiny po srážce našly mnoho těl námořníků, kteří zemřeli na podchlazení. Jen ti nejtvrdší žili dost dlouho na to, aby druhý den přistáli v Londonderry. Z lodi HMS Curacoa přežilo pouze 101 mužů z celkového počtu 430… V červnu 1945, jen několik týdnů po skončení války v Evropě, britská admiralita žalovala Cunard White Star Line, když tvrdila, že za srážku může Queen Mary a její posádka.
Zdálo se, že půjde o jednoduchý proces, kdy kapitán křižníku John Boutwood vypovídal, že jeho loď plula o 3 uzly pomaleji a žasl, že velké plavidlo pokračuje v kolizním kurzu. První důstojník Queen Mary potvrdil, že převzal kormidlo kolosu asi 2 minuty před osudovým nárazem a očekával, že malé mrštné plavidlo změní kurz a kapitán Illingworth ho ujistil, že malé plavidlo má s doprovázením zkušenosti. Kapitán Queen Mary během soudních slyšení řekl, že v okamžiku srážky ucítil lehký náraz, a když se ptal prvního důstojníka, zda je zasáhla bomba, dostal odpověď: „Ne, pane, trefili jsme loď.“
Soudce označil jako odpovědného za nehodu britský křižník a řekl, že v tomto případě neplatí běžná pravidla předjíždějícího plavidla, která se vyhýbají druhému. Řekl, že křižník se mohl srážce vyhnout několik sekund předtím, než k ní došlo. Admiralita tváří v tvář obrovskému odškodnění rodinám mrtvých námořníků se odvolala. Tentokrát bylo rozhodnuto, že za dvě třetiny škod odpovídá křižník, a za třetinu Queen Mary. Admiralita stále nesouhlasila a případ šel do Sněmovny lordů, kde byl v únoru 1949 potvrzen verdikt odvolacího soudu. Žádný přeživší nevyšel bez úhony, ale především kapitán Illingworth musel žít s vědomím, že opustil britské námořníky bojující o život v chladném oceánu.
Když se ale na první slyšení zeptali kapitána lodi HMS Curacoa, zda má pocit, že se Illingworth rozhodl správně, kapitán John Boutwood odpověděl: „Řekl bych, že ano.“
Queen Mary pokračovala jako vojenská loď do srpna 1945 a teprve v roce 1947 se vrátila ke svému původnímu určení, tedy přepravě cestujících, které vozila až do roku 1967. Nyní je Queen Mary plovoucí atrakcí v kalifornské Long Beach.
Zdroj: Naval Historical Society of Australia, history.com
Tagy