Londýn měl být zničen na padrť. Hitlerovo ,,zázračné" dalekonosné dělo mělo zásadní vadu

23. 02. 202310:00

Londýn měl být zničen na padrť. Hitlerovo ,,zázračné” dalekonosné dělo mělo zásadní vadu

foto: Bundesarchiv, Bild 146-1981-147-30A / CC-BY-SA 3.0/Dalekonosné superdělo V-3

Dalekonosné superdělo V-3 bylo určeno ke zničení Londýna během druhé světové války. Ostřelovat ho mělo z francouzského území. Plány však nešly tak, jak si Němci zrovna představovali.

Německo koncem války pracovalo i na další zbrani odplaty, V-3, která měla podobu dalekonosného děla. Ten měl zasypávat granáty Londýn z francouzských pozic. Na dělu začali němečtí inženýři pod hlavičkou Kruppových závodů pracovat v roce 1944 a propůjčili mu velkorysé parametry. Délka hlavně děla byla 130 m (!), ráže činila 150 mm a maximální dostřel měl pak být 165 km. Na stavbě děla pracovalo přes 5 000 lidí - dělníků, inženýrů a dalších.

Představa nacistických špiček byla taková, že v pevnosti Mimoyecques mezi Calais a Boulogne v severní Francii budou vybudována dvě pozemní stanoviště či bunkry, každé pro pět baterií o pěti hlavních, dobře skryté před nepřáteli. Ty měly po finalizaci designové fáze zbraně schopné vystřelovat až 200 granátů o hmotnosti 140 kg na cíl, tedy Londýn. Po provedení testů v roce 1943 a následujícím roce se došlo k závěru, že dělo může až o 50% zvýšit rychlost palby.

Testy nejprve pracovaly s ,,odlehčenou" verzí děla o ráži 20 mm a bylo konstatováno, že dopadly úspěšně. V tomto období však provázely nově vyvíjenou zbraň související technické problémy a nedodělky. Například úsťová rychlost činila pouze 1 000 - 1 100 m/s, tedy jednu třetinu méně, než bylo potřeba k dosažení potřebného dostřelu.

Nepodařilo se tak ve zkušební fázi dosáhnout předpokládané vzdálenosti 165 km. A posléze to prokázaly i praktické testy v Baltském moři. Tam bylo totiž dosaženo dostřelu jen 88 km, respektive 93 km, a to na cíl - Londýn - rozhodně nemohlo stačit. Při testování pak došlo i k vydutí hlavně, a zkoušky musely být zastaveny. Sami němečtí konstruktéři si byli vědomi nedostatku v hlavni, která měla mít v konečné fázi ráži 150 mm, jak už jsme zmínili. A ambiciózní plány na zničení Londýna tak dostaly povážlivé trhliny.

O tom, že Londýn byl devastován převážně raketami V-2 a nikoliv děly V-3 z odolného komplexu v Mimoyecques, rozhodl britský letecký průzkum, který zjistil v dané oblasti podezřelou činnost. Nicméně ještě nebylo rozhodnuto o bombardování pevnosti s děly V-3. Rozhodnutí padlo poté, co francouzské hnutí odporu nahlásilo spojenecké rozvědce, že v Mimoyecques dochází k nadměrné spotřebě elektrické energie. Bunkr tak byl posléze Spojenci bombardován.

Do operace Afrodita, která měla za cíl zničit rádiově řízenými bombardéry naloženými výbušninami, se přihlásil i Joseph Patrick Kennedy, bratr pozdější amerického prezidenta. Nicméně došlo k neštěstí a jím pilotovaný Liberator ještě nad Anglií explodoval. Bombardování bunkru však pokračovalo dál. Pevnost pak byla nakonec obsazena na začátku září 1944 jednotkami kanadské armády.

Ani děla o velkolepé ráži 150 mm tedy nemohla na prohře nacistického Německa již nic změnit a jeho blížící se porážce nezabránila.

Zdroj: The Conversation, Wikipedia