Autor fotografie: Petr Blahuš|Popisek: Vojenské muzeum v Lucku se může pyšnit několika zajímavými exponáty a nachází přímo uprostřed sídlištěed
Malé, ale sympatické. Takové je vojenské muzeum nacházející se v centru ukrajinského Lucku, města, ve kterém jsou dodnes patrné stopy po českých kolonistech. Nejlepším způsobem návštěvy je spojit jeho prohlídku s exkurzí nedalekého pivovaru Zeman, založeného už v 19. století volyňskými Čechy, který jako jediný na Ukrajině dnes vaří pivo „po našem“.
Ale pojďme zpátky do vojenského muzea. To zdejší v Lucku je pro návštěvníka z členské země NATO zajímavé hlavně tím, že se zaměřuje na válečné dějiny bývalého SSSR a současné samostatné Ukrajiny. Je složeno ze dvou částí, první se nalézá v několika místnostech hlavní muzeální budovy a obsahuje sbírky militarií, vojenských uniforem, vyznamenání, starých map a dokumentů. To vše od dob ukrajinského povstání atamanů proti polské nadvládě v 17. stol. až do 20. století. Velmi cenné jsou třeba zde vystavované mapy a archivy z doby Napoleonova tažení do Ruska a první ruské Vlastenecké války proti Francouzům v roce 1812.
psali jsme: Muzeum špionáže v USA vystaví cepín, kterým zavraždili Trockého
Z novější doby se může návštěvník detailně kvůli politické preferenci současné ukrajinské vládní garnitury seznámit hlavně s problematikou fašistické UPA - Ukrajinské povstalecké armády, tzv. banderovců. Bohužel bandám těchto válečných zločinců je tu věnována větší pozornost, jak období partyzánského boje zdejších lidí v regionu proti německým a maďarským okupantům v době Velké vlastenecké války 1941 - 45. Nejnovější část vojenské historie samostatné Ukrajiny je pak překvapivě podrobně přiblížena při známé východní špionážní paranoie na velkých panelech rozdělených na pozemní vojsko, letectvo, námořní pěchotu a námořnictvo. A to včetně jeho dislokace!
To nejzajímavější se však nalézá v druhé, vnější a mnohem větší expozici. Ta zahrnuje velkou sbírku pozemní techniky, tanků, houfnic, obrněných vozidel, nosičů jaderných raket nebo třeba ucelenou sbírku vývojové řady obojživelných průzkumných obrněných vozidel. Technické detaily o každém exponátu jsou sice uvedeny na informačních panelech jen v ukrajinštině, ale kdykoliv se lze zeptat ochotných a znalých zaměstnanců muzea. Jejich erudice jde tak daleko, že jsou třeba podle typu svařování resp. odlévání věže tanku T- 34 schopni sdělit, v jakém roce a jakém závodě byl tento tank vyroben.
Skrytým bonbónkem expozice je poslední sériově vyráběný těžký tank, padesátitunový kolos T-10, který se stal přímým pokračovatelem tajné Stalinovy zbraně z 2. světové války, tanků řady IS. Obří stroj se pyšní jedním z nejsilnějších pancířů v historii tankových zbraní. První prototyp byl sestrojen uprostřed vrcholící studené války v roce 1953 a jeho produkce trvala až do roku 1967. Počty vyrobených kusů kolísají podle jednotlivých zdrojů mezi 2500- 8000 kusy. Tank T-10 zůstal ve výzbroji Rudé armády a proto se tato výzbroj stala i součástí bolševické invaze do Československa v srpnu 1968. Korba tanku byla svařena z válcovaných pancéřových desek, které měly vpředu sílu až 200 mm a navíc byly pro zvýšení pasivní ochrany tanku skloněny pod silným úhlem. Věž a maska kanónu pak byly lité. Podvozek umožňující zvládnout stoupavost 70%, překonat třímetrový příkop nebo terénní stupeň o výšce skoro jeden metr se skládal ze sedmi pojezdových kol a tří podpěrných kladek a pásů tvořených 88 litými články. Osádka tanku byla čtyřčlenná a tvořil jí řidič, nabíječ, střelec a velitel.
psali jsme: VIDEO: Největší nacistický bunkr v Dánsku byl přeměněn v podzemní muzeum
Výzbroj kolosu tvořila v různých variantách mohutný kanón D-25TA, D-25TS, D-T2S-29 nebo M-62-T2 s vertikálním stabilizátorem, ejektorem, zaměřovacím systémem TPS-1, systémem nočního vidění, gyrokompasem a štěrbinovou úsťovou brzdou v ráži 122 mm, spřažený s těžkým kulometem ráže DŠKM 12,7 mm nebo KPVT v ráži 14,5 mm a dalším protiletadlovým kulometem instalovaným na věži. Rychlost mířené střelby byla 3–4 výstřely za minutu. Oba velkorážné kulomety byly typu KPVT ráže 14,5 mm. Do vystavovaného tanku T-10 je dokonce možné i vlézt. Vzhledem k jeho velkým vnějším rozměrům pak člověka překvapí kompaktnost i stísněnost jeho interiéru.
Nesmírně sympatickou částí muzea je i unikátní sbírka polních kuchyní, vojáky slavné předmnichovské československé armády láskyplně nazývané „buřtkanóny“. Je vtipným připomenutím toho, že bitvy, tažení a války se nevyhrávají jen kanóny, kulomety, letadly, tanky a raketami, ale také - a hlavně - přes žaludek těch, kdo je obsluhují, tedy vojáků. Neboť není horšího bojovníka než zdemoralizovaného, nevyspalého a hladového.
Návštěvníky, navyklé za posledních 22 let spíše na exponáty západní provenience, určitě potěší i několik leteckých exponátů, včetně stíhacího bombardéru Su- 7, stíhačky Mig- 23 a protilodního hlídkového stroje a – pravda - poněkud kanibalizovaných leteckých torpéd, raket a trenažérů.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více