foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Macchi C.202 Folgore
Italové dokončili v průběhu druhé světové války jednomístný stíhací letoun Macchi C.202 Folgore (,,Blesk") , který měl představovat hrozbu i pro britský Spitfire Mk V, nicméně italské stroje měly jednu vážnou slabinu, a tou byla nedostatečná výzbroj.
Součástí italského letectva se stala v probíhající druhé světové válce stíhačka Macchi C.202 Folgore, která měla představovat hrozbu například pro britské stíhače Spitfire Mk V.
Psali jsme
Správa Francouzské Indočíny se dostala do konfliktu se Siamem/Thajskem i císařským Japonskem, a to jak před, tak po pádu metropolitní...
Italové chtěli takový stroj, který by byl především efektivním a smrtícím ,,dogfighterem", což Folgore posléze prokázal. Na novém stroji se začalo pracovat těsně před válkou, jeho konstruktérem se stal Mario Castoldi, který stál za vývojem úspěšných italských hydroplánů, například Macchi M.39, jež svého času překonávaly světové rychlostní rekordy.
První let letounu, který je považován za jeden z nejlepších italských stíhacích strojů ve válce, se uskutečnil 10. srpna 1940, do služby byl Folgore zařazen v červenci 1941. Délka letounu činila 8,85 m, výška 3,5 m, rozpětí 10,58 m. Stroj poháněl 12válcový řadový pístový motor Alfa Romeo RA 1 000 RC – 411 Tifone o výkonu 802 kW (1 075 koní), stíhač mohl vyvinout rychlost 600 km/h ve výšce 5 600 m. Dostup stroje činil 11 500, dolet 610 km.
Psali jsme
Ponorka HMS Upholder se i přes svou slabší výzbroj stala ,,specialistou” na německá a italská plavidla.
Už jsme zmínili jinde, že ač v technických parametrech byl Folgore konkurenceschopný současníkům, neplatilo to o výzbroji, která představovala poměrně vážnou slabinu. Výzbroj tvořily dva kulomety Breda – SAFAT ráže 12,7 mm umístěné v přídi stíhače, další dva kulomety ráže 7,7 mm potom mohly být umístěny v křídlech. Stroj mohl nést dvě pumy o hmotnosti 50 kg, 100 kg nebo 160 kg. Právě omezená či lehčí výzbroj později nestačila na sestřelování spojeneckých bombardérů, přestože celkový výkon měly stíhače Folgore srovnatelný, nebo možná i lepší než například americké Aircobry.
Ke konci roku 1941 se staly stíhače součástí ofenzivních operací nad Maltou a operovaly také v severní Africe, kde se střetávaly v těžkých bojích italské a německé jednotky s britskými a později i americkými. Stroje Folgore používali Italové v severní Africe do poloviny roku 1943, kdy byly postupně staženy a nasazeny při defenzivních operacích na Sicílii, na kterou měli podniknout invazi spojenecké armády.
V omezeném počtu se Folgore také ,,podíval" i na východní frontu. Poté, co byl Mussolini v roce 1943 svržen a nová Badogliova vláda vyjednala se spojenci podmínky kapitulace, byly stíhače používány jako cvičné letouny.
Psali jsme
22. června 1940 po krátkém tažení se Adolf Hitler v Compiègne setkal s představiteli francouzské vlády a přijal kapitulaci, která...
Stíhače provozovalo i chorvatské letectvo, jemuž byla dopravena dvacítka těchto strojů. V průběhu března 1944 byly letouny nasazeny proti americkému přepadu severně od Záhřebu, nicméně chorvatští piloti byli instruováni, aby útočili pouze na stroje, které byly již poškozeny, nebo se odchýlily od hlavních formací.
Stíhače Folgore byly vyřazeny ze služby v roce 1951. Celkem bylo vyrobeno přes necelých 1 200 kusů tohoto stíhacího stroje, který představoval výraznou posilu italského letectva, ale brzdila jej nedostatečná výzbroj.
Zdroj: history.com
Tagy