Masakr komanda 684 - neuvěřitelný příběh jihokorejského „Tuctu špinavců“

Masakr komanda 684 - neuvěřitelný příběh jihokorejského „Tuctu špinavců“
Autor: armadninoviny.cz|Popisek: Jihokorejská komanda a speciání jednotky často cvičí s americkou armádou
17 / 05 / 2018, 10:00

Nedávno se sešli oba korejští vůdcové a brzy se v totalitním a orwellovském Singapuru sejde americký prezident s prezidentem Kim Čong-Unem. Je těžké si představit, že ještě nedávno to na Korejském poloostrově tak jiskřilo, že sebe oba korejští bossové posílali vražedná komanda. Toto je jen stěží uvěřitelný příběh „toho dobrého“ komanda, jehož muže nakonec jako mouřeníny nezlikvidovali komunisté ze severu- ale vlastní lidé, „demokratičtí“ Jihokorejci.

Vše odstartoval 21. 2. 1968 pokus severokorejských agentů zabít v Cheong Wae Dae jihokorejského prezidenta. Akce se ale nevydařila a z 31 agentů přežil boj pouze jediný, kterého si Jihokorejci pěkně podali. Na základě z něj vypáčených údajů přijal Soul plán odpovědět komunistům na severu stejnou mincí, tedy zavraždit Kim Ir-Sena. Každému bylo ale jasné, že se jedná o sebevražednou misi a tak někoho KCIA (jak vyplývá už z názvu, na americké špionážní centrále zcela vazalské korejské zpravodajské službě) postavit zabijácké komando z lidí, kteří nemají žádné příbuzné, domov, ani práci, nikoho, kdo by je postrádal nebo dokonce z vězňů odsouzených k trestu smrti, kterým by se nabídla milost.

psali jsme: Židovští teroristé plánovali ve vražedném útoku jedem kompletně vyhladit celý Norimberk

Úkolu se nakonec zhostila zpravodajské služba jihokorejského letectva, která k 1. dubnu 1968 shromáždila 31 „dobrovolníků“ na izolovaném ostrově Silmido, kde měla svou základnu její výcviková báze pro tajné zvláštní jednotky operující na území Severní Koreje (mezi roky 1953-1972 odtud odešlo do akce nejméně 7700 mužů a žen, z nichž asi 2200 bylo dopadeno). Podle několika instruktorů, kteří měli štěstí a nakonec nenásledovali osud svých žáků, zde vznikla přesná maketa Kim Ir-Senova paláce a na ní zabijáci do úmoru cvičili útok. Krom toho byli ale podrobeni doslova krutému výcviku, o čemž jasně svědčí to, že během něj sedm mužů zemřelo.  Ze zbytku byla v roce 1969 vytvořena tajná jednotka 684, spadající pod letecké zpravodajce z ASIU a po skončení výcviku se udržovala ve vyčkávací stanici udržovacímu tréninku a čekala na povel jít do akce. V polovině roku byla dokonce přepravena na ostrov Baengnyeongo ve Žlutém moři, kde se už nachystal na tajné překročení 38. rovnoběžky, ale po měsíci čekání byla akce odvolána a muži se vrátili zpátky na ostrov Silmido. Tde je čekaly ještě skoro další tři roky čekání a výcviku (sic!) než byla celá (sebe)vražedná akce kvůli oteplení vztahů mezi Jižní a Severní Koreou zrušena.

Tady ale nastal problém, co s vycvičenými zabijáky, kteří byli navíc buďto zločinci nebo bezdomovci, tedy lidmi bez jakékoliv pozitivní vazby ke své zemi. Její velitel sice navrhoval útvar 684 rozpustit a muže zavázat státním tajemstvím, politici demokratické Jižní Koreje ale potichu spustili plán na totální umlčení všech nepohodlných svědků. Nejprve snížili jednotce příděly jídla, posílané na ostrov, aby muži neměli tolik síly se bránit, až na ně pošlou jiné zabijáky. Ti ale nebyli hloupí a pochopili, že je už jako nepotřebné mouřeníny, kteří odvedli svou práci, čeká jen likvidace. Proto se rozhodli o své životy bojovat.

Podle některých pramenů se 22. srpna 1971 vzbouřili, větší část svých nenáviděných instruktorů (až na čtyři) a své stráže pozabíjeli, ozbrojili se jejich zbraněmi a v noci 23. 8. 1971 z ostrova uprchli do přístavu Inčchon. Tady se zmocnili autobusu a s ním chtěli dojet do Soulu a tady jednotku a její úkol prozradit novinářům. Jakmile se ale jihokorejská armáda a politici dozvěděli o útěku svých vlastních zabijáků, vyhlásili okamžitě armádě a policii bojový poplach. Strach z nich byl dokonce tak velký, že „demokratická“ vláda dokonce v celé Jižní Koreji okamžitě vyhlásila výjimečný stav s tím, že do země opět vtrhlo severokorejské komando (později toto bylo změněno na vzpouru vojenských vězňů). Přesto se komandu povedlo prostřílet přes několik policejních zátarasů a po scénách a honičkách jak z amerických béčkových filmů dojet s autobusem až na předměstí hlavního města Soul u Daebang - Dong. Zde narazili na zdrcující přesilu vojáků své vlastní armády, svých krajanů. Co bylo dál, dodnes „demokratická“ Jižní Korea pečlivě utajuje. Jisté je jen to, že nastal krutý a beznadějný boj. Podle oficiální zprávy se celkem 20 zabijáků se v bezvýchodné situaci raději odpálilo do záhrobí vlastními granáty, jen aby uniklo zajetí, mučení a potupné popravě.

psali jsme: Když po vás FBI jednou jde, dostane vás

Jihokorejce z této lži ale jasně usvědčují fotky pořízení na místě bitvy, na kterých je vidět několik živých a raněných zabijáků komanda 684. Lze tedy předpokládat, že nejméně část mužů jihokorejská armáda prostě dobyla. Z řeže se podařilo uniknout jen čtyřem agentům, Seong- binovi, Kim Jong- cheolovi, Lee. Seok- cheonovi a Kim Chang- guovi, ale i ti byli po čase dopadeni. Před výslechem byli ujištěni, že se jim nic nestane, ale po něm je vojenský soud v Soulu odsoudil k trestu smrti. 10. března 1972 byli poslední muži této supertajné jednotky 684 popraveni četou složenou z příslušníků jihokorejské letecké zpravodajské služby- tedy té samé složky demokratické“ Jižní Koreje, která je sama zverbovala. Potvrdila se tím prastará zkušenost, že se zpravodajskými službami, i kdyby chránily sebelepší režim a stát, se slušný člověk nemá ve vlastním zájmu zaplést, pokud nechce (jako třeba jihokorejští mouřeníni a užiteční idioti) špatně skončit.

Popel zastřelených agentů skončil na smetišti v Pyokje v provincii Kyonggi. Paradoxně netrvalo dlouho a došlo opět k eskalaci napětí mezi oběma korejskými státy. Vedení Jižní Koreje si muselo smutně přiznat, že by se jim nyní muži z Unit 684 zase hodili, ale bylo už pozdě. Všichni byli mrtví a po zkušenostech s odporem vlastních lidí proti vlastnímu režimu si nikdo podobný útvar vytvořit už netroufl. Konečně, po předchozích událostech by se na podobnou misi přihlásil jen idiot.

psali jsme: Speciální operace Meško – neznámé hrdinství československých commandos z východní fronty

Když se totiž o pozadí akce začala zajímat jihokorejská veřejnost, opět se ukázala pravá tvář jihokorejského tzv. „demokratického“ režimu. Právník a opoziční politik Kim Han Soo, který vznesl pro vládu nepříjemné otázky, byl zatčen a mučen. Ve vězení strávil vinou vyhlášeného stanného práva celé tři roky a byl z něho propuštěn jako mrzák. Teprve 19. května 2010, tedy přesně před 18 roky, rozhodl jihokorejský Nejvyšší soud na základě nového vyšetřování ministerstva obrany Jižní Koreje (k této „ochotě“ generálů ovšem značně přispěl film režiséra Woo Suk Kanga „Silmido“ z roku 2003), že Jižní Korea musí zaplatit posledním pozůstalým 273 milionů dolarů odškodného.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

 

Zdroj: M. Kovář: Diverzanti a agenti v Akci

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace