Masakr. Padali jak mouchy. Poslední velkou operaci Luftwaffe překazili sovětští stíhači

Masakr. Padali jak mouchy. Poslední velkou operaci Luftwaffe překazili sovětští stíhači
Autor: CC BY-SA 3.0 de|Popisek: Junkers Ju-52/3M v Rusku
04 / 09 / 2020, 10:00

Když 8. května 1945 vstoupila ve 23:01 středoevropského času v platnost bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa, neznamenalo to přirozeně, že se všude přestalo střílet a že ustaly mj. a především snahy německých jednotek vyvázat se z dotyku s Rudou armádou a dostat se, pokud to bylo jen trochu možné, do západního zajetí. Tam mohli Němci očekávat lepší zacházení. Šlo o situaci velmi přítomnou také v Čechách, kterými vedla demarkační linie. Ale týkala se i některých německých jednotek odříznutých velmi hluboko v sovětském týlu: na 190 tisíc vojáků armádní skupiny Kuronsko (Heeresgruppe Kurland) sevřených v tzv. kuronské kapse. Pokus části z nich uniknout hrozbě sovětského zajetí skončil tragicky.

V kuronské kapse byly od října roku 1944 odříznuté útokem sovětského 1. pobaltského frontu 16. a 18. armády skupiny armád Sever, která byla v lednu přejmenována na Heeresgruppe Kurland. Šlo o 17 divizí, většinou pěších nebo tzv. lidových granátníků, jedna granátnická divize SS, jedna polní divize Luftwaffe, 14. pancéřová divize a 4. brigáda pancéřových granátníků SS. Šlo o bojeschopné jednotky a Hitler, v důsledku jehož dalšího chybného a vojensky zcela nekompetentního rozhodnutí neustupovat, kapsa vznikla, s nimi ve svých chimérách počítal jako s prvkem, který oslabí sovětský postup západním směrem. Samozřejmě marně, Rudá armáda měla dost živé i materiální síly, aby kromě rozhodujícího postupu na Berlín také účinně blokovala skupinu armád Kuronsko, a v řadě mohutných bitev se ji také pokusila zlikvidovat. 

Německé jednotky byly v jižním směru uzavřeny pozemními silami. Ústup přes moře byl nemyslitelný v důsledku přítomnosti sovětských ponorek, a zdrcující byla i sovětská převaha ve vzduchu. S blížícím se podpisem kapitulace přesto vznikl zoufalý plán pokusit se co nejvíce Němců, především otce od rodin a zraněné, z kuronské kapsy přepravit několika loděmi, a také letouny, zatímco čerstvě povýšený generálplukovník Carl Hilpert, velitel skupiny armád, vstoupil v jednání o příměří s maršálem Govorovem. Pro evakuaci byly využity veškeré dostupné zbývající síly Luftwaffe, kromě těch z letišť v Kuronsku, také v poněkud stranou hlavních operací ležícím Norsku. Především šlo o třímotorové dopravní Junkersy Ju-52/3M a bombardéry Heinkel He-111.

Protože účelem bylo naložit co nejvíce vojáků, byly letouny zbaveny veškeré výzbroje; bez stíhacího doprovodu by jim těch několik kulometů beztak nebylo k ničemu. Celkem vzlétlo a v Kuronsku úspěšně přistálo 35 dopravních Junkersů, 4 bombardéry He-111 a také několik rychlých Junkersů Ju-88 a individuálně různé dostupné jednomotorové letouny. Cesta tam proběhla dobře. Vojáci a zranění byli naloženi. Cesta z obklíčení ale nedopadla pro letouny dobře. Lodě byly okamžitě po opuštění přístavů Lipāja a Ventspils napadeny sovětským letectvem, ale jako zázrakem nebyla žádná potopena.

Ale ze 35 Junkersů Ju-52 sovětští stíhači sestřelili podle různých zdrojů 32, nebo 33 strojů. Zničili všechny Heinkely He-111, a jen dvěma Ju-52 a několika Junkersům Ju-88 se podařilo nízkým letem vyhnout jak stíhačům tak protiletadlové obraně a přistát v Německu. Jeden Ju-88 byl ovšem později sestřelen americkým protiletadlovým dělostřelectvem. Některé letouny zamířily do neutrálního Švédska, včetně jednomotorových převážejících dva až tři vojáky, kde úspěšně přistály a jejich posádky a pasažéři byli internováni. Uniknout se tak podařilo jen několika desítkám lidí.

Do sovětského zajetí padlo 42 generálů, 8038 důstojníků a 181032 vojáků, a s nimi 136 letounů, 325 tanků a samohybných děl, 1548 děl a značné množství lehkých zbraní a další techniky. Generálplukovníka Hilperta Sověti odsoudili za válečné zločiny k smrti a v únoru 1947 popravili.

Zdroj: ludwigheinrichdyck.wordpress.com; www.valka.cz; fronta.cz

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace