foto: archiv Petra Blahuše/Masakr u Cisterny se dostal i Hoollywoodu, konkrétně do filmu Darbyho rangers z roku 1958
Zlikvidování úderné skupiny amerických vojsk v Itálii, skládající se z 1., 3. a 4. praporu elitních jednotek Rangers v noci na 30. ledna 1944 u italského Anzia, patří mezi největší porážky amerických speciálních jednotek v celé jejich historii. Dokonce ještě větší, než pověstný debakl Special Forces v somálském Mogadišu.
Úder předvoje Rangers byl součástí spojeneckého britsko-amerického útoku z anzijského předmostí proti silám ostřílené německé 1. parašutistické divize a tankistů 805. oddílu těžkých tanků Tiger. Municí a granáty obtěžkaní Rangers plukovníka Wiliama Darbyho - zakladatele jednotek rangers v americké armádě - vyrazili se začerněnými tvářemi ve 21.30 hodin na skrytý 10 kilometrový průnik do německých pozic, o kterých se předpokládalo, že leží až za vesničkou Cisterna, přičemž předpolí je střeženo jen slabými strážemi. Větším silám se měli vyhnout, slabé měli likvidovat potichu, dýkami, aby nebyli Němci varováni střelbou a za svítání nečekaným útokem dobýt Cisternu. Jenže jak ví každý, kdo byl ve válce nebo aspoň na vojně, každý, i ten sebelepší plán vydrží do prvního boje. Zatím ale Rangers postupovali ve dvou kolonách přízračně tichou nocí, kterou nerušil na frontě ani jeden výstřel. To ticho bylo tak zvláštní a nezvyklé, až si pověrčiví vojáci začali říkat, že to není jen tak. A měli pravdu.
Nejprve byli Američané při přecházení silnice u Cisterny málem překvapeni průjezdem čerstvých německých posil, včetně tanků a jen tak tak se jim podařilo zalehnout a schovat. O chvíli později ale hlídky přinesly zprávu, že průzkumníci narazili na spící německé ležení. Než se velitel kolony Rangers major Alvah Miller stačil rozhodnout, ozvala se německá stráž: „Wer da?“ „Naperte to do těch parchantů!“ zařval jeden z důstojníků Rangers a jeho muži začali Němce střílet a podřezávat jako na střelnici - nebo spíše jako na jatkách. Během pouhých dvou minut byla zlikvidována celá německá rota, uniknout se podařilo jen pár šťastlivcům. Ti okamžitě vzburcovali celou obranu, takže vzápětí na stole velitele německého úseku majora Edwina Wentze zazvonil telefon. Volal velitel sousedního obranného úseku: „Dostali jsme zprávy, že muži z našich předsunutých postavení byli zabiti. Podřezaná hrdla. Měli byste si dát pozor, myslím, že se pokusí k nám infiltrovat!“ Za chvíli se ozval velitel roty střežící linii přímo před Cisternou. „Herr major“, řekl klidně hlubokým hlasem, „Amíci jsou jen několik set metrů od nás. Podřezali krky celé jedné naší rotě.“
psali jsme: Vylodění u Salerna- týdenní krvavý mlýnek na maso
Wentz okamžitě vyhlásil svým mužům bojový poplach. To stačilo, aby se v druhé linii postupující 4. prapor Rangers dostal do palebné léčky křížové palby kulometů. Několik hnízd sice dokázal zlikvidovat, ale postup vpřed se zastavil. Roty Rangers byly přibity k zemi s těžkými ztrátami a tak velitel praporu podplukovník Murray nařídil čelní zteč na bodáky k proražení cesty. Zbývající dva velitelé rot padli během několika prvních okamžiků (třetí byl už dávno mrtvý, zemřel při prvním palebném přepadu) a zteč byla neúspěšná.
V ten okamžik se dostali do léčky a prakticky ihned do obklíčení i muži prvních dvou praporů, 1. a 3. Rangers battalionu. Narazili na zalarmovanou bojovou skupinu Heilmann ve složení 3. parašutistického pluku 1. paradesantní divize, granátníků divize Hermann Göring a těžkých tanků Tiger I E 508 těžkého oddílu. Němci totiž prakticky ve stejnou dobu, kdy Američané zaútočili, plánovali vlastní útok na spojenecké pozice. Na Rangers roztažené ve skoro kilometr dlouhé linii se snesl uragán palby a tak se pokusili v rojnicích dosáhnout městečka, kde v pouličních bojích měli větší šanci na přežití, jak tady na rovném terénu. Muži 4. praporu se jim pokusili přijít na pomoc, ale jejich snaha byla utopena v krvi.
Během zoufalé zteče přímo proti Tigerům byl prakticky okamžitě zabit velitel 3. praporu major Miller a vyhlazena jeho velitelské četa. Jedna z rot naskákala do vodního kanálu, ale s hrůzou prakticky okamžitě poté její muži zjistili, že se k nim blíží trojice německých samohybných děl StuG III. Stroje sklonily kanony a začaly pálit zblízka napřímo do jen lehce vyzbrojenými Rangers. Za cenu strašných ztrát se střelcům z bazuk podařilo postupně všechny tři zapálit, ale pak přijelo čtvrté. Jeden z Rangers na něj vyskočil, připevnil přísavnou minu a tak ho zlikvidoval. Během boje, který se stal nejen tvrdým a krvavým, ale také špinavým a záludným, byl těžce zraněn velitel 1. praporu Rangers major Dobson. Než upadl do bezvědomí, stačil ještě zavolat na svého zástupce kapitána Charlese Shunstroma, už předtím vyznamenaného z řady bojů: „Převezmi velení. Udržuj naše chlapy v pohybu, Shune!“ Bylo už ale pozdě; oba prapory byly zatlačeny do perimetru o rozměrech 300x300 metrů a Němci, chtějíce zlikvidovat elitní americké jednotky, zahájili generální útok.
Ani jedna ze stran nedávala milost; němečtí tankisté schválně přejížděli svými tanky raněné Američany, naopak když se Rangers podařilo přísavnými minami zapálit dva Tigery, byly jejich osádky zastřeleny na útěku do zad. Američané zajatce nebrali, protože je neměli kam dát, Němci je brali, jen když se jim hodilo. Svědectví po válce hovoří o postřílení řady bezbranných Američanů, chycených v ostnatých drátech. Němečtí snipeři schválně likvidovali palbou ze zálohy americké raněné na provizorní, červeným křížem ale viditelně označené polní ošetřovně a dokonce zabíjeli schválně lékaře. Minimálně jednoho z lékařů rozstříleli na kusy při pokusu o útěk ze zajetí. Pak přivedli skupinu asi 10 zajatých Rangers k postavení, kde se ještě bránily zbytky 3. praporu nadporučíka Evanse a jimi kryti vyzvali Američany, aby se vzdali, jinak zemřou. Když Evans zahájil palbu, Němci dva zajatce probodli zezadu bajonety a tím donutili Američany (kterým navíc docházela munice) se vzdát. Byli nahnáni k další jednotce, která se ještě bránila a Němci si z nich udělali živé štíty. V nastalém boji pak byli všichni Američané zrádně postříleni do zad.
Mezitím jen o několik kilometrů dál velitel svazku Rangers a jejich duchovní otec plukovník Darby, sám pod těžkou palbou, která zabila jeho zástupce a část štábu i se zdravotníky, prožíval muka. Z vysílačky slyšel, jak jsou jeho elitní vojáci postupně masakrováni na kaši. Zoufalý Darby zvažoval, že jim sám přijde jen s Coltem na pomoc, ale jeho štáb mu v tom doslova násilím zabránil. Ve 12.15 se z rádia na Darbyho stanovišti ozval hlas vrchního seržanta Ehalta z 1. praporu, starého „mazáka“, který s Darbym bojoval už v Pacifiku a Africe. „Přibližují se k nám, pane,“ a pak nastala pauza po výbuchu granátu. „Ti parchanti nás ale nedostanou lacino!“ „Nedopusťte, aby se hoši vzdali. Ať ji důstojníci řeknou, aby stříleli! Nevzdávejte se,“ žádal ho se slzami v očích Darby. „Shromážděte mazáky, jdeme vám na pomoc. Zůstaňte u rádia do poslední chvíle! Držte se pohromadě!“ V tu chvíli rádio přestalo fungovat, ale Darby ho pěstí zase „oživil“. „Udělejte, co bude nejlepší! Vy jste tam, já tady, bohužel, a nemohu vám pomoci,“ draly se Darbymu slzy do očí. „Ať se již stane cokoliv, Bůh vám žehnej, seržante! Bůh žehnej všem mým hochům!“ Ale rádio u Cisterny už mlčelo.
Plukovník Darby, odchovanec West Pointu, se tak nikdy nedozvěděl, zda Ehalt a posledních 10 Rangers kteří drželi postavení, jeho slova na rozloučenou vůbec uslyšeli.
psali jsme: Deník neexistujícího muže a drogy pršící z nebe. Jak Spojenci před 100 lety dobyli Svaté město
Zdrcenému veliteli vypadlo sluchátko z rukou. Seděl zničeně a nevěřícně si uvědomoval, že jeho nezdolní Rangers byli rozsekáni na kusy. Naposledy plakal v dětství, ale teď praštil telefonem a odešel k blízkému statku. Vešel do něj a několik minut o samotě zde zoufale brečel. Když se pak vrátil ke svému zdrcenému štábu, byl opět klidný, ramena vzpřímená, s bradou typicky bojovně vysunutou vpřed. Dva z jeho praporů byly totálně zničeny, třetí těžce rozbit, ale válka šla dál. Němci mi za to zaplatí, a draze zaplatí, přísahal si v duchu. „Sežeňte mi generála Truscotta“, vyštěkl na svého pobočníka sebevědomým, tvrdým hlasem. „Potřebuji, aby nám dal rozkaz pokračovat v útoku!“
Ze 767 mužů 1. a 3. praporu amerických speciálních jednotek Rangers, kteří v noci na 30. ledna 1944 nastoupilo k nočnímu útoku na Cisternu, se jich do vlastních linií vrátilo pouhých 18. Stačilo pouhých 12 hodin a tyto elitní prapory přestaly existovat. Už nikdy nebyly znovu obnoveny. Několik dní vydržel na frontě ještě 4. prapor, který utrpěl obrovské ztráty, ale pak byl stažen i on a rozformován. Sám Darby se během krutých bojů u Anzia po zničení svých Rangers proslavil ve velení 179. pěšího pluku, ale konce války se nedočkal ani on: jen pár hodin před německou kapitulací v Itálii byl co by zástupce velitele elitní 10. horské divize US Army zabit dělostřeleckým šrapnelem.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více
Zdroj: Jaroslav Hrbek: Monte Cassino
Tagy