Autor fotografie: Godfrey Rubens / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Obraz Godfrey Rubense ukazující Masakr v Sharpeville v roce 1960
V roce 1960 došlo k události, která vstoupila do historie jako masakr v Sharpeville. Šedesát devět lidí černé pleti protestujících proti rasové diskriminaci se zhroutilo po dešti kulek jihoafrických ozbrojených složek.
Jihoafrická republika byla zemí, kde vládla v letech 1948-1994 státní politika apartheidu, tedy segregace bělošského a černošského obyvatelstva. To v praxi znamenalo, že černošská část obyvatel nemohla navštěvovat veřejná místa jako kina, restaurace, parky, pláže apod. Jejich situace tak byla podobná Židům v nacistickém Německu před začátkem druhé světové války, protože na ně bylo nazíráno jako na lidi druhé, tedy podřadné kategorie. Není jistě bez zajímavosti, že sami běloši představovali výraznou menšinu jen 15% všeho obyvatelstva.
Předehra masakru v Sharpeville
Aby Jihoafrická republika vzbudila alespoň zdání, že černoši neúpí pod nadvládou zhoubné politiky apartheidu, na výrazné menšině svého území byly založeny tzv. bantustany, černošské rezervace, vybaveny určitou mírou samosprávy. To ovšem bylo pouze zdání, protože ve skutečnosti samospráva zdaleka nebyla tak suverénní. Ostatně samotné jihoafrické vojsko ji zdaleka ne ve všech případech respektovalo, především však v situacích, kdy se hněv černošského obyvatelstva obrátil vůči vládě své země.
Vzhledem k tomu, že v zemi, která byla uměle rozdělena, narůstaly postupně sociální a ekonomické nerovnosti ostatně přetrvávají i dodnes, začalo se černošské obyvatelstvo bouřit a protestovat proti rasové segregaci. Svůj politický výraz našel odpor vůči ústřední vládě v Panafrickém kongresu (PAC). Vedl jej Robert Sobukwe. PAC se v březnu 1960 rozhodla uspořádat veřejný protest v černošské čtvrti Sharpeville, a to nejen proti povinnému nošení zvláštních pasů, ale obecně proti politice apartheidu, kterou nejen Sobukwe, ale jeho stoupenci považovali za trvale zhoubnou pro celou zemi.
Nikdo nečekal, k čemu v Sharpeville nakonec dojde
Dne 31. března 1960 davy stoupenců Sobukweho začaly srocovat k policejní stanici v Sharpeville, která je situována asi 50 kilometrů jižně od hlavního města Jižní Afriky, Johannesburgu. Uskupení lidé zde chtěli demonstrovat proti rasové segregaci. Léta nakumulovaný hněv proti stávajícímu režimu se přelil v drsné násilí. Postupně se na místě shromáždilo přibližně 20 tisíc lidí černé pleti. Rozvášněný dav, který začal provolávat protivládní hesla, mezi nimiž padaly výzvy k opuštění politiky apartheidu, na policisty házel různé předměty, jako kameny či lahve.
Část z protestujících kvůli potyčkám skončila v policejních vozech, ale jinak byli demonstranti neozbrojení. Nicméně i přesto byla odpověď policie velmi prudká. Představitelé zákona na protestující zahájili nemilosrdnou palbu nejen z pistolí, ale také ze samopalů. K zemi se bez známek života sesunulo 69 lidí a mezi těmito oběťmi bylo nejméně 50 žen a dětí. Skoro dvě stovky demonstrantů utrpělo různý stupeň zranění. Účastníci akce se domnívali, že i ve značně zjitřeném prostředí si policisté nedovolí otevřeně vystřelit na demonstranty, nicméně se ve svých odhadech fatálně zmýlili.
Dozvuky masakru v Sharpeville
Vláda reagovala na krvavé události v Sharpeville vyhlášením série mimořádných opatření. V prvé řadě zavedla v zemi výjimečný stav, strůjci protestu včetně Sobukweho byli zatčeni a rozpuštění neušel ani PAC a další organizace. V následujících měsících a letech došlo k rozsáhlé perzekuci odpůrců apartheidu a zostřená nařízení mířící k pacifikaci nepokojů. Tragické vyvrcholení politiky apartheidu vedla mimochodem pozdějšího prezidenta Jihoafrické republiky a bojovníka proti bezpráví Nelsona Mandelu, k opuštění nenásilné formy boje proti ústřední vládě. Mandela byl odsouzen k doživotnímu žaláři a na svobodu se dostal až v roce 1991. Jen o tři roky později byl zvolen hlavou státu.
Politika apartheidu pak byla uplatňována až do roku 1994. Už v sedmdesátých letech však začal růst prudký odpor a ukázalo se, že potlačování nepokojů nebylo příliš efektivní. Celkové změny se odehrály již v příznivějším ovzduší o několik desetiletí později po masakru, když došlo ke zvolení Mandely prezidentem země a vítězství Afrického národního kongresu, strany hájícího zájmy černošského obyvatelstva, ve volbách. Den masakru v Sharpeville je v současnosti národním svátkem země, který připomíná boj za lidská a občanská práva.
Zdroj: Britannica
Autor: Petr Duchoslav