Mašínové nebyli jediní: příběh zapomenuté partyzánské skupiny III. odboje

Mašínové nebyli jediní: příběh zapomenuté partyzánské skupiny III. odboje
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Rekonstrukce přepadení hájenky, pistolí míří maskovaný Gasior
14 / 05 / 2019, 16:30

Příběh bratrů Mašínů, kteří po roce 1948 založili diverzní skupinu a nakonec se prostříleli přes Německo až k Američanům, zná každý. Málo se ale ví, že podobných skupin v historii III. odboje, které neváhaly vzít v boji s komunistickým systémem do ruky zbraň a bojovat s otevřeným hledím u nás bylo více.

Skupina, o které bude řeč, se začala tvořit na počátku 50. let na Ostravsku. Jejími zakladateli byli mladíci Bedřich Benda a Jan Musiol, kteří plánovali získat přepady hlídek Lidových milicí (LM) zbraně, s nimi provádět diverzní a sabotážní odbojové akce a v případě vypuknutí války se Západem odejít do Beskyd, odkud by partyzánským způsobem bojovali v týlu komunistických ozbrojených sil.

                                           Benda

K první akci se odhodlali v květnu 1952, když vykradli auto komunistickému funkcionáři a sebrali mu aktovku s dokumenty. V polovině července 1952 se vydali v noci do podniku Prefa v Bohunicích, odkud ukradli dva psací stroje, baterku a telefonní přístroj. Do třetí akce, vykradení bytu jiného komunistického funkcionáře, odkud si odnesli špičkové rádio, aby mohli lépe poslouchat Hlas Ameriky, BBC a Svobodnou Evropu, a přibrali pro sebe i gramofon. Do této akce s nimi už šel i nový člen skupiny Oldřich Vajda.

                                          Gasior

Po tomto „zahřívacím“ kole přešla skupina, ke které se posléze přidal další člen Ferdinand Gasior, k akcím na získání zbraní pro potřeby přímých odbojových akcí (zatím měli jen jednu pistoli). V srpnu 1952 spáchali sabotáž v pískovně, kde v noci odřízli 20 metrů napájecího kabelu. Do pískovny se pak ještě vrátili, aby se pokusili odzbrojit tamní hlídku Lidových milicí. První pokus nevyšel, ale druhá akce byla úspěšná a trojice odbojářů Benda, Musiol a Gasior přepadli a odzbrojili milicionáře, kterému se při tom představili jako partyzáni. Také mu sebrali uniformu.

               přepadení

V té samé sestavě v březnu 1953 přepadli hájovnu v Šumperku, odkud si odnesli lovecké pušky a munici k nim. V domě v té době byla jen manželka hajného, která se pokusila před nimi utéci, ale chytili ji dříve, než stačila spustit poplach.

Do další akce se už vybavili nejen zbraněmi ale také uniformami LM, díky kterým se chtěli dostat k průmyslovým výbušninám, s nimiž chtěli vyhodit do vzduchu dvojici komínů firmy BŽSK. Při akci jim ale nepřálo štěstí: při plížení k objektu se jich všiml strážný, vyzval je k zastavení, a když se dali na útěk, začal po nich střílet. Mladíci palbu opětovali, načež pro změnu utekl strážce a útočníkům se tak podařilo zmizet. Přepadli aspoň restauraci v Rychvaldově, kde vyslýchali hospodského, zda není členem KSČ a pak ho okradli o peníze.

psali jsme: Trojice dětských zločinců unesla československé letadlo a masakrovala jeho posádku

Další akce odbojářů III. odboje byla obyčejná zlodějna, když se 29. května 1953 vloupali v noci do státního statku v Neradu, odkud si s sebou odvedli prase. Čuníka pak porazili, rozdělili a snědli, přičemž si podle svých pozdějších výpovědí u soudu libovali, „jak tomu bolševikovi zatopili“.

                   rekonstrukce přepadení

V té době už ale mladí Jánošíci pochopili, že vést partyzánskou válku z Beskyd bude těžší, než si původně mysleli. Uvědomili si totiž, že žádní partyzáni nemají šanci přežít bez podpory místního obyvatelstva, a to československé v té době většinově komunisty podporovalo, ať se dnes neoliberálům líbí, nebo ne. Prosto se rozhodli v sestavě veteráni Benda s Musiolem a nováčkové Bělošický a Staněk odejít přes sovětskou okupační zónu v Německu na Západ a vstoupit do zahraničního čs. odboje (mimochodem měli prakticky stejný nápad jako Mašínové, jen s tím rozdílem že s ním přišli ještě před nimi).

Na cestu do exilu se vydali 9. srpna 1953, vyzbrojeni dvojicí pistolí. Z Bohumína dojeli vlakem do Děčína, ale nedokázali se shodnout, zda bude lepší to vzít přes skály, nebo údolím Labe. V hádce se od skupiny odpojil František Bělošický a zbývající trojice se rozhodla zalézt do vlaku, který jel přes hranici.

psali jsme: Éra únosů československých civilních letadel začala sebevražedným útokem

Tu skutečně šťastně přejeli, ale ještě před Drážďanami začali východoněmečtí policisté vlak prohlížet. Jeden z nich Čechy objevil, ale ti na něho vytáhli pistole a donutili ho dát ruce nahoru. Když ale začali od vlaku utíkat, Němec po nich začal pálit. Benda střelbu opětoval, ale neúspěšně. Trojice se rozprchla a každý si hledal cestu dál na vlastní pěst. Benda si stopnul náklaďák, ale na kraji Drážďan vůz zastavil i policejního check pointu. Když Čech věděl, že nemá šanci se prostřílet, schoval pistoli pod sedačkou a snažil se Němcům vysvětlit, co zde dělá připravenou ,,cover story". V tu chvíli ho ale zradil německý šofér, který své krajany v policejních mundúrech upozornil na to, že měl u sebe pistoli. Benda byl okamžitě Němci zatčen a pak předán do Československa.

Jan Musiol se po boji na nádraží ztratil ve skalách a jimi skrytě postupoval směrem na Berlín. Pistoli se rozhodl zakopat a dál šel neozbrojený, ale byl po čase zadržen německými policisty. Protože neměl v pořádku doklady, skončil i on v poutech a po krutém mučení byl také on předán československé bezpečnosti. Jako jedinému se podařilo dostáhnout Západního Německa neozbrojenému nováčkovi Staňkovi, který měl možná více štěstí než schopností.

 

Československá Státní bezpečnost se samozřejmě nespokojila s výpověďmi odbojářů získaných mučením německé policie (ve které koneckonců sloužili i bývalí příslušníci gestapa) a zatčené mladíky podrobila vlastním tvrdým výslechům. Následkem toho byli v Československu postupně zatčeni prakticky všichni spolupracovníci „partyzánské“ skupiny. Soud s celkem sedmi odbojáři, během jejichž akcí na rozdíl od skupiny bratrů Mašínů nikdy netekla krev, proběhl v Ostravě ve dnech 17. - 18. 2. 1954. Benda jako vůdce skupiny dostal 12 let, Musiol o rok méně. Gasiol (který zůstal doma) vyfasoval sedm let, Karel Franecký a Oldřich Vajda pět let,  ale třeba další útěkář František Bělošický jen 14 měsíců a Stanislav Lapšík jen 12 měsíců.

psali jsme: I po více než 60 letech je památka Milady Horákové špiněna. A opět komunisty

Ačkoliv tedy jejich činnost ani zdaleka nedosahuje výkonů Mašínů, zaslouží obdiv, že se neváhali postavit přesile zločinného režimu.

 

 Zdroj: I. Pejčoch: Útěky za železnou oponu

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace