Masový vrah Mao Ce-tung si na okázalost nepotrpěl - jeho osobní letoun Il-14 luxusem nehýřil

Masový vrah Mao Ce-tung si na okázalost nepotrpěl - jeho osobní letoun Il-14 luxusem nehýřil
Autor: G B_NZ; CC BY-SA 2.0|Popisek: Il-14 čínského letectva v muzeu v Pekingu
20 / 11 / 2021, 16:30

Jako každý diktátor moderní doby musel i čínský vůdce Mao Ce-tung (1893-1976) disponovat odpovídajícími dopravními prostředky. Tím spíše, že vládl mimořádně rozlehlé zemi. Kromě automobilů a obrněného vlaku šlo z hlediska efektivity přepravy především o letouny. Ze Sovětského svazu nakoupila komunistická Čína 49 Iljušinů Il-14. První z nich vstoupily do služby v roce 1954. Většina byla nasazena na linkových letech, ale několik bylo přestavěno na VIP dopravní letouny určené pro přepravu čelných představitelů země, především Mao Ce-tunga, premiéra Čou En-laje a dalších.

Iljušin Il-14 vycházející z typu Il-12 byl dvoumotorový víceúčelový letoun, který poprvé vzlétl v září 1950, a v některých státech, včetně Číny, létal až do pozdních 90. let. Postupně vzniklo několik variant, Il-14P jako dopravní (pasažérská) pro 18 osob, Il-14F jako fotografická, Il-14G jako transportní, Il-14D jako výsadková. Sovětská verze pro VIP nesla označení Il-14S (salónní), ale čínská verze pro Mao Ce-tunga a jeho souputníky vznikla na základě Il-14M, což byla varianta s prodlouženým trupem pro 24-32 cestujících. Posádka letounu byla čtyřčlenná. Il-14 byl licenčně vyráběn také v Československu jako Avia Av-14 jako dopravní letoun pro ČSA i například ve speciální verzi Avia 14RT pro radiotechnický průzkum.

Il-14 byl poháněn dvěma motory Švecov AŠ-82T o výkonu 1397 kW a s maximální vzletovou hmotností 17,5 tuny létal cestovní rychlostí 320 km/h. Dolet činil 1750 km. Šlo o spolehlivý, pevný stroj, který byl pro účely transportu v čínských podmínkách často poněkud provizorních letištních ploch ideálním letounem.

VIP varianta pro špičky komunistického režimu neoplývala luxusem. Na palubě letounu byla vyhrazena sekce pro vůdce osobně, s jednoduchým křeslem a pracovním stolkem vybaveným stolní svítilnou. Prostor doplňovala sedadla určená pro spolupracovníky a poradce. A ač šlo o letoun určený spíše ke krátkým až středním letům, v zadní části byla dvojice divanů nabízejících pohodlnější odpočinek. Za touto sekcí pak byla cestujícím k dispozici moderně vyhlížející toaleta.

13. února 1956 jeden z takto upravených strojů nedaleko Pekingu havaroval po výbuchu jednoho z motorů, ale piloti zvládli nouzové přistání provést beze ztrát na životech. Letoun byl nicméně tak poškozen, že musel být jako neopravitelný odepsán. K nehodě došlo podle deníku Singapore Standard jen hodiny před tím, než měl na palubu nastoupit sám Mao.

Poslední VIP letoun byl ze služeb špiček čínské komunistické strany vyřazen v roce 1969, kdy byly Il-14M nahrazeny letouny britské provenience: Hawker Siddeley Trident, nepoměrně většími a výkonnějšími stroji (v základních variantách se 101-180 místy pro pasažéry) se třemi proudovými motory a doletem přes 3000 km. Shodou okolností v roce, kdy byl největší masový vrah v moderních dějinách prohlášený neomezeným vůdcem Číny. Původní Il-14 ještě dlouhé roky létaly na vnitročínských linkách. Stroj sloužící původně Mao Ce-tungovi a Čou En-lajovi u China Southern Airlines až do roku 1992. Dnes je vystaven v Šanghajském muzeu letectví.

Zdroj: Mark Felton Productions; aviation-safety.net

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace