Maxmilián I. Mexický: císař, který skončil před popravčí četou

Maxmilián I. Mexický: císař, který skončil před popravčí četou
Autor: flickr.com (public domain)|Popisek: Maxmilián I. Mexický
19 / 06 / 2019, 13:00

Dne devatenáctého června 1867 zahřměla v Cerro de las Campanas u města Guerétaro salva popravčí čety, ve skutečnosti pouze sedmi vojáků mexické republikánské armády. Jejich cílem byl mexický císař Maxmilián I. Mexický a jeho generálové Miramón a Mejía.

Střelci za moc nestáli, nebo byli nervózní, takže na rozdíl od generálů byl Maxmilián pouze zraněn a velící důstojník mu musel tát takzvanou ránu z milosti, neboli ho dorazil. Už poprava krále či císaře byla něčím velmi neobvyklým. V tomto případě se však týkala i zemí Koruny české, tehdy součásti rakouského císařství.

Poměrně vyčerpávající životopisy původně rakouského arcivévody Maxmiliána lze nalézt v literatuře i na internetu. Vzhledem k tomu, že prakticky celé období jeho vlády v Mexiku probíhala válka, můžeme se zmínit o jeho vojenských úspěších. Jako blízký příbuzný císaře se věnoval vojenské službě u námořnictva, kde začal jako poručík. Postupně vystoupal až k hodnosti admirála a velitele námořnictva. Později po něm byla pojmenována bitevní loď Ferdinand Max. Proslavil se nikoli v bitvě, ale jako zásadní reorganizátor rakouského námořnictva a zřizovatel ministerstva námořnictva.

Mexiko bylo v šedesátých letech devatenáctého století divokou zemí. Po likvidaci španělské koloniální nadvlády tam bylo založeno císařství a následně vypukla občanská válka mezi royalisty a republikány. Císař Salvator Iturbide se dočkal popravy a řízení nové republiky se ujal proamerický liberál Benito Juaréz. Ten se vzhledem k hospodářskému rozvratu rozhodl pozastavit na dva roky splácení půjček zahraničním věřitelům, což mu vyneslo vojenskou intervenci ze strany Španělska, Anglie a Francie. V USA zuřila občanská válka a francouzský císař Napoleon III se chtěl uchytit na americkém kontinentu. Proto pokračoval v intervenci a vyhnal republikány téměř z celého Mexika až do pohraničního města San Louis Potosí. Nakonec se mu podařilo s pomocí mexických royalistů přesvědčit rakouského arcivévodu k přijetí mexické koruny. Na nátlak svojí manželky, belgické princezny Charlotty a bez ohledu na nepříznivé stanovisko odborníků a císařské rodiny Maxmilián roku 1863 korunu přijal.

Maxmiliánova vláda po vylodění v květnu 1864 byla přehlídkou nepříznivých náhod a chyb. Především postupně ztratil podporu horních společenských vrstev a církve, protože nařídil pozemkovou reformu a povolil svobodu vyznání. Jeho liberalismus se projevoval i na veřejnosti, kde vedl prostý život a zabýval se vědeckou prací v oblasti botaniky. To mu zase odcizili nižší společenské vrstvy, které předpokládaly císařské vystupování a nádheru. Maxmilián se snažil být nestranný a spravedlivý, což mu nakonec odcizilo většinu obyvatel. Vojáky jeho dobrovolnického sboru stíhala porážka za porážkou. V roce 1866 Napoleon III odvolal francouzský expediční zbor, takže Maxmiliánovi zůstali pouze jeho nepočetní vojáci z Evropy a naverbovaní Mexičané.

V USA skončila občanská válka a už prezident Lincoln odmítl sousední císařství uznat. Jeho nástupce Jackson došel tak daleko, že kromě všemožné jiné podpory nařídil americké armádě, aby u mexických hranic ztratila značné množství výzbroje a dalšího materiálu. Zde je třeba uvést, že občanská válka znamenala pro USA obrovský technologický skok. Americká výzbroj byla lepší, než evropská. Zatímco v Evropě vojáci vesměs používali předovky a roku 1866 primitivní ručnice-zadovky známé jako jehlovky s papírovými nábojnicemi, v armádě USA tvořily značnou část výzbroje opakovačky používající kovové nábojnice a revolvery. Maxmilián se zároveň dopustil velké chyby. Dne 3. října 1865 vydal takzvaný krvavý, nebo dekret, označovaný v některých pramenech jako černý. V něm nařizoval zastřelit všechny zajaté příznivce prezidenta Juaréze. Bojující strany přestaly brát zajatce a údajně bylo popraveno kolem 20 000 lidí. Právě tento rozkaz se stal jedním z hlavních bodů pozdější obžaloby. Juarézovi republikáni postupně získali převahu a nakonec v počtu kolem 40 000 obklíčili zbytky 7000 royalistických vojáků a Maxmiliána v Guerétaru. Zkorumpovaný plukovník Miguel Lopez otevřel bránu pevnosti a Maxmilián se svými vojáky padl do zajetí, které ukončila poprava.

Císařský mexický (rakouský) dobrovolnický sbor Osterreichisches Freiwilligen Corps (Cuerpo de voluntarios austriacos) byl mnohonárodnostní. Sloužilo v něm 744 Rakušanů, 628 Čechů, 320 Moravanů, 340 Maďarů, a dále 45 vojáků z Pomoří, 34 z Chorvatska a 179 z Krajiny. Uváděné počty však nejsou úplné, protože údajně nejvíc bylo Poláků a sbor měl dosahovat počtu 6 500 vojáků a důstojníků. Mimo ně 140 Italů a 68 nespecifikovaných cizozemců. Už to byl vážný problém z hlediska služebního jazyka a udržení discipliny. Verbováni byli občané dobrého chování, silného těla, mladší čtyřiceti let, neženatí a křesťanského náboženství. O službu byl velký zájem, protože byla velmi dobře placená.

Při podepsání smlouvy dostal dobrovolní závdavek ve výši 25 zlatek pro pěšáka, 30 pro jezdce, až 40 pro dělostřelce a inženýra (ženisti) a 50 pro četníka. Jako plat dostávala pěchota denně 15 krejcarů, jezdectvo a inženýři 20. Po šesti letech služby se mohli dobrovolníci vrátit domů s nárokem na odbytné ve výši závdavku. V případě, že zůstali v Mexiku, měli nárok na získání půdy, a to od 12 jiter pro vojína bez hodnosti po 28 pro šikovatele. Důstojníci měli o 20 až 30% vyšší plat, než v rakouské armádě a podle hodnosti dostávali závdavek od 200 do 1 000 zlatých. V Mexiku dostali služebního koně. Po ukončení služby se mohli vrátit v původních hodnostech do rakouské armády. Sbor se skládal z tří praporů takzvaných myslivců po 1 000 vojácích, po 300 sloužilo ve dvou jezdeckých plucích z nichž jeden byl hulánský a druhý husarský (kde sloužili i Slováci), dále tří baterií horského dělostřelectva, rota ženistů a rota takzvaných pionýrů specializovaných na stavbu mostů. Součástí sboru bylo rovněž polní četnictvo, zdravotníci, logistické zabezpečení a trén (koněspřežné dopravní jednotky). Velení zajišťoval jeden generál a 215 důstojníků, mnohdy z předních šlechtických rodin. Současné označování tohoto sboru jako žoldáků je mimo realitu. Velitelem sboru byl plukovník Thun Hohenstein, který získal hodnost mexického generála.

Český tisk verbování do sboru kritizoval. I v důstojnických pozicích sloužila řada Čechů, mnohdy vzdělaných odborníků. Výstroj byla na svou dobu moderní a funkční s předpokladem horkého počasí. Pěchota měla jako základ uniformy modrou, jezdectvo zelenou. Na hlavě měli myslivecké klobouky s kohoutími pery různé barvy, podle druhu vojska. V první bitvě u Teziutlánu dosáhli evropští vojáci vítězství. Poté se situace zhoršovala. Vojáci svým počtem nestačili na obsazení a udržení rozsáhlého mexického území a ztráty byly v postatě nenahraditelné. Dosažitelné informace neuvádějí přehled ztrát. Nicméně je jisté, že mnoho z vojáků nižších hodností, kteří válku přežili, zůstalo v Mexiku. Podle dosažitelných informací se osvědčili především ti vzdělanější a řemeslníci. A právě oni se stali českou stopou v Mexiku.

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace