Medaile cti pro Harolda Bauera, potomka ruských Němců bojujícího proti Japoncům

Medaile cti pro Harolda Bauera, potomka ruských Němců bojujícího proti Japoncům
Autor fotografie: U.S. Department of Defense / Public domain|Popisek: Harold Bauer (napravo) žertuje s dalšími piloty
22 / 05 / 2024, 09:00

S téměř prázdnou nádrží po dlouhém přeletu ze základny Espiritu Santo na Nových Hebridách na Hendersonovo letiště na Guadalcanalu se podplukovník Bauer, velitel 212. stíhací perutě USMC, pustil 16. října 1942 do boje s japonskými bombardéry, které si za cíl vybraly starý torpédoborec sloužící k přepravě zásob a evakuaci raněných.

Harold William Bauer se narodil v Kansasu v roce 1908 do rodiny německých imigrantů z Povolží. V roce 1926 nastoupil na Námořní akademii Spojených států a po čtyřech letech se stal podporučíkem námořní pěchoty. Službu po absolvování důstojnické školy zahájil u 1. praporu 6. pluku, ale i přesto nebyl se svým novým postavením příliš spokojený. Toužil totiž po létání a svého snu se nehodlal vzdát. Ve svém usílí byl velmi vytrvalý a nakonec se mu po ročním výciku na základně v Pensacole na Floridě opravdu nakonec podařilo připnout si odznak pilota již v únoru 1936.

Podobizna Harolda Bauera

 

Divoký začátek kariéry Harolda Bauera nepřestal být akční 

Před válkou Bauer létal s průzkumnou perutí VMS-1 na střemhlavém bombardéru Vought SB2U Vindicator a později také se stíhací VMF-1 vyzbrojenou v roce 1938 moderními dvouplošníky Grumman F3F. Od července 1941 pak v San Diegu působil jako výkonný důstojník skupiny VMF-221 vybavené Brewstery F2A Buffalo. Po útoku na Pearl Harbor byla jeho jednotka přemístěna na Havajské ostrovy, a kapitán Bauer převzal velení VMF-212 létající na moderních stíhačkách F4F Wildcat.

Peruť byla v březnu 1942 přeložena do jižního Pacifiku na Novou Kaledonii a nedlouho před invazí byla přesunuta na Guadalcanal na základnu Espiritu Santo na Nových Hebridách. Následující měsíce byly pro Bauera stěžejní, jelikož si v množství misí dokázal získat nejen respekt ostatních pilotů, ale především se naplno ukázaly jeho vynikající pilotní schopnosti. Ostatní muži ve skupině jej proto začali přezdívat „trenér" kvůli jeho odhodlání, kreativitě, agresivní taktice vedení útoků, ale především také vyššímu věku, kterým se odlišoval o zbylých členů perutě. 

Po úspěšné invazi a dobytí japonského letiště na Guadalcanalu sloužil odřad Bauerovy perutě v rámci "Kaktusového letectva", tedy skromných leteckých sil umístěných na Hendersonově letišti v úvodních fázích tažení. Mimochodem právě stíhači této perutě útokem na létající člun Catalina přiměli své britské a australské spojence k odstranění červeného kruhu z kokardy na trupu a křídlech svých letounů. Hrozily totiž záměny s japonskými výsostnými znaky. Nepřátelé se však Guadalcanalu nechtěli tak lehce vzdát a v následujících měsícíh se mezi americkými a japonskými piloty odehrálo množství vzdušných bitev. 

 

Od dubna major a následně od srpna stejného roku navíc podplukovník Bauer v těchto intenzivních soubojích nemohl chybět. Rodák z Kansasu dosáhl svého prvního sestřelu nepřátelského bombardéru 28. září 1942. O pět dnů později během jediné akce sestřelil čtyři nebezpečné protivníky, námořní stíhací Mitsubishi A6M "Zero". Další pátý letoun Mitsubishi při stejné operaci těžce poškodil. O měsíc později 16. října se však uskutečnila zatím nejdůležitější Bauerova mise. Podplukovník měl na starost vedení 26 letounů z Espiritu Santo na Hendersonovo letiště, které měly sloužit jako posily pro americké operace na Guadalcanalu. Wildcaty měly dostatečný dolet, aby cestu dlouhou přibližně 950 km zvládly bez přídavných nádrží, paliva jim ovšem nad Guadalcanalem již mnoho nezbývalo.

Zatímco se v kokpitu své stíhačky připravoval na přistání, všiml si Bauer útoku devíti japonských střemhlavých bombardérů na starý čtyřkomínový torpédoborec McFarland. Bez váhání, osamoceně a přes zřejmý nedostatek paliva se vydal lodi na pomoc, ale než se mohl do boje zapojit, všechny bombardéry stihly zaútočit. Prvních sedm nezasáhlo, osmý trefil bombou vlečený člun a devátý se s municí strefil na záď a vyřadil tak kormidlo plavidla. Na torpédoborci zahynulo jedenáct mužů, dalších dvanáct bylo zraněno, ale obsluze protiletadlových děl se podařilo jeden bombardér sestřelit. V tomto okamžiku se však na scénu přiřítil Bauer ve svém Wildcatu a než ho indikátor stavu paliva donutil k návratu na Hendersonovo letiště, sestřelil další čtyři bombardéry.

Medaile cti americké armády

Po této akci byl navržen na Medaili cti, kterou obdržel s následující citací: „Za mimořádné hrdinství a prokázanou statečnost jako velitel 212. stíhací perutě námořní pěchoty v prostoru jižního Pacifiku od 10. května do 14. listopadu 1942. Dobrovolně slouže jako stíhací pilot při obraně našich pozic na Guadalcanalu v Šalamounových ostrovech, podplukovník Bauer se zúčastnil dvou leteckých bitev proti nepřátelským bombardérům a stíhačům, které převyšovaly naše síly v poměru dva na jednoho. Bez váhání nepřítele napadl a zničil japonský bombardér během střetnutí 28. září a sestřelil čtyři nepřátelská stíhací letadla 3. října, páté těžce poškodil."

„Po úspěšném vedení 26 letounů při přeletu dlouhém více než šest set mil 16. října během kroužení před přistáním podplukovník Bauer spatřil peruť nepřátelských letadel útočící na USS McFarland. S neutuchajícím odhodláním se jim postavit a s udatností přesahující hranice služebních povinností celou peruť napadl a, ač byl sám a měl téměř prázdnou nádrž, bojoval tak skvěle, že než musel přistát pro nedostatek paliva, sestřelil čtyři japonské letouny. Jeho odvážný bojový duch a zřetelné schopnosti velitele a letce, jejichž dokladem je  skvělý soupis bojových úspěchů, byly pro úspěch operací v oblasti jižního Pacifiku zásadní."

 

Tragický konec hrdiny Harolda Bauera

Ani ocenění však nakonec Bauera nedokázalo přesvědčit, aby v operacích proti Japoncům přestal a toto rozhodnutí se mu taky nakonec stalo osudným. Dne 14. listopadu 1942 při posledním velkém útoku japonců na Gaudalcanal rozhodl přidat k dalším dvěma pilotům s cílem odrazit nepřátelskou ofenzivu. Bauer zaútočil na japonskou transportní loď, sestřelil jedno nepřátelské letadlo, ale již se nedokázal sám vyhnout střelbě, která poškodila jeho Wildcat. Podplukovník Bauer se i s letounem zřítil do moře. Jeho tělo sice zbylí dva piloti viděli plavat na hladině v záchranné vestě, ale kvůli blížícímu se západu slunce musela být celá záchranná operace nakonec odvolána. Také následujícího rána se piloti snažili podplukovníka najít, ale jejich činnost nebyla úspěšná. Harold Bauer byl proto nakonec 8. ledna 1946 prohlášen za zabitého v boji.

 

Zdroj: U.S. Ministry of Defense

Tagy článku