Měli skončit v koncentračních táborech, místo toho sloužili ve Wehrmachtu. Židovská generalita v nacistických službách

Měli skončit v koncentračních táborech, místo toho sloužili ve Wehrmachtu. Židovská generalita v nacistických službách
Autor: Bundesarchiv, Bild 183-H28426 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Albert Speer, Erhard Milch a Willy Messerschmitt
04 / 04 / 2020, 10:00

Podle nacistické rasové doktríny měli skončit v koncentračních táborech, stal se však pravý opak a nemálo židů (například i ruského původu) sloužilo na vysokých vojenských pozicích ve Wehrmachtu. Třetí říše si jejich služeb náležitě vážila.

Židé v nacistické armádě jako třeba generálové? Zdánlivě nereálná kombinace, která se však v mnoha případech proměnila v realitu. V německé armádě sloužili tzv. Mischlinge (židovští míšenci), tedy lidé, jejichž jeden rodič či prarodič byl židovského původu. Ti ještě byli pro Adolfa Hitlera, o jehož židovských předcích se rovněž poměrně často také spekuluje, přijatelní.

Poloviční židé mohli sice sloužit v armádě, ale oficiálně nemohli stoupat ve vojenské hierarchii. To však v praxi mnohdy neplatilo a záleželo spíše na projevované loajalitě vůči Adolfu Hitlerovi či Německu jako takovému. ,,Čtvrteční židé" pak mohli také sloužit ve Wehrmachtu a mohli stoupat v hodnostech. Povýšení však musel posvětit a schválit Hitler.

Nemálo Mischlinge v německých službách pak projevovalo až fanatickou oddanost svému novému,,chlebodárci" a s nadsázkou řečeno stáli a padali s nacistickým režimem.

Historikové tak odhadují, že ve Wehrmachtu sloužilo okolo 150 000 Mischlinge, někteří z nich dosáhli navíc vysokých hodností včetně generálů a polních maršálů. A přední nacističtí činitelé nad židovským původem v mnoha případech přimhuřovali oko jako například Hermann Göring, který rozhodně nebyl tak zapáleným antisemitou jako Hitler.

Platí to i například v případě polního maršála Erharda Milcha, jehož otec byl žid. Göring si Milcha vysoce cenil a vážil. ,,Já rozhodnu, kdo je v Luftwaffe židem a kdo ne," prohlásil jednou Göring. Zajímavé je v tomto případě zmínit, že později, v roce 1944, to byl právě Milch s Josephem Goebbelsem a dalšími, kteří se snažili Göringa vyšachovat z pozice vrchního velitele Luftwaffe. Plán však nakonec selhal, protože Hitler Göringa podržel.

V nacistických službách se osvědčil i generál-podplukovník Boris Aleksandrovič Šteifon. Ten sloužil dříve v ruské armádě a občanské válce jako poručík. Po porážce ,,bílých" v občanské válce, kdy si bolševikové upevnili svou moc, se usadil Šteifon na Balkáně, kde napsal své paměti a stal se z něho profesor vojenské vědy.

Skoro v 60 letech se Šteifon neplánoval vrátit do aktivní služby, ale osud tomu chtěl jinak. Stal se z něho totiž vůdce jednotek složených ze ,,spřátelených Rusů", antibolševicky orientovaných emigrantů, kteří našli útočiště v Jugoslávii. Ti nenáviděli bolševiky a právě v německé armádě se mohli pomstít za své mnohdy nelehké životní osudy. Jednotka o zhruba 11 000 vojácích měla potírat odpor partyzánů v čele s Josipem Brozem Titem.

Dalším vysoce postaveným představitelem židovského původu ve Wehrmachtu se stal také generál Boris Holmston-Smyslovsky  (Artur Holmston). Ten pocházel ze šlechtické rodiny židovského původu. Po první světové válce a občanské válce se z něho stal exulant, který usiloval později o osvobození Sovětského svazu od bolševiků.

Novou domovinu našel v Německu. Navštěvoval Pruskou vojenskou akademii a vstoupil do německé armády. Když Německo napadlo v roce 1941 Sovětský svaz, sloužil Smyslovsky na východní frontě a ustavil zde cvičné prapory, které měly bojovat proti partyzánům. Bylo mu posléze svěřeno velení Zvláštní divize R (Sonderdivision R - Rusko) a stal se z něho první Rus v německých vojenských službách, který velel protibolševické jednotce ve druhé světové válce.

Samostatnou kapitolou je pak výsadkářské eso Arno Spitz, jehož otcem byl žid, v Německu perzekvovaný, a tak musel emigrovat do USA. Jeho syn, které mu byla propůjčena posléze důstojnická hodnost, se však poměrně brzy stal nositelem tří Železných křížům (!), A Spitze si Třetí říše velmi považovala. Mnohem později, v roce 2002, v rozhovoru Spitz prohlásil, že nevidí nic špatného na tom, že bojoval po boku německých vojsk. Bojoval totiž za Německo a ne pro Hitlera, v čemž je, jak Spitz dodal, přece rozdíl.

Vysoce postavených vojáků židovského původu ve Wehrmachtu bylo samozřejmě více, nicméně na tomto míéstě je nutné dodat, že Němci se jejich služeb vážili, i když někteří po válce změnili stranu a pracovali například pro západní rozvědky, jako například již zmíněný Smyslovsky. 

 

Zdroj: rbth.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace